Nádraží Ostrava-Vítkovice. Historie | architektura | památkový potenciál
Pilotní svazek nové ediční řady odborných monografií se zabývá historií, architekturou, uměním, konstrukčním utvářením, materiály a dalšími aspekty řešení výpravní budovy železniční stanice Ostrava-Vítkovice, jedné z důležitých součástí ostravského železničního uzlu. Tato stavba z let 1964 až 1967, vyprojektovaná architektem Josefem Dandou, představovala ve své době jedno z nejmodernějších nádraží v Československu. První blok knihy se věnuje architektuře po roce 1945 ve vztahu k železnici a výstavbě polanecké spojky. Právě na této trati vznikla výše zmíněná stanice, jejíž výpravní budovou se podrobně zabývá druhá část knihy, zaměřená na architekturu, uměleckou výzdobu, otázky památkové péče i kontext díla architekta Josefa Dandy. Třetí blok je výsledkem studia materiálového a konstrukčního utváření výpravní budovy, včetně příkladů nového využití drážních staveb. Tým vědců z Vysokého učení technického v Brně analyzoval železobetonovou konstrukci budovy. Ocelovou konstrukcí se zabývá kapitola, zpracovaná odborníky z Fakulty stavební Českého vysokého učení technického v Praze. Třetí kapitola, napsaná pracovníky Ústavu teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd ČR, se podrobněji věnuje možnostem modelování budovy technologií BIM a uplatnění těchto postupů v památkové péči. Čtvrtá kapitola, opět z prostředí ČVUT, představuje realizované konverze a revitalizace nádražních ploch a objektů. Závěrečný blok obsahuje rozhovor s bývalým přednostou stanice Vladimírem Kutým o provozu železniční stanice a dále rozhovor s malířem a sklářem Vladimírem Kopeckým o výzdobě vítkovického nádraží a procesu vzniku výtvarných děl.
Pilotní svazek nové ediční řady odborných monografií se zabývá historií, architekturou, uměním, konstrukčním utvářením, materiály a dalšími aspekty řešení výpravní budovy železniční stanice Ostrava-Vítkovice, jedné z důležitých součástí ostravského železničního uzlu. Tato stavba z let 1964 až 1967, vyprojektovaná architektem Josefem Dandou, představovala ve své době jedno z nejmodernějších nádraží v Československu.
První blok knihy se věnuje architektuře po roce 1945 ve vztahu k železnici a výstavbě polanecké spojky. Právě na této trati vznikla výše zmíněná stanice, jejíž výpravní budovou se podrobně zabývá druhá část knihy, zaměřená na architekturu, uměleckou výzdobu, otázky památkové péče i kontext díla architekta Josefa Dandy. Třetí blok je výsledkem studia materiálového a konstrukčního utváření výpravní budovy, včetně příkladů nového využití drážních staveb. Tým vědců z Vysokého učení technického v Brně analyzoval železobetonovou konstrukci budovy. Ocelovou konstrukcí se zabývá kapitola, zpracovaná odborníky z Fakulty stavební Českého vysokého učení technického v Praze. Třetí kapitola, napsaná pracovníky Ústavu teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd ČR, se podrobněji věnuje možnostem modelování budovy technologií BIM a uplatnění těchto postupů v památkové péči. Čtvrtá kapitola, opět z prostředí ČVUT, představuje realizované konverze a revitalizace nádražních ploch a objektů. Závěrečný blok obsahuje rozhovor s bývalým přednostou stanice Vladimírem Kutým o provozu železniční stanice a dále rozhovor s malířem a sklářem Vladimírem Kopeckým o výzdobě vítkovického nádraží a procesu vzniku výtvarných děl.
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
nejen z výkladového kontextu dějin české architektury a výtvarného umění 60. let
20. století, ale též z transformovaného pohledu památkové péče na památkový potenciál
architektury 2. poloviny 20. století. Zpětně se celý proces odráží i v prohlubování
poznání výpravní budovy železniční stanice Ostrava-Vítkovice. 8 Proto obrazovou
přílohu této kapitoly tvoří několik staveb přímo z Ostravy, vzniklých v průběhu
60. až 70. let minulého století, jejichž památkový potenciál byl natolik zajímavý, že
byly vytipovány k prohlášení za kulturní památku. Vzhledem k náhledu institucí, které
se k dané záležitosti vyjadřovaly, případně s ohledem na různé dodatečné stavební
zásahy však nebyla zatím prohlášena za památku žádná z uveřejněných staveb.
