Nádraží Ostrava-Vítkovice. Historie | architektura | památkový potenciál
Pilotní svazek nové ediční řady odborných monografií se zabývá historií, architekturou, uměním, konstrukčním utvářením, materiály a dalšími aspekty řešení výpravní budovy železniční stanice Ostrava-Vítkovice, jedné z důležitých součástí ostravského železničního uzlu. Tato stavba z let 1964 až 1967, vyprojektovaná architektem Josefem Dandou, představovala ve své době jedno z nejmodernějších nádraží v Československu. První blok knihy se věnuje architektuře po roce 1945 ve vztahu k železnici a výstavbě polanecké spojky. Právě na této trati vznikla výše zmíněná stanice, jejíž výpravní budovou se podrobně zabývá druhá část knihy, zaměřená na architekturu, uměleckou výzdobu, otázky památkové péče i kontext díla architekta Josefa Dandy. Třetí blok je výsledkem studia materiálového a konstrukčního utváření výpravní budovy, včetně příkladů nového využití drážních staveb. Tým vědců z Vysokého učení technického v Brně analyzoval železobetonovou konstrukci budovy. Ocelovou konstrukcí se zabývá kapitola, zpracovaná odborníky z Fakulty stavební Českého vysokého učení technického v Praze. Třetí kapitola, napsaná pracovníky Ústavu teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd ČR, se podrobněji věnuje možnostem modelování budovy technologií BIM a uplatnění těchto postupů v památkové péči. Čtvrtá kapitola, opět z prostředí ČVUT, představuje realizované konverze a revitalizace nádražních ploch a objektů. Závěrečný blok obsahuje rozhovor s bývalým přednostou stanice Vladimírem Kutým o provozu železniční stanice a dále rozhovor s malířem a sklářem Vladimírem Kopeckým o výzdobě vítkovického nádraží a procesu vzniku výtvarných děl.
Pilotní svazek nové ediční řady odborných monografií se zabývá historií, architekturou, uměním, konstrukčním utvářením, materiály a dalšími aspekty řešení výpravní budovy železniční stanice Ostrava-Vítkovice, jedné z důležitých součástí ostravského železničního uzlu. Tato stavba z let 1964 až 1967, vyprojektovaná architektem Josefem Dandou, představovala ve své době jedno z nejmodernějších nádraží v Československu.
První blok knihy se věnuje architektuře po roce 1945 ve vztahu k železnici a výstavbě polanecké spojky. Právě na této trati vznikla výše zmíněná stanice, jejíž výpravní budovou se podrobně zabývá druhá část knihy, zaměřená na architekturu, uměleckou výzdobu, otázky památkové péče i kontext díla architekta Josefa Dandy. Třetí blok je výsledkem studia materiálového a konstrukčního utváření výpravní budovy, včetně příkladů nového využití drážních staveb. Tým vědců z Vysokého učení technického v Brně analyzoval železobetonovou konstrukci budovy. Ocelovou konstrukcí se zabývá kapitola, zpracovaná odborníky z Fakulty stavební Českého vysokého učení technického v Praze. Třetí kapitola, napsaná pracovníky Ústavu teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd ČR, se podrobněji věnuje možnostem modelování budovy technologií BIM a uplatnění těchto postupů v památkové péči. Čtvrtá kapitola, opět z prostředí ČVUT, představuje realizované konverze a revitalizace nádražních ploch a objektů. Závěrečný blok obsahuje rozhovor s bývalým přednostou stanice Vladimírem Kutým o provozu železniční stanice a dále rozhovor s malířem a sklářem Vladimírem Kopeckým o výzdobě vítkovického nádraží a procesu vzniku výtvarných děl.
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
V
I.2
Přestavba Ostravska
po roce 1945
a nová nádraží
Martin Strakoš
Ostravsko patřilo ke značně válkou poškozeným oblastem tehdejšího Československa.
Zvláště se to týkalo obcí postižených boji během ostravsko-opavské operace
v březnu a dubnu 1945. 1 Samotná Moravská Ostrava sice neutrpěla během bojů
výraznější škody, avšak předchozí bombardování a pak snaha zpomalit postup Rudé
armády způsobily značné ztráty i v oblasti dopravní infrastruktury. Ustupující německá
armáda demontovala, poškodila nebo zničila tratě a další železniční zařízení,
spojující Moravskou Ostravu s blízkým i vzdálenějším okolím. 2 Železniční spojení tak
bylo dočasně přerušeno, a to jak směrem na Svinov a Přerov, tak i na Bohumín, případně
na jih směrem na Český Těšín a Frýdek.
Destrukce se týkala nejen tratí a náspů, ale i řady silničních a železničních mostů.
Poté, co bylo město koncem dubna 1945 osvobozeno, začalo sčítání škod. Ihned
musely být zahájeny práce na obnově dopravní sítě včetně železničních tratí. Provoz
na hlavních tratích se podařilo obnovit v průběhu května, eventuálně v červnu. Někde
musela být zřízena provizoria a ta sloužila až do podzimu, respektive v některých
složitých případech zničených mostů a náspů až do následujícího roku.
Navzdory válečným škodám se záhy rozběhly projekční práce na urbanistickém
rozvoji obcí a měst na pomezí Moravy a Slezska. 3 Zčásti to podnítila potřeba poválečné
rekonstrukce, zčásti nové plány v rámci dvouletky. Totéž se týkalo samotné
Detail ocelového nosníku s hliníkovou
kapotáží a skleněné stěny v hlavním
průčelí výpravní budovy železniční
stanice Ostrava-Vítkovice
(foto Roman Polášek, 2016).
1 JUŘICA, Martin. Ostrava v letech 1945–1989. In PRZYBYLOVÁ, Blažena a kol. Ostrava. Praha:
Nakladatelství Lidové noviny, 2013, s. 500 ad.
2 KLAŠKA, František. Oprava tratí v ostravskokarvinském revíru, poškozených válkou. In Technická
práce na Ostravsku 1936–1946. Ostrava: Spolek československých inženýrů, odbočka Ostrava, 1947,
s. 115–116.
3 TUREK, Jaroslav. Urbanistika ve Slezsku. In Technická práce na Ostravsku 1936–1946. Ostrava: Spolek
československých inženýrů, odbočka Ostrava, 1947, s. 362–367.
40
41
V
V
Change language