Nádraží Ostrava-Vítkovice. Historie | architektura | památkový potenciál
Pilotní svazek nové ediční řady odborných monografií se zabývá historií, architekturou, uměním, konstrukčním utvářením, materiály a dalšími aspekty řešení výpravní budovy železniční stanice Ostrava-Vítkovice, jedné z důležitých součástí ostravského železničního uzlu. Tato stavba z let 1964 až 1967, vyprojektovaná architektem Josefem Dandou, představovala ve své době jedno z nejmodernějších nádraží v Československu. První blok knihy se věnuje architektuře po roce 1945 ve vztahu k železnici a výstavbě polanecké spojky. Právě na této trati vznikla výše zmíněná stanice, jejíž výpravní budovou se podrobně zabývá druhá část knihy, zaměřená na architekturu, uměleckou výzdobu, otázky památkové péče i kontext díla architekta Josefa Dandy. Třetí blok je výsledkem studia materiálového a konstrukčního utváření výpravní budovy, včetně příkladů nového využití drážních staveb. Tým vědců z Vysokého učení technického v Brně analyzoval železobetonovou konstrukci budovy. Ocelovou konstrukcí se zabývá kapitola, zpracovaná odborníky z Fakulty stavební Českého vysokého učení technického v Praze. Třetí kapitola, napsaná pracovníky Ústavu teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd ČR, se podrobněji věnuje možnostem modelování budovy technologií BIM a uplatnění těchto postupů v památkové péči. Čtvrtá kapitola, opět z prostředí ČVUT, představuje realizované konverze a revitalizace nádražních ploch a objektů. Závěrečný blok obsahuje rozhovor s bývalým přednostou stanice Vladimírem Kutým o provozu železniční stanice a dále rozhovor s malířem a sklářem Vladimírem Kopeckým o výzdobě vítkovického nádraží a procesu vzniku výtvarných děl.
Pilotní svazek nové ediční řady odborných monografií se zabývá historií, architekturou, uměním, konstrukčním utvářením, materiály a dalšími aspekty řešení výpravní budovy železniční stanice Ostrava-Vítkovice, jedné z důležitých součástí ostravského železničního uzlu. Tato stavba z let 1964 až 1967, vyprojektovaná architektem Josefem Dandou, představovala ve své době jedno z nejmodernějších nádraží v Československu.
První blok knihy se věnuje architektuře po roce 1945 ve vztahu k železnici a výstavbě polanecké spojky. Právě na této trati vznikla výše zmíněná stanice, jejíž výpravní budovou se podrobně zabývá druhá část knihy, zaměřená na architekturu, uměleckou výzdobu, otázky památkové péče i kontext díla architekta Josefa Dandy. Třetí blok je výsledkem studia materiálového a konstrukčního utváření výpravní budovy, včetně příkladů nového využití drážních staveb. Tým vědců z Vysokého učení technického v Brně analyzoval železobetonovou konstrukci budovy. Ocelovou konstrukcí se zabývá kapitola, zpracovaná odborníky z Fakulty stavební Českého vysokého učení technického v Praze. Třetí kapitola, napsaná pracovníky Ústavu teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd ČR, se podrobněji věnuje možnostem modelování budovy technologií BIM a uplatnění těchto postupů v památkové péči. Čtvrtá kapitola, opět z prostředí ČVUT, představuje realizované konverze a revitalizace nádražních ploch a objektů. Závěrečný blok obsahuje rozhovor s bývalým přednostou stanice Vladimírem Kutým o provozu železniční stanice a dále rozhovor s malířem a sklářem Vladimírem Kopeckým o výzdobě vítkovického nádraží a procesu vzniku výtvarných děl.
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
V
V
V
V
Josef Danda, schematický zákres
původního dispozičního řešení
výpravní budovy železniční stanice
Hradec Králové: 1A – odjezd,
1B – příjezd, 1C – čekárny,
restaurace, hotel (DANDA, Josef.