Právě docenění architektonických a urbanistických hodnot souvisejících s vítkovickým
nádražím i prostorem přednádraží by mohlo vést k případné konverzi objektu
pro nové využití a k revitalizaci okolí této stanice. Zrušení nádraží, parcelace
přednádraží ke spekulačním účelům a případná demolice budovy rozhodně neodstraní
problémy, související s danou lokalitou a její budoucností. Nepřispějí k tomu
ani pokusy o dílčí demolice a zachování určitého torza. Naopak případná demolice
nebo neuvážená přestavba by nejspíš byly známkou úpadku, respektive ghetoizace
dané lokality.
Iniciativa související se snahou památkově chránit výpravní budovu železničního
nádraží Ostrava-Vítkovice, jejíž začátek spadá do listopadu 2008, se časem proměnila
v anabázi prohlašování nádraží za památku a opakovaného rušení učiněného
rozhodnutí. Nepravomocně již byla výpravní budova třikrát prohlášena za kulturní
památku a třikrát nevstoupilo uvedené prohlášení v platnost. Tento komplikovaný
proces rozhodování dosud není u konce a jeho poslední peripetie ukazují, že daná
záležitost se bude odbývat ještě v následujících měsících, případně letech. 9
V souvislosti s výzkumem architektury 20. století na území města Ostravy autor
této kapitoly vytipoval zmíněnou výpravní budovu a v listopadu 2008 podal za
ostravské územní pracoviště NPÚ návrh na její prohlášení za kulturní památku. 10
V tomto rozhodnutí se zračí praktická aplikace teoretické roviny uvažování, projevující
se zařazením objektu výpravní budovy železničního nádraží Ostrava-Vítkovice
do kánonu české moderní architektury. Nejvýrazněji to dokládá kolektivní práce Dějiny
českého výtvarného umění, kde v kapitole o architektuře 60. let historik umění
a architektury Rostislav Švácha vyhodnotil vítkovické nádraží jako nejlepší stavbu
své doby v kraji. Zdůraznil, že se J. Danda „…v klikatých, zešikmených a vidlicových
formách vítkovické haly přiblížil snahám o architektonizaci bruselského dekora-
8 K historii a architektuře nádraží a železniční trati viz také publikace Výpravní budova nádraží na
Polanecké spojce. Ostrava: Vítkovické stavby Ostrava, [1967]; DANDA, Josef. Výstavba nového nádraží
Ostrava-Vítkovice. In Ostrava. Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města 3. Ostrava: Profil, 1966,
s. 214–218; DANDA, Josef. Naše železniční nádraží. Praha: Nakladatelství dopravy a spojů, 1988, s. 55–57;
HÁJEK, Karel. Architekt Josef Danda. Praha: Česká technika – nakladatelství ČVUT, 2007, s. 116–121.
9 Odborná spisovna NPÚ, úop v Ostravě, složka Ostrava, část obce Vítkovice, výpravní budova železničního
nádraží Ostrava-Vítkovice. Ministr kultury ČR Daniel Herman dopisem ze dne 18. května 2016, č. j. MK
34131/2016 OLP – vyřizoval JUDr. P. Strupek, zrušil na základě rozkladu ze strany vlastníka a doporučení
rozkladové komise ministerstva prohlášení výpravní budovy nádraží za kulturní památku ze dne 8. 9.
2015, č. j. MK 48635/2015 OPP.
10 Odborná spisovna NPÚ, úop v Ostravě, složka železniční nádraží Ostrava-Vítkovice. Dopis ředitelky
NPÚ, úop v Ostravě Ing. arch. Nadi Goryczkové ze dne 18. 11. 2008, č. j. NPÚ-381, 5556/2008, návrh
na prohlášení věci – výpravní budovy železničního nádraží Ostrava-Vítkovice č. p. 27, U Nádraží č. o.
25, na pozemku parc. č. 1331, s nadchodem, I. a II. nástupištěm – na pozemku parc. č. 1332/1 (část)
a s přednádražním prostorem s pozemky parc. č. 197/1, 206/2 a 206/5, vše k. ú. Vítkovice, obec Ostrava,
kraj Moravskoslezský – za kulturní památku, vyřizoval Mgr. M. Strakoš.
V
Libor Špaček, kancelářská budova VOKD, Gregorova ul., Ostrava, 1960?–1965?, zateplení fasády v r. 2013
po neprohlášení objektu za kulturní památku (foto Roman Polášek, 2009).
158
159
V
V
Change language