Kapitola 12: Věda, školství a informační s<strong>po</strong>lečnostStruktura <strong>po</strong>pulace ve věku 25–64 let <strong>po</strong>dle nejvyššího dosaženého vzdělání, 2005 [%]10080604020Graf 12.8ISCED 0–2: základní vzdělánía bez vzděláníISCED 3–4: středoškolské vzděláníISCED 5–6: vysokoškolské vzděláníZdroj: EurostatSrovnání je třeba brát s určitou rezervou,neboť se do absolventů se středním vzdělánímv ČR oproti jiným zemím za<strong>po</strong>čítávajíi absolventi učňovských oborů (tzv.střední vzdělání bez maturity).0SlovenskoPolskoSlovinskoRakouskoBelgieNizozemskoPortugalskoEU25EU1512.2.2 Environmentální vzdělávání a výchova,vzdělání k udržitelnému rozvojiVývoj výchovy a vzdělávání v oblasti životního prostředí (ekologické resp. environmentálnívýchovy a vzdělávání) <strong>po</strong> <strong>roce</strong> <strong>1989</strong> v mnohém kontinuálně navázal na předchozí historii, kteráv ČR sahá do 60. let 20. století. Pokračovaly tak již dříve za<strong>po</strong>čaté trendy – zejména <strong>po</strong>sun odpřevážně dobrovolnického <strong>po</strong>jetí <strong>po</strong> pevnější zakotvení v systému institucí (včetně školství)a v legislativě, <strong>po</strong>sun k širšímu <strong>po</strong>jetí témat (mj. od zaměření zejména na zvláště chráněné částipřírody ke komplexnímu <strong>po</strong>jetí vzdělávání o životním prostředí) a k větší pestrosti metod.Po <strong>roce</strong> <strong>1989</strong> lze v oblasti environmentální výchovy a vzdělávání vysledovat základní etapy:• Období let 1990–1994Byly vytvořeny základy systému ekologické výchovy a vzdělávání a nastal dynamický rozvoj<strong>po</strong> stránce legislativní (zákonné zakotvení, usnesení vlády) i <strong>po</strong> stránce začleněnív agendě státní správy, samosprávy i nestátních institucí. Rozvíjela se mezinárodní s<strong>po</strong>lupráce,<strong>po</strong>stupně se propracovával tématický obsah a metody a zejména vznikla grantová<strong>po</strong>d<strong>po</strong>ra z Ministerstva životního prostředí (MŽP) a od zahraničních nadací.• Období let 1994–1998Tuto etapu lze v oblasti environmentální výchovy a vzdělávání charakterizovat jako útlumovou.Dochází k přehodnocování, někdy i k negaci vytvořených základů a ke z<strong>po</strong>malenídynamiky rozvoje. Omezení <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ry vedlo k prověření životaschopnosti vytvořenýchstruktur a aktivit a k <strong>po</strong>sílení své<strong>po</strong>mocných aktivit.• Období <strong>po</strong> <strong>roce</strong> 1998V tomto období přicházejí nové impulsy a oblast získává novou dynamiku – vzniká např.:Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (dále EVVO), Národnísíť EVVO, dochází k začlenění „environmentální výchovy“ jako <strong>po</strong>vinného průřezovéhotématu do vzdělávacích programů, nově se objevuje investiční <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ra (ze Státníhofondu životního prostředí (SFŽP)), <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ra ze strany krajů, nabíhá <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ra z Evropskýchstrukturálních fondů, diskutuje se <strong>po</strong>jetí vzdělávání pro udržitelný rozvoj.V současné době jsou v ČR vytvořeny všechny <strong>po</strong>dstatné kom<strong>po</strong>nenty známé z jiných zemís rozvinutým systémem vzdělávání o životním prostředí:• zakotvení v legislativě a dokumentech od zákonů přes <strong>po</strong>dzákonné normy a dokumentyresortů a mnohých krajů, včetně zakotvení ve školském