Nádraží Ostrava-Vítkovice. Historie | architektura | památkový potenciál

V
V
Celkový pohled na
výpravní budovu železniční
stanice Termini, Řím.
Architekotnické řešení,
Angiolo Mazzoni
1938–1942, dokončili
Eugenio Montuori,
Annibale Vitelozzi a další
1947–1950, dobová
pohlednice (NA, fond Josef
Danda).
Milko Bechev, Transprojekt,
odbavovací hala železniční
stanice Sofie hlavní nádraží,
1970-1974, dobová
pohlednice (NA, fond Josef
Danda).
uplatněnými výtvarnými díly s humanistickým programem, který oficiální představitelé
ještě byli ochotní v té době připustit. Mimochodem důraz na skleněné prvky
výzdoby nás směřuje k pokračování Dandovy architektonické dráhy, jak se projevilo
v utváření železničního nádraží Ostrava-Vítkovice, i když abstraktní charakter vítkovické
výzdoby by stěží přicházel v případě Chebu na přelomu 50. a 60. let do úvahy.
Při zpracování projektu J. Danda především využil, že válečná destrukce umožnila
vytvořit dostatečně rozsáhlý přednádražní prostor a rozvinout architekturu výpravní
budovy s vertikálním akcentem, nyní nikoli v podobě věže s hodinami, nýbrž
věže v podobě deskového domu. Ten tvoří osovou dominantu příchodu směrem
od historického jádra města. Zmíněnou střední část uvozují postranní křídla, celek
tudíž opět opakuje klasickou sestavu střední dominanty a postranních horizontálních
podnoží. Výpravna je to rozsáhlá s ohledem na její funkce. Nebylo to pouze
nádraží, nýbrž hraniční stanice, takže se zde muselo počítat s celnicí a s dalšími požadovanými
prostorami. Všechny provozy mají propojení na celkem tři nástupiště,
přičemž první nástupiště je napojeno přímo na výpravnu a další dvě jsou přístupná
podchodem.
Celek ze strany města spojují kolonády, vycházející z hlavní střední budovy
a rozvinuté v pravidelném modulu do obou stran. Na jedné straně sloužil prostor
kolonády až do vybudování nového autobusového nádraží pro potřeby zastávek
hromadné autobusové dopravy, na druhé straně jej využívala restaurace. Kolonáda
zároveň odděluje některé další prostory, například hospodářský a spěšninový dvůr
nebo boční vchod na nádraží. Horizontála kolonády navíc podtrhla význam střední
výškové dominanty. Kompoziční principy exteriéru stavby ovlivnily i řešení odbavovací
haly. Ta je pojata podélně, tedy rovnoběžně s kolejemi a její ústřední část se
vstupem do podchodu se nachází pod věžovým křídlem. Zvolené řešení umožňuje
volný a ničím nerušený průchod z přednádraží až na nástupiště, přičemž čekající
cestující mohou zvláště ve špičce využít boční části odbavovací haly.
Autor návrhu uvažoval o monumentalitě vstupu, kde uplatnil dvojici kónických
sloupů a hlavní vchod zdůraznil vitráží. V jedné části haly pak cestující nalezne pokladny,
úschovnu zavazadel, informace, směnárnu, telefony, holiče. Druhý náleží čekajícím
a souvisí bezprostředně s celnicí, čekárnami pro nekuřáky a kuřáky, kulturním
střediskem, toaletami a dalšími provozy. Budova má členité suterény, některé
části jsou dokonce dvoupodlažní, propojené tunelem pro zavazadla. Z konstrukčního
hlediska uplatnil u výškové části železobetonový monolitický skelet, u bočních křídel
pak železobetonový skelet s horizontální prefabrikací stropů a střech. Danda svou
snahu dosáhnout živého výrazu opět, podobně jako v Pardubicích, vyjádřil chlumčanským
červeným keramickým obkladem fasád v kombinaci se světlým porfyrem
rakovnických pásků a se šedozelenými deskami slezského pískovce v případě soklů.
V hale uplatnil kov v podobě oceli i hliníku, výplně z matného skla a chodopaku,
přírodní kámen (riolit), umakart, mramor, gumové podlahy, barevné sklo a další prvky
jako je neon a podobně. 41 Autor zmiňoval i dřevěný, kovový a laminátový typový
nábytek, transparentní plastické nápisy na světelných římsách, neonové nápisy,
plastické ukazatele odjezdu a příjezdu a to vše vytvořené s ohledem na architekturu
celku. Mimochodem Danda si uvědomoval, že chebské nádraží představovalo ve své
41 DANDA, Josef. Naše železniční nádraží, s. 32.
100
101
V
V