Nádraží Ostrava-Vítkovice. Historie | architektura | památkový potenciál

ne zrovna přesvědčivé produkce nových nádraží v domácím prostředí. Koula dokonce
vyjádřil názor, že: „Z nových staničních budov vyniká Dandova stanice v Lázních
Teplicích.“ 9 Uvedené konstatování by nemělo té ceny, kdyby k tomu nedodal kritiku
nových nádraží a nepodpořil ji oceněním principu typizace a standardizace u starých
nádraží. Jako stoupenec funkcionalismu musel Koula oceňovat tyto procesy
uplatněné v drážní architektuře v průběhu 19. století navzdory historizujícím stylovým
podobám staveb, a to jak v celku, tak i v detailu.
Další ocenění Dandovy rané tvorby přinesla výstava Za novou architekturu,
uskutečněná v pražském Uměleckoprůmyslovém muzeu roku 1940. Z jeho nevelkého
díla se do výběru dostala mlékárna v Brodech společně s Krchovým nádražím pro
Poděbrady. 10 Jistě to nebylo překvapivé, když uvedeme, že jedním z referentů tohoto
oddělení byl architekt Adolf Benš, u něhož v ateliéru J. Danda krátce působil. Tehdy
jej jistě Benšův náhled na moderní architekturu, vyjádřený explicitně termínem
vědecký funkcionalismus, inspiroval a leccos z toho Danda ve své práci uplatnil. 11
Pozitivního přijetí se dostávalo staniční budově i po desetiletích. Ještě v roce
1987 ocenili autoři monografie o moravských lázních snahu architekta dát stavbě
lázeňský charakter. Konstatovali přitom, že: „…opakovaný motiv prosklených nároží,
svírajících terasu, může evokovat otevřenou náruč.“ 12 Rozeznávali v tomto Dandově
díle kromě funkcionalistického základu i jistý klasicizující přídech, což se následně
v jeho tvorbě opakuje v několika fázích, a to jak ve 40., tak následně v 50. a 60.
letech. Kromě ocenění však vyjádřili i jistou kritiku, nikoli vůči stavbě samotné, ale
s ohledem na skutečnost, že zdvojkolejnění trati znamenalo zvýšení frekvence provozu
vlaků a tím i narušení idyličnosti údolí a lázeňského prostředí.
Kromě teplické stanice realizoval J. Danda na trati směrem z Hranic na Horní
Lideč a pak dále na Slovensko do Púchova celou řadu drobných staveb. Napsal
o tom i pojednání, publikované roku 1940 v časopise Zprávy železničních inženýrů. 13
V
Zastávka v Černotíně dle typového
projektu vypracovaného v rámci
rozšíření a modernizace trati Hranice
na Moravě – Púchov, půdorys
a průčelí od trati, 1938 (NA, fond
Josef Danda).
Věnoval pozornost menším objektům a nádražím. Kritizoval stylový chaos 19. století
a malou pozornost zaměřenou právě na drobné stavby, utvářející charakter nádraží
a trati v krajině. Z vlastní zkušenosti nejspíš dospěl ke konstatování, že právě tyto
stavební drobnosti jsou opomíjeny a stávají se pouhou součástí větších realizací.
Napsal, že: „Tyto stavby, podle běžného názoru na komerční únosnost podniku, byly
investičním zlem, zatížením bilance… Do očí bije především půdorysná libovůle –
o výtvarné nemluvě – která se objevila při projektování malých objektů. Dříve již
zmíněné komerční hledisko, které ještě dnes se často uplatňuje, způsobilo, že dnešní
stanice jsou chaotickou směsí různorodých větších a menších objektů, které budí dojem
neladnosti, nepořádku a nedostatku organisačního citu.“ 14 Komplexní pohled na
problematiku architektury je zřejmý z pokračování dané argumentace, neboť Danda
uvažuje o moderním člověku, jenž zadává moderní architekturu. Píše, že: „Je dnes
jasno, že názor o zbytečném zatížení investičním při vybavení menších železničních
objektů je naprosto překonaný právě tím, že moderní člověk vidí právě ve vnější
formě výraz vnitřní organizační i finanční schopnosti a harmonie celého podniku.“ 15
V článku se dovolává srovnání se soukromým sektorem, který dbá na stylovou
vytříbenost svých objektů. Tím má nejspíše na mysli projevy korporátního stylu, jak
jej v té době prezentovala například firma Baťa, ale i řada dalších podniků. Srovnává
důraz kladený železnicí na technickou vyspělost lokomotiv a vozů se zaostalostí
některých drážních staveb. Právě usilování o vysokou úroveň státního podniku by se
mělo projevit i v případě architektonické reprezentace státní dráhy. Toho však podle
něj není třeba dosahovat automatickým zvýšením financí, nýbrž „…kvalifikovanou
9 KOULA, Jan E. Nová česká architektura a její vývoj ve XX. století. Praha: Česká grafická unie A. S. v Praze,
1940, s. 153.
10 Budovy kancelářské, obchodní a průmyslové (ODD. XI., referenti A. Benš a V. Kopecký). Architektura II.,
1940, č. 6–7, s. 163.
11 K vědeckému funkcionalismu viz ŠVÁCHA, Rostislav (ed.). Forma sleduje vědu: Teige, Gillar a evropský
vědecký funkcionalismus 1922–1948. Praha: Galerie Jaroslava Fragnera, 2000.
12 KOLLMANN, Vítězslav – ZATLOUKAL, Pavel. Moravské lázně v proměnách dvou staletí, s. 130.
13 DANDA, Josef. Architektura malých drážních pozemních staveb. Zprávy železničních inženýrů XVII., 1940,
V
Neuskutečněný návrh výpravní
budovy železniční stanice Hranice,
průčelí k městu, 1939 (NA, fond Josef
Danda).
č. 11, s. 173–175.
14 Tamtéž, s. 173.
15 Tamtéž.
84
85
V
V