systému• institucionální a personální kapacity včetně specializovaných pracovišť• vytvořené nástroje financování z veřejných zdrojů• propracované spektrum cílů, témat, metod, forem, vzdělávacích programůZároveň jsou však patrné i významné problémy a rizika – např. regionální nevyváženost,málo rozvinuté a <strong>po</strong>d<strong>po</strong>rované některé oblasti (informální vzdělávání), nízká míra stabilitya udržitelnosti systému EVVO (mj. v důsledku převážně „grantového“ – jednorázového financovánía velké závislosti na zahraničních zdrojích) či tendence k jen formálnímu začleněnív některých institucích.TerminologiePro výchovu a vzdělávání zaměřené naživotní prostředí se v průběhu devadesátýchlet v ČR v praxi i v dokumentechobjevuje <strong>po</strong>stupně několik <strong>po</strong>jmenování.Obsahově je označována jako „ekologická“,od <strong>po</strong>loviny devadesátých lettéž jako „environmentální“ a blízké jsoui termíny „pro udržitelný rozvoj“ (zdůrazňujícízaměření na vztah mezi rozvojema životním prostředím) či „k udržitelnémuzpůsobu života“. Rovněž název p<strong>roce</strong>suse objevuje v různých <strong>po</strong>dobách – nejprve„výchova“ (jako komplexní p<strong>roce</strong>s zahrnujícíi vzdělávání) či, „výchova a vzdělávání“,<strong>po</strong>sléze upřesňující „vzdělávání,výchova a osvěta“, někdy jen „vzdělávání“(opět chápané jako celkové <strong>po</strong>jmenovánípůsobení na znalostní, dovednostníi <strong>po</strong>stojovou stránku). V dokumentechpřijímaných od konce devadesátých let seustálil jako nejčastější termín „environmentálnívzdělávání, výchova a osvěta“(zkratkou EVVO), v běžné praxi nadálepřevládá „ekologická výchova“, živé jsouvšak i ostatní uvedené obměny.
170 | 171Obsah a <strong>po</strong>jetí EVVOTak jako ve výchově a vzdělávání obecně, i ve výchově a vzdělávání v oblasti životníhoprostředí se kombinují vlivy informálního působení (např. okolního prostředí, dění v rodiněa s<strong>po</strong>lečnosti), neformálního působení (výchovy a vzdělávání neorganizovaného do pevnýchinstitucí) a formálního (organizovaného zejména prostřednictvím školské soustavy).Spíše odhadovat než přesně <strong>po</strong>dchytit se zatím daří vliv informálního vzdělávání. V ČRexistuje zkušenost, jak zásadní vliv měl rychle se zhoršující stav životního prostředí v 70.a 80. letech na <strong>po</strong>vědomí a zájem veřejnosti, a jak tato osobní zkušenost měla často většídopad než záměrné výchovné a vzdělávací působení. V praxi je nashromážděna i řada zkušenostís kritickým vlivem přirozených <strong>po</strong>dnětů z prostředí na utváření dovedností, návyků,<strong>po</strong>stojů a hodnot významných z hlediska vztahu k životnímu prostředí. Vliv informálníhopůsobení v ekologické výchově se však zatím ne<strong>po</strong>dařilo dostatečně <strong>po</strong>dchytit výzkumně anireflektovat ve vzdělávacích strategiích.V ČR měla ekologická výchova v rámci neformálního působení již na začátku devadesátýchlet velmi dobrou <strong>po</strong>zici v různých mimoškolních aktivitách motivovaných pedagogy,dobrovolníky, nevládními organizacemi (a to i v mezinárodním srovnání). Tyto aktivity sestaly jakousi „laboratoří zkušeností“ a v <strong>po</strong>sledním desetiletí 20. století pak bylo jednímz trendů ekologické výchovy jejich přesouvání do oblasti formálního (školského) vzdělávání.Tematicky i metodicky pestré volnočasové, mimoškolní a osvětové aktivity v ekologickévýchově jsou pro ČR typické dodnes.V rámci formálního vzdělávání je celé sledované období