Naše železniční nádraží, s. 16).
Václav Rejchl – Jan
Rejchl ml., výpravní
budova železniční
stanice Hradec Králové,
1929–1935 (dobová
pohlednice, soukromá
sbírka).
Antonín Parkman,
výpravní budova
železniční stanice
Olomouc hlavní nádraží
po přestavbě v letech
1936–1940 (dobová
pohlednice, soukromá
sbírka).
Vojtěch Krch, výpravní
budova železniční stanice
Poděbrady, 1928–1931
(dobová pohlednice,
soukromá sbírka).
a ve své době představovala výjimečný příklad komplexního architektonického díla,
byť v případě historické secesní Fantovy budovy na úrovni magistrály zůstala památková
obnova nedokončena a probíhá velmi zvolna až v současnosti.
Po roce 1989 již nevznikají nové výpravní budovy a pokud ano, jedná se spíše
o náhrady provizorií (např. v Karlových Varech), případně o ojedinělé realizace jakou
je novostavba postmoderně řešené výpravní budovy stanice v Bělotíně u Hranic
na Moravě podle návrhu architekta Pavla Rödera, postavená v letech 1993–1994
na místě starší hrázděné budovy. 14 V architektuře postmodernismus oživuje znovu
znakovou řeč forem a práci s typologickými principy. Jazyk historické architektury se
opět stává tvůrčím prostředkem, a to zvláště při řešení interiérů nebo dílčích motivů
v rámci přestaveb starších staničních budov. Někdy se tyto úpravy ovšem dějí na
úkor výrazu modernisticky pojatých výpraven.
Po roce 2000 nastupuje trend související s novým modernismem, akcentující
výrazněji oproštěné nebo technicistní tvarosloví, o čemž svědčí například dostavba
výpravní budovy železničního nádraží Ostrava-Svinov podle projektu architekta
Václava Filandra, dokončená v roce 2007. 15 Nejrůznější stylové mody tak v současnosti
vytvářejí prostředí stylového pluralismu, charakteristického nejen pro oblast
veřejných staveb a úprav stávajících nádraží. Tady zatím společnost tápe. Téměř se
neobjevují příklady architektonických soutěží. Vůbec úroveň architektonické kultury
drážní stavební produkce je výrazně kolísavá, často spíše zachraňovaná ze strany
památkové péče, neboť požadavky na novou architekturu jsou ze strany zadavatele
i širší společnosti v případě nádražních výpraven oproti minulosti notně ambivalentní.
16
V průběhu celého zmíněného období se zájem architektů v případě železničních
stanic soustřeďoval především na architektonický výraz výpravních budov,
tedy na vytvoření příslušného přednádraží a zformování těchto veřejných objektů
14 KREJČIŘÍK, Mojmír. Česká nádraží Architektura a stavební vývoj. I. díl., s. 81.
15 FILANDR, Václav. Rekonstrukce a dostavba železniční stanice. Přístavba výpravní budovy a revitalizace
přednádražního prostoru Ostrava-Svinov. Architekt LII., 2007, č. 5, s. 26–27.
16 Například v případě zamýšlené novostavby nádraží v Havířově na místě stávající výpravní budovy se
postupně objevily různé verze záměru. Původně radnice a České dráhy, a. s. zamýšlely zdemolovat
celou výpravní budovu nádraží a na jejím místě postavit výrazně menší novostavbu s nadchodem, což
znamenalo mnohem složitější propojení s nástupišti bez ohledu na pohodlí cestujících. Následně vznikl
nový projekt, počítající se zbořením odbavovací haly současného nádraží a s přestavbou obslužné části
stanice pro potřeby dopravního terminálu se službami pro cestující. Ani tato varianta nevykazovala
kvality potřebné pro adekvátní naplnění funkcí nádraží, ev. polyfunkčního přestupního dopravního
terminálu.
30
31
V
V
Change language