Nádraží Ostrava-Vítkovice. Historie | architektura | památkový potenciál
Pilotní svazek nové ediční řady odborných monografií se zabývá historií, architekturou, uměním, konstrukčním utvářením, materiály a dalšími aspekty řešení výpravní budovy železniční stanice Ostrava-Vítkovice, jedné z důležitých součástí ostravského železničního uzlu. Tato stavba z let 1964 až 1967, vyprojektovaná architektem Josefem Dandou, představovala ve své době jedno z nejmodernějších nádraží v Československu. První blok knihy se věnuje architektuře po roce 1945 ve vztahu k železnici a výstavbě polanecké spojky. Právě na této trati vznikla výše zmíněná stanice, jejíž výpravní budovou se podrobně zabývá druhá část knihy, zaměřená na architekturu, uměleckou výzdobu, otázky památkové péče i kontext díla architekta Josefa Dandy. Třetí blok je výsledkem studia materiálového a konstrukčního utváření výpravní budovy, včetně příkladů nového využití drážních staveb. Tým vědců z Vysokého učení technického v Brně analyzoval železobetonovou konstrukci budovy. Ocelovou konstrukcí se zabývá kapitola, zpracovaná odborníky z Fakulty stavební Českého vysokého učení technického v Praze. Třetí kapitola, napsaná pracovníky Ústavu teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd ČR, se podrobněji věnuje možnostem modelování budovy technologií BIM a uplatnění těchto postupů v památkové péči. Čtvrtá kapitola, opět z prostředí ČVUT, představuje realizované konverze a revitalizace nádražních ploch a objektů. Závěrečný blok obsahuje rozhovor s bývalým přednostou stanice Vladimírem Kutým o provozu železniční stanice a dále rozhovor s malířem a sklářem Vladimírem Kopeckým o výzdobě vítkovického nádraží a procesu vzniku výtvarných děl.
Pilotní svazek nové ediční řady odborných monografií se zabývá historií, architekturou, uměním, konstrukčním utvářením, materiály a dalšími aspekty řešení výpravní budovy železniční stanice Ostrava-Vítkovice, jedné z důležitých součástí ostravského železničního uzlu. Tato stavba z let 1964 až 1967, vyprojektovaná architektem Josefem Dandou, představovala ve své době jedno z nejmodernějších nádraží v Československu.
První blok knihy se věnuje architektuře po roce 1945 ve vztahu k železnici a výstavbě polanecké spojky. Právě na této trati vznikla výše zmíněná stanice, jejíž výpravní budovou se podrobně zabývá druhá část knihy, zaměřená na architekturu, uměleckou výzdobu, otázky památkové péče i kontext díla architekta Josefa Dandy. Třetí blok je výsledkem studia materiálového a konstrukčního utváření výpravní budovy, včetně příkladů nového využití drážních staveb. Tým vědců z Vysokého učení technického v Brně analyzoval železobetonovou konstrukci budovy. Ocelovou konstrukcí se zabývá kapitola, zpracovaná odborníky z Fakulty stavební Českého vysokého učení technického v Praze. Třetí kapitola, napsaná pracovníky Ústavu teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd ČR, se podrobněji věnuje možnostem modelování budovy technologií BIM a uplatnění těchto postupů v památkové péči. Čtvrtá kapitola, opět z prostředí ČVUT, představuje realizované konverze a revitalizace nádražních ploch a objektů. Závěrečný blok obsahuje rozhovor s bývalým přednostou stanice Vladimírem Kutým o provozu železniční stanice a dále rozhovor s malířem a sklářem Vladimírem Kopeckým o výzdobě vítkovického nádraží a procesu vzniku výtvarných děl.
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
V
„…architektonickou stránku návrhu dále propracovávat.“ K tomu měly přispět průběžné
konzultace projektanta s investorem a s Útvarem hlavního architekta.
Informace o novém návrhu se dostaly do tisku ve vztahu k budování polanecké
spojky. Jaroslav Bureš o vybraném projektu napsal, že: „I po stránce estetické
a architektonické vítězný návrh plně vyhovuje, takže jej doporučil útvar hlavního
architekta města Ostravy k provedení. Architektonicky výpravní budovu doplňuje
obytný výškový dům pro zaměstnance ČSD v blízkosti. Výpravní budova bude mít
samostatnou část pro odbavení cestujících, pro tzv. část halovou a část pro provozní
zaměstnance. Halová část má lichoběžníkový půdorys a je vyřešena tak, aby se
nerušila frekvence nástupní a výstupní, aby se zajistilo hladké a rychlé odbavování
cestujících a jejich přestup na linky městské dopravy. Konstrukce haly je ocelová se
skleněnou výplní a různými vnitřními i venkovními obklady. Provozní část je tvořena
železobetonovým skeletem s výplní. Budou v ní kromě kanceláří a místností poš-
ohodnotila opět jednoduché řešení, avšak negativ zde zaznamenala více, včetně
značného počtu schodišť nebo nezvládnutého provedení dilatací a rektifikace přechodové
lávky. Z výsledků posuzování vyplynulo, že „… shora uvedeným kritériím
nejvíce vyhovuje návrh SÚDOP Praha – autor dr. Danda, který by měl být vzat za
základ pro další řešení.“ K tomu jsou v zápise doplněny připomínky. K urbanistickému
řešení komise dodala, že by mělo být přihlédnuto k „volnějšímu řešení dle ing.
Firly, zejména upustit od přísné symetrie celé hlavní budovy“. Přitom z provozního
hlediska údajně lépe vyhovovala studie J. Dandy, i když ani té se nevyhnula kritická
poznámka, že je třeba dořešit umístění bufetů, přepracovat hluché prostory u nástupu
na přechodovou lávku a že je nutné zvýšit kapacity toalet.
Z architektonického hlediska komise konstatovala nutnost prověření tvaru
hlavní haly, aby se vyloučila její přílišná kubická těžkopádnost. V tomto smyslu
připomínám dva návrhy J. Dandy na přestavbu nádraží v Ostravě-Svinově (v letech
1964 až 1993 nádraží Ostrava-Poruba) z roku 1964, počítající v obou případech s výstavbou
horizontálně a zčásti i symetricky pojatých hranolových budov, přičemž ani
jeden návrh nepatřil v kontextu Dandových projektů k těm zcela zdařilým a zvládnutým.
V zápise o soutěži na vítkovické nádraží se dále uvádí, že je třeba: „Dořešit
zejména interiéry a zvýšit jejich architektonickou jemnost a atraktivnost.“ Současně
komise zdůraznila potřebu brát v potaz pohled od Závodní ulice, zkrátka nutnost
V
Josef Danda, studie ústředního křídla a hlavního průčelí výpravní
budovy železniční stanice Ostrava-Vítkovice, na protější straně studie
pravděpodobně z ledna 1964 nebo bezprostředně poté ještě bez
hlavního motivu, na této straně studie následující v průběhu téhož roku
již s pilovitým motivem ocelových nosníků (NA, fond Josef Danda).
112
113
V
V
Change language