charakterizováno snahami o reformusystému tohoto vzdělávání, což má <strong>po</strong>chopitelně dopad i do oblasti ekologické výchovya vzdělávání. Důležité je např. <strong>po</strong>jetí vzdělávání jako celoživotního p<strong>roce</strong>su, zaměřenípředevším na rozvíjení základních způsobilostí (kompetencí) a s tím související důraz naod<strong>po</strong>vídající metody a na umožnění alternativních způsobů, jak těchto kompetencí dosahovat.V oblasti předškolního, základního a středního vzdělávání tyto snahy vyústily v zaváděnírámcových vzdělávacích programů, které nechávají školám velký prostor pro vytvořeníjejich vlastních <strong>po</strong>stupů a obsahu učiva.Je však třeba u<strong>po</strong>zornit, že z hlediska škol a jejich vzdělávacích programů bývá velmičasto zdůrazňována zejména ekologická dimenze udržitelného rozvoje, zatímco ekonomickáa sociální dimenze do souvislosti s udržitelným rozvojem bývá zanedbána, a to přestožeekonomicky a sociálně orientovaná témata jsou součástí výuky. Žákům/dětem tak nechybějí<strong>po</strong>třebné informace týkající se problémů životního prostředí, ale přehled o možnostech jejichřešení a tedy globální <strong>po</strong>hled na udržitelný rozvoj. Ten by měl být základním výstupemvzdělání k udržitelnému rozvoji (VUR), které se odlišuje od klasického vzdělání ekologického– zdůrazňuje komplexní s<strong>po</strong>lečenské <strong>po</strong>dmínky a především <strong>po</strong>zitivní vztah k dané kultuřes<strong>po</strong>čívající ve vědomí s<strong>po</strong>luúčasti na jejím utváření. VUR <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ruje orientaci na situaceblízké životu a na praktické jednání, motivaci pro celoživotní učení, vnímavost pro sociálnía kulturně založené vztahy, otevření prostoru pro tvořivé a zod<strong>po</strong>vědné jednání.Do všech středních škol, v nichž není vyučována biologie, byl v <strong>roce</strong> 1990 zaveden předmět„Základy ekologie“ (navzdory užšímu názvu zaměřený především na vzdělávání o životnímprostředí). V <strong>roce</strong> 1994 navrhl Josef Vavroušek zavedení výuky „Ekologie člověka“ dovšech stupňů a typů vzdělávání. Návazně na tento návrh vznikl program „Člověk a prostředí– výchova k udržitelnému způsobu života na ZŠ a SŠ“. Vyšlo několik středoškolských učebnic,které se snaží <strong>po</strong>stihnout celý komplex témat o životním prostředí. Na některých ZŠ bylyzavedeny samostatné <strong>po</strong>vinně volitelné předměty. Obdobný rozsah a charakter mají <strong>po</strong>bytovévýukové programy (kurzy) středisek ekologické výchovy.Zřetelnými dlouhodobými trendy ve vývoji obsahu a <strong>po</strong>jetí ekologické výchovy a vzdělávánímezi léty <strong>1989</strong> a 2006 jsou:• <strong>po</strong>sun k aktivnějšímu a komplexnějšímu <strong>po</strong>jetí vzdělávacích cílů (od „<strong>po</strong>znej a chraň“k „udržitelnému způsobu života“)• <strong>po</strong>sun k širšímu <strong>po</strong>jetí témat (od zaměření zejména na zvláště chráněné části přírodyke komplexnímu vzdělávání o životním prostředí a průřezovým tématům)• <strong>po</strong>sun k větší pestrosti metod• <strong>po</strong>sun od příležitostného zařazování jednotlivých aktivit k uceleným vzdělávacím programům,které zohledňují výchovu a vzdělávání v duchu trvale udržitelného rozvoje.Cíle: Vývoj <strong>po</strong>jetí cílů EVVO bezprostředněsouvisí s celkovými změnami vevýchově a vzdělávání. Cílem přestává býtsoubor znalostí o něčem, ale způsobilost(kompetence) člověka konat. V ekologickévýchově