Nádraží Ostrava-Vítkovice. Historie | architektura | památkový potenciál
Pilotní svazek nové ediční řady odborných monografií se zabývá historií, architekturou, uměním, konstrukčním utvářením, materiály a dalšími aspekty řešení výpravní budovy železniční stanice Ostrava-Vítkovice, jedné z důležitých součástí ostravského železničního uzlu. Tato stavba z let 1964 až 1967, vyprojektovaná architektem Josefem Dandou, představovala ve své době jedno z nejmodernějších nádraží v Československu. První blok knihy se věnuje architektuře po roce 1945 ve vztahu k železnici a výstavbě polanecké spojky. Právě na této trati vznikla výše zmíněná stanice, jejíž výpravní budovou se podrobně zabývá druhá část knihy, zaměřená na architekturu, uměleckou výzdobu, otázky památkové péče i kontext díla architekta Josefa Dandy. Třetí blok je výsledkem studia materiálového a konstrukčního utváření výpravní budovy, včetně příkladů nového využití drážních staveb. Tým vědců z Vysokého učení technického v Brně analyzoval železobetonovou konstrukci budovy. Ocelovou konstrukcí se zabývá kapitola, zpracovaná odborníky z Fakulty stavební Českého vysokého učení technického v Praze. Třetí kapitola, napsaná pracovníky Ústavu teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd ČR, se podrobněji věnuje možnostem modelování budovy technologií BIM a uplatnění těchto postupů v památkové péči. Čtvrtá kapitola, opět z prostředí ČVUT, představuje realizované konverze a revitalizace nádražních ploch a objektů. Závěrečný blok obsahuje rozhovor s bývalým přednostou stanice Vladimírem Kutým o provozu železniční stanice a dále rozhovor s malířem a sklářem Vladimírem Kopeckým o výzdobě vítkovického nádraží a procesu vzniku výtvarných děl.
Pilotní svazek nové ediční řady odborných monografií se zabývá historií, architekturou, uměním, konstrukčním utvářením, materiály a dalšími aspekty řešení výpravní budovy železniční stanice Ostrava-Vítkovice, jedné z důležitých součástí ostravského železničního uzlu. Tato stavba z let 1964 až 1967, vyprojektovaná architektem Josefem Dandou, představovala ve své době jedno z nejmodernějších nádraží v Československu.
První blok knihy se věnuje architektuře po roce 1945 ve vztahu k železnici a výstavbě polanecké spojky. Právě na této trati vznikla výše zmíněná stanice, jejíž výpravní budovou se podrobně zabývá druhá část knihy, zaměřená na architekturu, uměleckou výzdobu, otázky památkové péče i kontext díla architekta Josefa Dandy. Třetí blok je výsledkem studia materiálového a konstrukčního utváření výpravní budovy, včetně příkladů nového využití drážních staveb. Tým vědců z Vysokého učení technického v Brně analyzoval železobetonovou konstrukci budovy. Ocelovou konstrukcí se zabývá kapitola, zpracovaná odborníky z Fakulty stavební Českého vysokého učení technického v Praze. Třetí kapitola, napsaná pracovníky Ústavu teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd ČR, se podrobněji věnuje možnostem modelování budovy technologií BIM a uplatnění těchto postupů v památkové péči. Čtvrtá kapitola, opět z prostředí ČVUT, představuje realizované konverze a revitalizace nádražních ploch a objektů. Závěrečný blok obsahuje rozhovor s bývalým přednostou stanice Vladimírem Kutým o provozu železniční stanice a dále rozhovor s malířem a sklářem Vladimírem Kopeckým o výzdobě vítkovického nádraží a procesu vzniku výtvarných děl.
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
V
V V – předchozí dvojstrana
Prvky a detaily včetně obkladů,
dlažeb, kovových výplní otvorů,
radiátorů i podhledu na příkladu
výpravní budovy železniční
stanice Ostrava-Vítkovice (foto
Roman Polášek, 2016).
s velkoformátovými skleněnými tabulemi. Podobně jako kovové prvky sloužily k vytvoření
dojmu lehkosti a elegance, z praktického hlediska pak prosvětlovaly velké
prostory výpravních budov. 11
Doznívání bruselského stylu zase dokládá výpravní budova Ostrava hlavní nádraží,
jejíž projekt vypracovali architekti Lubor Lacina a Vlasta Douša z brněnského
pracoviště Státního ústavu dopravního projektování. 12 Stavba se uskutečnila v letech
1966 až 1974. I zde najdeme vše výše jmenované – výrazný podíl skla, kovu, keramických
i kamenných obkladů a to vše v komponované tvarové i barevné souhře.
Pro využití forem bruselského stylu zde hovořilo samotné dispoziční uspořádání
nádraží na půdorysu trojúhelníka. Proto se trojúhelníkový motiv objevuje i v dílčích
prvcích, jakými je třeba podhled odlévaný ze sádry a prvky z hliníku.
Závěr vývoje architektury výpravních budov železničních nádraží souvisí jednak
z transformací pozdního modernismu pod vlivem brutalismu, technicismu
a dalších specializovaných stylových modů pozdního modernismu. Současně se od
80. let minulého století zprvu do interiérů a pak i do celkových řešení dostávají
principy postmoderní architektury, které se stávají příznačné zvláště pro 90. léta
minulého století. Výrazný mezník v tomto směru představuje přestavba a dostavba
výpravní budovy Praha hlavní nádraží v letech 1973 až 1979 podle projektu vytvořeného
týmem za účasti Jana Bočana, Aleny Šrámkové, Jana Šrámka a Josefa Dandy. 13
Právě tato realizace je na zlomu mezi pozdním modernismem a postmodernismem
V
Josef Danda, návrh interiéru
podpovrchové haly železniční stanice
Praha hlavní nádraží, 1969 (NA, fond
Josef Danda).
Lubor Lacina – Vlasta Douša,
výpravní budova a odbavovací hala
železniční stanice Ostrava hlavní
nádraží, 1966–1974 (NA, fond Josef
Danda).
11 K podrobnější charakteristice bruselského stylu viz ŠVÁCHA, Rostislav. Česká architektura 1956–1963.
In JUDLOVÁ, Marie (ed.). Ohniska znovuzrození: české umění 1956–1963 (katalog). Praha: Galerie
hlavního města Prahy, 1994, s. 243–257; TICHÁ, Lenka. Středoevropská architektura v letech 1956–1963
a bruselský styl. Umění XLIX., 2001, č. 2, s. 151–160.
12 DANDA, Josef. Ostrava hlavní nádraží. Architektura ČSR XXXV., 1976, č. 3, s. 118–121.
13 DANDA, Josef – ŠRÁMKOVÁ, Alena. Odbavovací hala hlavního nádraží v Praze. Architektura ČSR XXXIX.,
1980, č. 4, s. 146–149.
28
29
V
V
Change language