Nádraží Ostrava-Vítkovice. Historie | architektura | památkový potenciál
Pilotní svazek nové ediční řady odborných monografií se zabývá historií, architekturou, uměním, konstrukčním utvářením, materiály a dalšími aspekty řešení výpravní budovy železniční stanice Ostrava-Vítkovice, jedné z důležitých součástí ostravského železničního uzlu. Tato stavba z let 1964 až 1967, vyprojektovaná architektem Josefem Dandou, představovala ve své době jedno z nejmodernějších nádraží v Československu. První blok knihy se věnuje architektuře po roce 1945 ve vztahu k železnici a výstavbě polanecké spojky. Právě na této trati vznikla výše zmíněná stanice, jejíž výpravní budovou se podrobně zabývá druhá část knihy, zaměřená na architekturu, uměleckou výzdobu, otázky památkové péče i kontext díla architekta Josefa Dandy. Třetí blok je výsledkem studia materiálového a konstrukčního utváření výpravní budovy, včetně příkladů nového využití drážních staveb. Tým vědců z Vysokého učení technického v Brně analyzoval železobetonovou konstrukci budovy. Ocelovou konstrukcí se zabývá kapitola, zpracovaná odborníky z Fakulty stavební Českého vysokého učení technického v Praze. Třetí kapitola, napsaná pracovníky Ústavu teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd ČR, se podrobněji věnuje možnostem modelování budovy technologií BIM a uplatnění těchto postupů v památkové péči. Čtvrtá kapitola, opět z prostředí ČVUT, představuje realizované konverze a revitalizace nádražních ploch a objektů. Závěrečný blok obsahuje rozhovor s bývalým přednostou stanice Vladimírem Kutým o provozu železniční stanice a dále rozhovor s malířem a sklářem Vladimírem Kopeckým o výzdobě vítkovického nádraží a procesu vzniku výtvarných děl.
Pilotní svazek nové ediční řady odborných monografií se zabývá historií, architekturou, uměním, konstrukčním utvářením, materiály a dalšími aspekty řešení výpravní budovy železniční stanice Ostrava-Vítkovice, jedné z důležitých součástí ostravského železničního uzlu. Tato stavba z let 1964 až 1967, vyprojektovaná architektem Josefem Dandou, představovala ve své době jedno z nejmodernějších nádraží v Československu.
První blok knihy se věnuje architektuře po roce 1945 ve vztahu k železnici a výstavbě polanecké spojky. Právě na této trati vznikla výše zmíněná stanice, jejíž výpravní budovou se podrobně zabývá druhá část knihy, zaměřená na architekturu, uměleckou výzdobu, otázky památkové péče i kontext díla architekta Josefa Dandy. Třetí blok je výsledkem studia materiálového a konstrukčního utváření výpravní budovy, včetně příkladů nového využití drážních staveb. Tým vědců z Vysokého učení technického v Brně analyzoval železobetonovou konstrukci budovy. Ocelovou konstrukcí se zabývá kapitola, zpracovaná odborníky z Fakulty stavební Českého vysokého učení technického v Praze. Třetí kapitola, napsaná pracovníky Ústavu teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd ČR, se podrobněji věnuje možnostem modelování budovy technologií BIM a uplatnění těchto postupů v památkové péči. Čtvrtá kapitola, opět z prostředí ČVUT, představuje realizované konverze a revitalizace nádražních ploch a objektů. Závěrečný blok obsahuje rozhovor s bývalým přednostou stanice Vladimírem Kutým o provozu železniční stanice a dále rozhovor s malířem a sklářem Vladimírem Kopeckým o výzdobě vítkovického nádraží a procesu vzniku výtvarných děl.
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
Pokročilé optické metody, které se v dnešní době rychle rozvíjejí, lze velmi
efektivně využít k záznamu specifických detailů objektu nebo solitérně stojících
uměleckých děl. V tomto případě byla využita fotogrammetrie, která pracuje
s metodami digitálního zpracování obrazu a využívá obvykle mnoha fotografií
k vytvoření trojrozměrného modelu. Je to metoda levná a je možno ji aplikovat i na
fotografie neprofesionální kvality. V případě modelu vítkovického nádraží bylo využito
několik druhů softwaru, které jsou schopny na principu digitální korelace obrazu
a geometrických transformací zpětně vytvořit prostorový model (Agisoft, Autodesk
123d, Autodesk ReMake). Příklad zdařilé rekonstrukce je na obrázku vpravo,
kdy byla postupně z mračna bodů získaného ze 48 fotografií vytvořena síť popisující
povrch objektu, která byla nakonec doplněná texturou.
Na modelu výpravní budovy železničního nádraží v Ostravě-Vítkovicích byla tato
nová metoda digitální dokumentace památkového objektu vyvíjena a ověřována.
Požadavkem bylo, aby kromě základních geometrických dat obsahovala informace
o významných detailech umístěných v objektu (příklad: hodiny na galerii od výtvarníka
Vladimíra Kopeckého, skleněné panely zábradlí v odbavovací hale) a jejich
propojení s údaji o fyzikálních vlastnostech materiálu a s databázemi NPÚ, které
obsahují historická a popisná data.
Geometrie digitálního modelu vychází z nároků na požadovaný detail a kompatibilitu
s typy konstrukčních prvků používaných databázemi budoucího správce
modelu, v tomto případě NPÚ. Model tak tvoří geometrická primitiva s jasně definovanou
strukturální úlohou (například sloup, vodorovná konstrukce), která bude
jako informace uložena v databázi BIM pro pozdější prohlížení modelu.
Míra detailu modelu je dána účelem modelu, který určil jeho garant. V případě
vítkovického nádraží se tak jedná o kombinaci strukturálního modelu s napojením
na informace o materiálových vlastnostech a digitálních reprezentací unikátních
prvků jako jsou čelní fasáda nebo skleněné dekorační prvky interiéru. Data o materiálových
vlastnostech, která byla získána měřením in situ, je v současné chvíli nejvýhodnější
uchovávat jako běžné datové soubory (excelovské, ASCII soubory přes
externí odkazy do databáze NPÚ).
Geometrický 3D model byl vytvořen v softwaru Revit od společnosti Autodesk
především dle zachovaných archivních podkladů, zejména původní projektové
dokumentace. Nosná železobetonová konstrukce byla postupně vytvářena
podle sedmi dilatačních celků (dále DC), včetně základových desek. Ústřední částí
nádraží je odbavovací hala, která je z obou stran symetricky lemována jednopatrovými
DC VI a VII. Jejich konstrukce jsou shodné a oba zasahují do vnitřních
prostor odbavovací haly. Jsou v nich umístěny například pokladny nebo toalety.
Zajímavým interiérovým prvkem jsou žulová sedátka umístěná před pokladnami.
Vrchní část těchto DC je využita jako ochoz, který je lemován zábradlím osazeným
skleněnými panely sklářských výtvarníků Františka Buranta a Benjamina Hejlka.
Ve středu odbavovací haly je umístěno schodiště do 1. NP, ze kterého se plynule
přechází do nadchodu směrem k nástupištím. Tato část odbavovací haly prochází
neustálými změnami, a proto je vhodné ji v modelu také kromě jiného reprezentovat
3D vizualizací aktuálního stavu. DC II, III a IV, které tvoří zázemí pro železničáře,
mají téměř shodný skeletový systém. V těchto prostorách se nenacházejí
V
3D reprezentace současného stavu fasády nádraží v Ostravě-Vítkovicích:
finální vizualizace s texturami (nahoře), drátěný model se sítí
reprezentující povrch (dole).
190
191
V
V
Change language