a vzdělávání bylo totozaměření zřetelné v programech středisekekologické výchovy a zdůraznil je jižv <strong>roce</strong> 1992 zákon o životním prostředí(č. 17/1992 Sb.) (...vzdělávání má véstk „jednání, které je v souladu s principemtrvale udržitelného rozvoje, k vědomí od<strong>po</strong>vědnostiza udržení kvality životníhoprostředí“ a „k úctě k životu ve všechjeho formách“). Ekologická výchovatak byla zejména v devadesátých letechjedním z významných inspiračních zdrojůpro celkové změny ve školství. K jasnéformulaci, co to znamená pro způsobvýuky ve školách, dochází v oficiálníchdokumentech <strong>po</strong> <strong>roce</strong> 2000.Témata: Zřetelným trendem od začátkudevadesátých let je přechod od jednotlivýchdílčích témat k uceleným programůmnabízejícím komplexní <strong>po</strong>hled naživotní prostředí (více viz formy). Zároveň<strong>po</strong>stupně zesiluje význam některýchtémat – vedle tradičních (např. ochranapřírody, znečištění životního prostředív ČR) přibývají další, např.: praktickédovednosti pro zacházení s přírodoua praktická znalost nejbližšího okolí,ekologicky šetrné s<strong>po</strong>třebitelské chování,občanská angažovanost, globálníproblémy a souvislosti či souvislost ekonomickéhorozvoje a životního prostředí.Metody: Frontální výuka převažujícíve školách do 80. let se ukázala jakonedostatečný nástroj pro dosažení cílůekologické výchovy. Od <strong>po</strong>čátku devadesátýchlet se z neformálního vzdělávánía také ze zahraničí šíří i do formálníhovzdělávání metodický přístup, který lzesouhrnně označit jako „výchovu zkušeností“– např. terénní výuka (praktickéčinnosti přímo v přírodě a ve prospěchochrany přírody), problémová a projektovávýuka, simulační hry a simulace,řízené diskuse, tvořivé činnosti.Formy: Postupně zesilují snahy vytvořitucelené vzdělávací programy o životnímprostředí – a to jednak jako specializovanéstředoškolské a vysokoškolskéobory vzdělávání, jednak jako součástvšeobecného vzdělávání. V oblastivysokého školství je v současné době zabezpečováno161 programů, zaměřenýchna problematiku životního prostředí.Celkem je možné absolvovat 47 bakalářských,39 magisterských a 40 doktorandskýchprogramů na 31 fakultách 19vysokých škol.
- Page 1:
ČESKÁINFORMAČNÍAGENTURAŽIVOTN
- Page 4 and 5:
Hospodářství a životní prostř
- Page 6 and 7:
Hospodářství a životní prostř
- Page 8 and 9:
Hospodářství a životní prostř
- Page 10 and 11:
Kapitola 1: Transformace ekonomiky
- Page 12 and 13:
Kapitola 1: Transformace ekonomiky
- Page 14 and 15:
Kapitola 1: Transformace ekonomiky
- Page 16 and 17:
Kapitola 1: Transformace ekonomiky
- Page 18 and 19:
Kapitola 1: Transformace ekonomiky
- Page 20 and 21:
Kapitola 1: Transformace ekonomiky
- Page 22 and 23:
Kapitola 1: Transformace ekonomiky
- Page 24 and 25:
Kapitola 1: Transformace ekonomiky
- Page 26 and 27:
Kapitola 1: Transformace ekonomiky
- Page 28 and 29:
Kapitola 1: Transformace ekonomiky
- Page 30 and 31:
Kapitola 2: EnergetikaStav životn
- Page 32 and 33:
Kapitola 2: EnergetikaVývoj spotř
- Page 34 and 35:
Kapitola 2: EnergetikaVývoj spotř
- Page 36 and 37:
Kapitola 2: Energetika2.1.3 Dodávk
- Page 38 and 39:
Kapitola 2: Energetika2.1.5 Energet
- Page 40 and 41:
Kapitola 2: EnergetikaZákon č. 30
- Page 42 and 43:
Kapitola 2: EnergetikaZačátkem 90
- Page 44 and 45:
Kapitola 3: Těžba nerostných sur
- Page 46 and 47:
Kapitola 3: Těžba nerostných sur
- Page 48 and 49:
Kapitola 3: Těžba nerostných sur
- Page 50 and 51:
Kapitola 3: Těžba nerostných sur
- Page 52 and 53:
