Nádraží Ostrava-Vítkovice. Historie | architektura | památkový potenciál
Pilotní svazek nové ediční řady odborných monografií se zabývá historií, architekturou, uměním, konstrukčním utvářením, materiály a dalšími aspekty řešení výpravní budovy železniční stanice Ostrava-Vítkovice, jedné z důležitých součástí ostravského železničního uzlu. Tato stavba z let 1964 až 1967, vyprojektovaná architektem Josefem Dandou, představovala ve své době jedno z nejmodernějších nádraží v Československu. První blok knihy se věnuje architektuře po roce 1945 ve vztahu k železnici a výstavbě polanecké spojky. Právě na této trati vznikla výše zmíněná stanice, jejíž výpravní budovou se podrobně zabývá druhá část knihy, zaměřená na architekturu, uměleckou výzdobu, otázky památkové péče i kontext díla architekta Josefa Dandy. Třetí blok je výsledkem studia materiálového a konstrukčního utváření výpravní budovy, včetně příkladů nového využití drážních staveb. Tým vědců z Vysokého učení technického v Brně analyzoval železobetonovou konstrukci budovy. Ocelovou konstrukcí se zabývá kapitola, zpracovaná odborníky z Fakulty stavební Českého vysokého učení technického v Praze. Třetí kapitola, napsaná pracovníky Ústavu teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd ČR, se podrobněji věnuje možnostem modelování budovy technologií BIM a uplatnění těchto postupů v památkové péči. Čtvrtá kapitola, opět z prostředí ČVUT, představuje realizované konverze a revitalizace nádražních ploch a objektů. Závěrečný blok obsahuje rozhovor s bývalým přednostou stanice Vladimírem Kutým o provozu železniční stanice a dále rozhovor s malířem a sklářem Vladimírem Kopeckým o výzdobě vítkovického nádraží a procesu vzniku výtvarných děl.
Pilotní svazek nové ediční řady odborných monografií se zabývá historií, architekturou, uměním, konstrukčním utvářením, materiály a dalšími aspekty řešení výpravní budovy železniční stanice Ostrava-Vítkovice, jedné z důležitých součástí ostravského železničního uzlu. Tato stavba z let 1964 až 1967, vyprojektovaná architektem Josefem Dandou, představovala ve své době jedno z nejmodernějších nádraží v Československu.
První blok knihy se věnuje architektuře po roce 1945 ve vztahu k železnici a výstavbě polanecké spojky. Právě na této trati vznikla výše zmíněná stanice, jejíž výpravní budovou se podrobně zabývá druhá část knihy, zaměřená na architekturu, uměleckou výzdobu, otázky památkové péče i kontext díla architekta Josefa Dandy. Třetí blok je výsledkem studia materiálového a konstrukčního utváření výpravní budovy, včetně příkladů nového využití drážních staveb. Tým vědců z Vysokého učení technického v Brně analyzoval železobetonovou konstrukci budovy. Ocelovou konstrukcí se zabývá kapitola, zpracovaná odborníky z Fakulty stavební Českého vysokého učení technického v Praze. Třetí kapitola, napsaná pracovníky Ústavu teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd ČR, se podrobněji věnuje možnostem modelování budovy technologií BIM a uplatnění těchto postupů v památkové péči. Čtvrtá kapitola, opět z prostředí ČVUT, představuje realizované konverze a revitalizace nádražních ploch a objektů. Závěrečný blok obsahuje rozhovor s bývalým přednostou stanice Vladimírem Kutým o provozu železniční stanice a dále rozhovor s malířem a sklářem Vladimírem Kopeckým o výzdobě vítkovického nádraží a procesu vzniku výtvarných děl.
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
V
Kancelářská budova zvaná Černá
perla, Slavíkova ul., Ostrava-Poruba,
1965–1967 (foto Roman Polášek,
2009).
tivního systému…“ 11 Uvedený citát se v knize opakuje, ovšem z toho důvodu, aby
doložil konkrétní názor, s nímž nikdo zatím nepolemizoval, nikdo jej nezpochybnil.
Ze strany vlastníka, zprvu Českých drah, a. s. a od poloviny roku 2016 ze strany
Správy železniční dopravní cesty, s. p., se objevují námitky zpochybňující hodnotu
budovy nádraží, a to jak z hlediska významu v rámci architektury 60. let, tak i vzhledem
k současnému stavu objektu.
