Nádraží Ostrava-Vítkovice. Historie | architektura | památkový potenciál
Pilotní svazek nové ediční řady odborných monografií se zabývá historií, architekturou, uměním, konstrukčním utvářením, materiály a dalšími aspekty řešení výpravní budovy železniční stanice Ostrava-Vítkovice, jedné z důležitých součástí ostravského železničního uzlu. Tato stavba z let 1964 až 1967, vyprojektovaná architektem Josefem Dandou, představovala ve své době jedno z nejmodernějších nádraží v Československu. První blok knihy se věnuje architektuře po roce 1945 ve vztahu k železnici a výstavbě polanecké spojky. Právě na této trati vznikla výše zmíněná stanice, jejíž výpravní budovou se podrobně zabývá druhá část knihy, zaměřená na architekturu, uměleckou výzdobu, otázky památkové péče i kontext díla architekta Josefa Dandy. Třetí blok je výsledkem studia materiálového a konstrukčního utváření výpravní budovy, včetně příkladů nového využití drážních staveb. Tým vědců z Vysokého učení technického v Brně analyzoval železobetonovou konstrukci budovy. Ocelovou konstrukcí se zabývá kapitola, zpracovaná odborníky z Fakulty stavební Českého vysokého učení technického v Praze. Třetí kapitola, napsaná pracovníky Ústavu teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd ČR, se podrobněji věnuje možnostem modelování budovy technologií BIM a uplatnění těchto postupů v památkové péči. Čtvrtá kapitola, opět z prostředí ČVUT, představuje realizované konverze a revitalizace nádražních ploch a objektů. Závěrečný blok obsahuje rozhovor s bývalým přednostou stanice Vladimírem Kutým o provozu železniční stanice a dále rozhovor s malířem a sklářem Vladimírem Kopeckým o výzdobě vítkovického nádraží a procesu vzniku výtvarných děl.
Pilotní svazek nové ediční řady odborných monografií se zabývá historií, architekturou, uměním, konstrukčním utvářením, materiály a dalšími aspekty řešení výpravní budovy železniční stanice Ostrava-Vítkovice, jedné z důležitých součástí ostravského železničního uzlu. Tato stavba z let 1964 až 1967, vyprojektovaná architektem Josefem Dandou, představovala ve své době jedno z nejmodernějších nádraží v Československu.
První blok knihy se věnuje architektuře po roce 1945 ve vztahu k železnici a výstavbě polanecké spojky. Právě na této trati vznikla výše zmíněná stanice, jejíž výpravní budovou se podrobně zabývá druhá část knihy, zaměřená na architekturu, uměleckou výzdobu, otázky památkové péče i kontext díla architekta Josefa Dandy. Třetí blok je výsledkem studia materiálového a konstrukčního utváření výpravní budovy, včetně příkladů nového využití drážních staveb. Tým vědců z Vysokého učení technického v Brně analyzoval železobetonovou konstrukci budovy. Ocelovou konstrukcí se zabývá kapitola, zpracovaná odborníky z Fakulty stavební Českého vysokého učení technického v Praze. Třetí kapitola, napsaná pracovníky Ústavu teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd ČR, se podrobněji věnuje možnostem modelování budovy technologií BIM a uplatnění těchto postupů v památkové péči. Čtvrtá kapitola, opět z prostředí ČVUT, představuje realizované konverze a revitalizace nádražních ploch a objektů. Závěrečný blok obsahuje rozhovor s bývalým přednostou stanice Vladimírem Kutým o provozu železniční stanice a dále rozhovor s malířem a sklářem Vladimírem Kopeckým o výzdobě vítkovického nádraží a procesu vzniku výtvarných děl.
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
V
rozlišením lze pozorovat mikrostrukturu cementového tmelu v betonu
a jeho anomálie vzniklé vlivem technologie výroby nebo korozních procesů;
• porozimetrie – prostřednictvím vtlačování nesmáčivé látky (rtuti) lze určit
distribuci pórů zkoumaného materiálu;
• rentgenová tomografie – umožňuje nedestruktivně zkoumat vnitřní strukturu
betonu, včetně mechanických poruch.
Pohled na mikrostrukturu
cementové matrice
hodnoceného betonu. Zvětšeno
5000krát.
V rámci hodnocení vlastností betonů nosné železobetonové konstrukce z nádraží
v Ostravě-Vítkovicích byly provedeny analýzy, zaměřené na posouzení aktuální
míry degradace betonu a rovněž na stanovení jeho složení, s cílem určit druh a dávku
pojiva a granulometrii a množství kameniva.
Analyzovány byly vzorky z vývrtů V6, V8 (sloupy) a V10 (průvlak). Z každého
vývrtu byly připraveny vzorky z povrchové a podpovrchové vrstvy, celkem tedy bylo
hodnoceno šest vzorků, jak je patrné z obrázku na straně 180,, který znázorňuje
způsob přípravy vzorků z vývrtu V8. Cíleně byl vzorek z podpovrchové vrstvy odebrán
v místě, kudy procházela výztuž, aby tak byly posouzeny vlastnosti betonu v jejím
okolí.
Vzorek V8A
0 – 20
mm
30 – 50
mm
Vzorek V8B
Výztuž
V Schéma míst odběru vzorků pro analýzy z vývrtu V8, odebraného ze sloupu objektu
Z hlediska míry degradace betonů nosných konstrukcí objektu, lze konstatovat,
že se jedná o beton z interiéru objektu, kde za majoritní agresivní médium
z prostředí lze označit oxid uhličitý, který způsobuje karbonataci betonu 14 . Karbonatace
betonu je komplexní proces, při kterém se v důsledku změn v mikrostruktuře
postupně mění mechanické vlastnosti betonu a jeho schopnost pasivovat výztuž
vůči korozi. Provedené analýzy prokázaly, že beton je působením okolního prostředí
zasažen pouze omezeně, dosud nedošlo k poklesu jeho užitných parametrů (pevnost,
schopnost pasivovat výztuž vůči korozi atd.). Pro ilustraci jsou typické detaily
mikrostruktury hodnoceného betonu vzorku V6B zachyceny na obrázku na straně
181 nahoře z elektronového mikroskopu. Dominují stabilní gelové struktury kalciumhydrosilikátů,
jejichž výskyt je typický pro velmi málo degradované betony.
Na základě výsledků provedených analýz lze konstatovat, že z hlediska působení
agresivních látek lze stav betonu nosných prvků železobetonového skeletu označit
za stabilizovaný.
Vyhodnocením výsledků provedených analýz byla stanovena tato receptura
betonu, tabulka 3, použitého při výstavbě vyšetřovaných konstrukcí:
Tabulka 3 – Složení betonu
Složka Dávka složky na m 3
betonu
Cement (pravděpodobně směsný)
320 kg
Kamenivo frakce 0 – 4 mm
850 kg
Kamenivo frakce 4 – 8 mm
215 kg
Kamenivo frakce 8 – 16 mm
725 kg
Dávka vody s plastifikační přísadou na bázi ligninsulfonanů cca 170 až 180 kg
14 MATOUŠEK, Milan – DROCHYTKA, Rostislav. Atmosférická koroze betonů. Praha: IKAS, 1998,
s. 17.
180
181
V
V
Change language