Kapitola 3: Těžba nerostných sur
- Page 54 and 55:
Kapitola 3: Těžba nerostných sur
- Page 56 and 57:
Kapitola 4: Zpracovatelský průmys
- Page 58 and 59:
Kapitola 4: Zpracovatelský průmys
- Page 60 and 61:
Kapitola 4: Zpracovatelský průmys
- Page 62 and 63:
Kapitola 4: Zpracovatelský průmys
- Page 64 and 65:
Kapitola 4: Zpracovatelský průmys
- Page 66 and 67:
Kapitola 4: Zpracovatelský průmys
- Page 68 and 69:
Kapitola 4: Zpracovatelský průmys
- Page 70 and 71:
Kapitola 4: Zpracovatelský průmys
- Page 72 and 73:
Kapitola 5: StavebnictvíStavebnict
- Page 74 and 75:
Kapitola 5: StavebnictvíNejvyšš
- Page 76 and 77:
Kapitola 5: StavebnictvíMěrné ek
- Page 78 and 79:
Kapitola 5: StavebnictvíZastavěn
- Page 80 and 81:
Kapitola 5: StavebnictvíEnergetick
- Page 82 and 83:
Kapitola 6: DopravaDoprava se v Če
- Page 84 and 85:
Kapitola 6: Doprava6.1.2 Vozový pa
- Page 86 and 87:
Kapitola 6: DopravaVývoj výkonů
- Page 88 and 89:
Kapitola 6: DopravaKonečná spotř
- Page 90 and 91:
Kapitola 6: DopravaVývoj emisí z
- Page 92 and 93:
Kapitola 6: DopravaU emisí tuhých
- Page 94 and 95:
Kapitola 6: DopravaZatížení osob
- Page 96 and 97:
Kapitola 6: DopravaZvýhodnění be
- Page 98 and 99:
Kapitola 7: ZemědělstvíZeměděl
- Page 100 and 101:
Kapitola 7: ZemědělstvíVývoj ze
- Page 102 and 103:
Kapitola 7: Zemědělství7.3 Vliv
- Page 104 and 105:
Kapitola 7: Zemědělství7.3.4 Vli
- Page 106 and 107:
Kapitola 7: ZemědělstvíVývoj po
- Page 108 and 109:
Kapitola 7: Zemědělství7.4 Polit
- Page 110 and 111:
Kapitola 8: Lesní hospodářstvíL
- Page 112 and 113:
Kapitola 8: Lesní hospodářství8
- Page 114 and 115:
Kapitola 8: Lesní hospodářství8
- Page 116 and 117:
Kapitola 8: Lesní hospodářství8
- Page 118 and 119:
Kapitola 8: Lesní hospodářstvíD
- Page 120 and 121:
Kapitola 8: Lesní hospodářství8
- Page 122 and 123: Kapitola 9: Vodní hospodářstvíV
- Page 124 and 125: Kapitola 9: Vodní hospodářstvíD
- Page 126 and 127: Kapitola 9: Vodní hospodářstvíD
- Page 128 and 129: Kapitola 9: Vodní hospodářstvíN
- Page 130 and 131: Kapitola 9: Vodní hospodářství9
- Page 132 and 133: Kapitola 9: Vodní hospodářstvíO
- Page 134 and 135: Kapitola 10: OdpadyOblast nakládá
- Page 136 and 137: Kapitola 10: Odpady10.1.1 Skladba p
- Page 138 and 139: Kapitola 10: Odpady10.2 Nakládán
- Page 140 and 141: Kapitola 10: OdpadyRozmístění sk
- Page 142 and 143: Kapitola 10: OdpadyMezinárodní sr
- Page 144 and 145: Kapitola 10: OdpadyRozmístění sp
- Page 146 and 147: Kapitola 10: OdpadyPovinná osoba m
- Page 148 and 149: Kapitola 10: Odpady10.6 Nástroje k
- Page 150 and 151: Kapitola 10: Odpady10.6.3 PoplatkyP
- Page 152 and 153: Kapitola 10: OdpadyPočet pokut ulo
- Page 154 and 155: Kapitola 11: ObchodVrámci obchodn
- Page 156 and 157: Kapitola 11: ObchodTvorba hrubé p
- Page 158 and 159: Kapitola 11: Obchod11.2 Zahraničn
- Page 160 and 161: Kapitola 11: Obchod11.3 Obchod envi
- Page 162 and 163: Kapitola 11: Obchod11.4.4 Energetic
- Page 164 and 165: Kapitola 11: ObchodÚspěšnost zp
- Page 166 and 167: Kapitola 12: Věda, školství a in
- Page 168 and 169: Kapitola 12: Věda, školství a in
- Page 170 and 171: Kapitola 12: Věda, školství a in
- Page 174 and 175: Kapitola 12: Věda, školství a in
- Page 176 and 177: Kapitola 12: Věda, školství a in
- Page 178 and 179: Kapitola 12: Věda, školství a in
- Page 180 and 181: Kapitola 12: Věda, školství a in
- Page 182 and 183: Kapitola 12: Věda, školství a in
- Page 184 and 185: Kapitola 12: Věda, školství a in
- Page 186 and 187: Kapitola 12: Věda, školství a in
- Page 188: Hospodářství a životní prostř