Návrh prohlásit výpravní budovu železničního nádraží Ostrava-Vítkovice za
kulturní památku má ještě další logickou návaznost. Zatímco vítkovické nádraží památkově
chráněné dosud není s nejrůznějšími argumenty, že nebylo kvalitně vyřešeno,
že nemá nyní využití, že se bude muset přestavět, aby mohlo být využito, a památková
ochrana tomu bude překážet, čtyři další význačné realizace Josefa Dandy,
o nichž jsme také pojednali, památkově chráněny jsou. Od roku 1987 je kulturní
památkou funkcionalistická výpravní budova nádraží v Pardubicích 12 , v roce 2014
byla prohlášena za kulturní památku výpravní budova v Klatovech 13 a koncem roku
2016 byla prohlášena za kulturní památku výpravní budova železničního nádraží
v Chebu. 14 Památkou je také jím navržená stanice v Teplicích nad Bečvou. 15 S ohledem
na pozornost, kterou J. Danda věnoval projektům těchto nádraží, a to jak po
stránce dispoziční, materiálové, hmotové, tak i z hlediska umělecké výzdoby, platí,
že výše uvedená čtyři nádraží odpovídají kvalitě architektury výpravní budovy vítkovického
železničního nádraží. V tomto kontextu je třeba také vnímat rozhodování
o památkové ochraně výpravní budovy nádraží ve Vítkovicích. Můžeme se totiž ptát,
zda má vítkovické nádraží tu smůlu, že se nachází v Ostravě a tudíž je zcela mimo
obzor rozhodujících struktur? Odpověď bude spíše záporná, protože dosavadní
negativní vývoj pražských kauz (např. areál Transgasu), týkajících se architektury
2. poloviny 20. století, dokládá velmi rozporuplné dění v samotném centru státu.
Tedy dokládají tyto kauzy komplikovanou problematiku architektury pozdního modernismu
a neschopnost společnosti a státní byrokracie ji řešit? Do jisté míry ano.
Ovšem dalším důležitým aspektem neschopnosti vyrovnat se s kulturním dědictvím
2. poloviny 20. století je i zatímní velmi problematický způsob vyrovnávání se s nedávnou
minulostí včetně stalinismu 50. let, diktatury státního socialismu nebo normalizace
70. a 80. let minulého století.
Nelze zde řešit problémy politické, sociální, kulturní a hospodářské povahy. Postačí
nám nastínit určité otázky související s architekturou a památkovou péčí. Z dílčích
témat lze zmínit typologické hledisko a zařazení problematiky nádraží v kontextu
památkové péče i dějin architektury. Památková péče vnímá otázku nádraží
11 ŠVÁCHA, Rostislav. Architektura 1958–1970. In ŠVÁCHA, Rostislav – PLATOVSKÁ, Marie (eds.). Dějiny
českého výtvarného umění VI. (1958–2000)/1. Praha: Academia, 2007, s. 39.
12 Adresa: Náměstí Jana Pernera č. p. 217, Pardubice, část obce Zelené Předměstí. Výpravní budova
železničního nádraží v Pardubicích byla zapsána do Ústředního seznamu kulturních památek v roce 1987,
rejstříkové číslo Ústředního seznamu kulturních památek 47810/6-4875.
13 Adresa: Nádražní č. p. 151/III a č. p. 149/III, Klatovy III. Výpravní budova nádraží v Klatovech je
památkově chráněná od 23. 12. 2014, rejstříkové číslo Ústředního seznamu kulturních památek 105520.
14 Adresa: Náměstí Dr. Milady Horákové č. 2 / č. p. 1301, Cheb. Výpravní budova železničního nádraží
v Chebu je památkově chráněná od 14. 12. 2016, rejstříkové číslo Ústředního seznamu kulturních
památek 105955.
15 Adresa: ulice U Teplic č. p. 552, Teplice nad Bečvou, výpravní budova železničního nádraží Teplice nad
Bečvou je památkově chráněná od 17. 4. 1991, rejstříkové číslo Ústředního seznamu kulturních památek
22707/8-3115.
160
161
V
V
Change language