Nádraží Ostrava-Vítkovice. Historie | architektura | památkový potenciál
Pilotní svazek nové ediční řady odborných monografií se zabývá historií, architekturou, uměním, konstrukčním utvářením, materiály a dalšími aspekty řešení výpravní budovy železniční stanice Ostrava-Vítkovice, jedné z důležitých součástí ostravského železničního uzlu. Tato stavba z let 1964 až 1967, vyprojektovaná architektem Josefem Dandou, představovala ve své době jedno z nejmodernějších nádraží v Československu. První blok knihy se věnuje architektuře po roce 1945 ve vztahu k železnici a výstavbě polanecké spojky. Právě na této trati vznikla výše zmíněná stanice, jejíž výpravní budovou se podrobně zabývá druhá část knihy, zaměřená na architekturu, uměleckou výzdobu, otázky památkové péče i kontext díla architekta Josefa Dandy. Třetí blok je výsledkem studia materiálového a konstrukčního utváření výpravní budovy, včetně příkladů nového využití drážních staveb. Tým vědců z Vysokého učení technického v Brně analyzoval železobetonovou konstrukci budovy. Ocelovou konstrukcí se zabývá kapitola, zpracovaná odborníky z Fakulty stavební Českého vysokého učení technického v Praze. Třetí kapitola, napsaná pracovníky Ústavu teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd ČR, se podrobněji věnuje možnostem modelování budovy technologií BIM a uplatnění těchto postupů v památkové péči. Čtvrtá kapitola, opět z prostředí ČVUT, představuje realizované konverze a revitalizace nádražních ploch a objektů. Závěrečný blok obsahuje rozhovor s bývalým přednostou stanice Vladimírem Kutým o provozu železniční stanice a dále rozhovor s malířem a sklářem Vladimírem Kopeckým o výzdobě vítkovického nádraží a procesu vzniku výtvarných děl.
Pilotní svazek nové ediční řady odborných monografií se zabývá historií, architekturou, uměním, konstrukčním utvářením, materiály a dalšími aspekty řešení výpravní budovy železniční stanice Ostrava-Vítkovice, jedné z důležitých součástí ostravského železničního uzlu. Tato stavba z let 1964 až 1967, vyprojektovaná architektem Josefem Dandou, představovala ve své době jedno z nejmodernějších nádraží v Československu.
První blok knihy se věnuje architektuře po roce 1945 ve vztahu k železnici a výstavbě polanecké spojky. Právě na této trati vznikla výše zmíněná stanice, jejíž výpravní budovou se podrobně zabývá druhá část knihy, zaměřená na architekturu, uměleckou výzdobu, otázky památkové péče i kontext díla architekta Josefa Dandy. Třetí blok je výsledkem studia materiálového a konstrukčního utváření výpravní budovy, včetně příkladů nového využití drážních staveb. Tým vědců z Vysokého učení technického v Brně analyzoval železobetonovou konstrukci budovy. Ocelovou konstrukcí se zabývá kapitola, zpracovaná odborníky z Fakulty stavební Českého vysokého učení technického v Praze. Třetí kapitola, napsaná pracovníky Ústavu teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd ČR, se podrobněji věnuje možnostem modelování budovy technologií BIM a uplatnění těchto postupů v památkové péči. Čtvrtá kapitola, opět z prostředí ČVUT, představuje realizované konverze a revitalizace nádražních ploch a objektů. Závěrečný blok obsahuje rozhovor s bývalým přednostou stanice Vladimírem Kutým o provozu železniční stanice a dále rozhovor s malířem a sklářem Vladimírem Kopeckým o výzdobě vítkovického nádraží a procesu vzniku výtvarných děl.
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
V
II.4
Nádraží
Ostrava-Vítkovice:
problematika
památkové péče
Martin Strakoš
Nynější stav výpravní budovy železniční stanice Ostrava-Vítkovice je výsledkem celé
řady politických, ekonomických, urbanistických a dalších rozhodnutí. Namátkou rozdělení
Československa na dva samostatné státní útvary na přelomu let 1992 a 1993
vedlo ke snížení frekvence dálkových vlaků, směřujících přes Ostravsko do Prahy
nebo na Slovensko. Navíc tyto vlaky začaly jezdit téměř výhradně přes stanice Karviná
hlavní nádraží, Bohumín, Ostravu hlavní nádraží a Ostravu-Svinov směrem na
Přerov, takže polaneckou spojku míjely a tím míjely i vítkovické nádraží.
I vazby na jižní sektor Ostravy se tím pádem rozvolnily. Obyvatelé Ostravy Jihu
tak počali užívat dvě nejvytíženější ostravské železniční stanice, a to Ostrava-Svinov
a Ostrava hlavní nádraží, případně zastávku Stodolní, z níž si udělali výstupní
a nástupní zastávku někteří dopravci rychlíkových spojů. Nádraží Ostrava-Vítkovice
ztratilo tak svůj význam a dokonce s odchodem tamního přednosty Ing. Vladimíra
Kutého v roce 1994 do důchodu ztratilo své samostatné postavení v systému ostravských
nádraží. Podrobnosti o využití stanice, její slávě i úpadku přináší rozhovor
Petra Přendíka s jediným přednostou této stanice Vladimírem Kutým v třetím oddíle
této knihy. Nás zde bude zajímat, jaké pozornosti se dostalo stanici z pohledu dějin
architektury a jak s tím naložila státní památková péče.
Soustavná snaha odborné složky státní památkové péče, tedy Národního památkového
ústavu, směřující k prosazení památkové ochrany této drážní architektury
se odráží v podrobnějším poznáním historie a řešení této budovy. 1 Nejedná se
však pouze o jednu výpravní budovu z 2. poloviny 20. století. Postupná degradace
Provozní místnost s výhledem
na I. nástupiště výpravní budovy
železniční stanice Ostrava-Vítkovice
(foto Roman Polášek, 2016).
1 U Nádraží č. 25 / č. p. 27, katastrální území Vítkovice, Ostrava. Návrh na prohlášení výpravní budovy
železničního nádraží Ostrava-Vítkovice za kulturní památku zpracoval autor této stati a na Ministerstvo
kultury jej podalo v listopadu 2008 ostravské územní odborné pracoviště Národního památkového
ústavu – viz Odborná spisovna NPÚ, úop v Ostravě, složka železniční nádraží Ostrava-Vítkovice (viz též
pozn. č. 10).
154
155
V
V
Change language