Nádraží Ostrava-Vítkovice. Historie | architektura | památkový potenciál
Pilotní svazek nové ediční řady odborných monografií se zabývá historií, architekturou, uměním, konstrukčním utvářením, materiály a dalšími aspekty řešení výpravní budovy železniční stanice Ostrava-Vítkovice, jedné z důležitých součástí ostravského železničního uzlu. Tato stavba z let 1964 až 1967, vyprojektovaná architektem Josefem Dandou, představovala ve své době jedno z nejmodernějších nádraží v Československu. První blok knihy se věnuje architektuře po roce 1945 ve vztahu k železnici a výstavbě polanecké spojky. Právě na této trati vznikla výše zmíněná stanice, jejíž výpravní budovou se podrobně zabývá druhá část knihy, zaměřená na architekturu, uměleckou výzdobu, otázky památkové péče i kontext díla architekta Josefa Dandy. Třetí blok je výsledkem studia materiálového a konstrukčního utváření výpravní budovy, včetně příkladů nového využití drážních staveb. Tým vědců z Vysokého učení technického v Brně analyzoval železobetonovou konstrukci budovy. Ocelovou konstrukcí se zabývá kapitola, zpracovaná odborníky z Fakulty stavební Českého vysokého učení technického v Praze. Třetí kapitola, napsaná pracovníky Ústavu teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd ČR, se podrobněji věnuje možnostem modelování budovy technologií BIM a uplatnění těchto postupů v památkové péči. Čtvrtá kapitola, opět z prostředí ČVUT, představuje realizované konverze a revitalizace nádražních ploch a objektů. Závěrečný blok obsahuje rozhovor s bývalým přednostou stanice Vladimírem Kutým o provozu železniční stanice a dále rozhovor s malířem a sklářem Vladimírem Kopeckým o výzdobě vítkovického nádraží a procesu vzniku výtvarných děl.
Pilotní svazek nové ediční řady odborných monografií se zabývá historií, architekturou, uměním, konstrukčním utvářením, materiály a dalšími aspekty řešení výpravní budovy železniční stanice Ostrava-Vítkovice, jedné z důležitých součástí ostravského železničního uzlu. Tato stavba z let 1964 až 1967, vyprojektovaná architektem Josefem Dandou, představovala ve své době jedno z nejmodernějších nádraží v Československu.
První blok knihy se věnuje architektuře po roce 1945 ve vztahu k železnici a výstavbě polanecké spojky. Právě na této trati vznikla výše zmíněná stanice, jejíž výpravní budovou se podrobně zabývá druhá část knihy, zaměřená na architekturu, uměleckou výzdobu, otázky památkové péče i kontext díla architekta Josefa Dandy. Třetí blok je výsledkem studia materiálového a konstrukčního utváření výpravní budovy, včetně příkladů nového využití drážních staveb. Tým vědců z Vysokého učení technického v Brně analyzoval železobetonovou konstrukci budovy. Ocelovou konstrukcí se zabývá kapitola, zpracovaná odborníky z Fakulty stavební Českého vysokého učení technického v Praze. Třetí kapitola, napsaná pracovníky Ústavu teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd ČR, se podrobněji věnuje možnostem modelování budovy technologií BIM a uplatnění těchto postupů v památkové péči. Čtvrtá kapitola, opět z prostředí ČVUT, představuje realizované konverze a revitalizace nádražních ploch a objektů. Závěrečný blok obsahuje rozhovor s bývalým přednostou stanice Vladimírem Kutým o provozu železniční stanice a dále rozhovor s malířem a sklářem Vladimírem Kopeckým o výzdobě vítkovického nádraží a procesu vzniku výtvarných děl.
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
nástupiště. Pro halu ještě zdůrazňuje roli dvoubarevné mozaikové dlažby se čtvercovým
rastrem i tři řady oboustranných lavic. Prostor završil stropním podhledem
s výplní z umělých hmot a s osvětlovacími tělesy, zavěšeným na nosnících ocelové
konstrukce.
Klatovské nádraží tak reprezentuje méně známou a také méně vizuálně, prostorově
a v detailu invenčně pojatou fázi Dandovy tvorby. Historik umění Marcel
Fišer dokonce přišel s názorem, že Danda nebyl příliš invenční architekt. 34 Dokládá
to podle něj Dandův podíl v roli specialisty na několika projektech, zvláště v případě
stanice Praha hlavní nádraží, kde tvůrčí přínos padá na vrub mladší generace architektů.
Uvedený názor vyvozuje i z utváření klatovského nádraží, především z řešení
exteriéru, který opravdu kombinuje moderní výraz s tradičními a schematicky pojatými
formami. To byl ovšem osud mnoha moderních architektů, kteří byli nuceni
v 50. letech popřít své východisko a uplatňovat tvarosloví, které jim nebylo vlastní,
což je případ i tohoto projektu, původně Dandou koncipovaného v intencích jeho
funkcionalistické etapy tvorby.
S výrazně odlišnou koncepcí a formovým aparátem přichází J. Danda jen o pár
let později ve svém, zdá se, nejmilejším díle, a to výpravní budově železničního nádraží
v Chebu. Toto nádraží bylo také zničeno bombardováním v průběhu 2. světové
války. Tamní provizorium, vybudované ze dřeva v poválečném období mělo být nahrazeno
reprezentativní novostavbou. 35
Když Josefu Dandovi redakce časopisu Železničář položila v roce 1985 otázku
„Co považujete za svůj největší osobní úspěch v tomto oboru?“, jeho odpověď byla
jednoznačná. Zdůraznil, že dobře provedená realizace, která se líbí veřejnosti, mu
dodává sebedůvěru do další tvorby. Zároveň připojil konstatování, že takový pocit
měl za těch 40 let „… několikrát. Ale nejsilněji jsem jej prožíval při své práci na projektu
nového nádraží v Chebu na místě válkou zničeného starého nádraží a přilehlé
městské oblasti.“ 36 Výpravní budova chebského železničního nádraží vznikla podle
projektu, který J. Danda se spolupracovníky v SÚDOPu zpracovali v letech 1956–
1959. Se stavbou začal podnik Železniční stavitelství Praha již v roce 1958 a dokončil
ji za pět let. Slavnostní otevření nového nádraží se uskutečnilo 22. prosince 1962. 37
Přesně v těch létech česká a slovenská architektura a celá společnost prodělávaly
jakýsi poloviční přerod. Zčásti mizelo dědictví stalinismu a znovu se dostávaly ke
slovu některé modernistické principy jak v umění, tak i v architektuře a jiných sférách
společenského života. Stavba byla zahájena v tomtéž roce 1958, kdy se podařilo
prezentovat úspěšně československý pavilon na EXPO 58 v Bruselu. Slavnostní
34 FIŠER, Marcel. Šumné Klatovy. Železniční nádraží / architekt Josef Danda. PARS PRO TOTO 2005, č. 7,
s. 31–33.
35 DANDA, Josef. Naše železniční nádraží, s. 30–33; KREJČIŘÍK, Mojmír. Česká nádraží. Architektura
a stavební vývoj. III. díl. Druhá část. Litoměřice: Vydavatelství dopravní literatury Ing. Luděk Čada, 2005,
s. 102–105; FIŠER, Marcel – HÁJEK, Karel. Josef Danda: železniční nádraží v Chebu (1956–1962). Cheb:
Galerie výtvarného umění v Chebu, 2011. Přístupné také z http://www.gavu.cz/data/260-danda_k3.pdf
(stav k 30. 6. 2017).
36 DANDA, Josef. (Anketa u příležitosti 40. výročí osvobození Československa). Železničář 35., 1985, č. 7,
s. 102–103, zde s. 103.
37 DANDA, Josef. Nová výpravní budova v Chebu. Železniční a dopravní technika 11., 1963, č. 3, s. 73–75.
V témže čísle je na vnitřní straně zadní části obálky reprodukována celková situace nové výpravní budovy
chebského nádraží a v předchozím čísle 2 vyšla barevná fotografie čelního průčelí výpravní budovy na
přední obálce a interiéry na obálce zadní.
V
Interiéry výpravní budovy chebského nádraží včetně
mozaiky od Jaroslava Moravce v odbavovací hale (repro
Železniční doprava a technika 11., 1963, č. 2, zadní část
obálky).
V Přední část obálky s fotografií hlavního vstupního průčelí
výpravní budovy chebského nádraží s figurální vitráží od Zdeňka
Holuba a kovovým reliéfem od Jaroslava Šajna v nočním
nasvětlení (repro Železniční doprava a technika 11., 1963, č. 2,
přední část obálky).
otevření se uskutečnilo v prosinci 1962. 38 Projekt vytvořil SÚDOP Praha, rozpracovala
jej jeho pobočka v Plzni a realizaci mělo na starosti Železniční stavitelství Praha
a jeho stavební správa v Chebu. V novostavbě chebského železničního nádraží se
Dandovi podařilo využít aspekty pozdního internacionálního stylu v intencích zdejšího
specifického modu – bruselského stylu, vycházejícího mj. z poučení a zkušeností
se světovým architektonickým vývojem. Nádraží na hranici se západní Evropou totiž
mělo náležitě reprezentovat nejen Československo, ale i zdejší státní socialismus.
38 Náměstí Dr. Milady Horákové č. 2 / č. p. 1301, Cheb. Podnět k prohlášení za kulturní památku výpravní
budovy železničního nádraží v Chebu zpracovala Alžběta Kratochvílová z loketského územního
odborného pracoviště Národního památkového ústavu v září 2014. Nádraží je památkově chráněno od
14. 12. 2016, rejstříkové číslo Ústředního seznamu kulturních památek 105955.
96
97
V
V
Change language