Nádraží Ostrava-Vítkovice. Historie | architektura | památkový potenciál
Pilotní svazek nové ediční řady odborných monografií se zabývá historií, architekturou, uměním, konstrukčním utvářením, materiály a dalšími aspekty řešení výpravní budovy železniční stanice Ostrava-Vítkovice, jedné z důležitých součástí ostravského železničního uzlu. Tato stavba z let 1964 až 1967, vyprojektovaná architektem Josefem Dandou, představovala ve své době jedno z nejmodernějších nádraží v Československu. První blok knihy se věnuje architektuře po roce 1945 ve vztahu k železnici a výstavbě polanecké spojky. Právě na této trati vznikla výše zmíněná stanice, jejíž výpravní budovou se podrobně zabývá druhá část knihy, zaměřená na architekturu, uměleckou výzdobu, otázky památkové péče i kontext díla architekta Josefa Dandy. Třetí blok je výsledkem studia materiálového a konstrukčního utváření výpravní budovy, včetně příkladů nového využití drážních staveb. Tým vědců z Vysokého učení technického v Brně analyzoval železobetonovou konstrukci budovy. Ocelovou konstrukcí se zabývá kapitola, zpracovaná odborníky z Fakulty stavební Českého vysokého učení technického v Praze. Třetí kapitola, napsaná pracovníky Ústavu teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd ČR, se podrobněji věnuje možnostem modelování budovy technologií BIM a uplatnění těchto postupů v památkové péči. Čtvrtá kapitola, opět z prostředí ČVUT, představuje realizované konverze a revitalizace nádražních ploch a objektů. Závěrečný blok obsahuje rozhovor s bývalým přednostou stanice Vladimírem Kutým o provozu železniční stanice a dále rozhovor s malířem a sklářem Vladimírem Kopeckým o výzdobě vítkovického nádraží a procesu vzniku výtvarných děl.
Pilotní svazek nové ediční řady odborných monografií se zabývá historií, architekturou, uměním, konstrukčním utvářením, materiály a dalšími aspekty řešení výpravní budovy železniční stanice Ostrava-Vítkovice, jedné z důležitých součástí ostravského železničního uzlu. Tato stavba z let 1964 až 1967, vyprojektovaná architektem Josefem Dandou, představovala ve své době jedno z nejmodernějších nádraží v Československu.
První blok knihy se věnuje architektuře po roce 1945 ve vztahu k železnici a výstavbě polanecké spojky. Právě na této trati vznikla výše zmíněná stanice, jejíž výpravní budovou se podrobně zabývá druhá část knihy, zaměřená na architekturu, uměleckou výzdobu, otázky památkové péče i kontext díla architekta Josefa Dandy. Třetí blok je výsledkem studia materiálového a konstrukčního utváření výpravní budovy, včetně příkladů nového využití drážních staveb. Tým vědců z Vysokého učení technického v Brně analyzoval železobetonovou konstrukci budovy. Ocelovou konstrukcí se zabývá kapitola, zpracovaná odborníky z Fakulty stavební Českého vysokého učení technického v Praze. Třetí kapitola, napsaná pracovníky Ústavu teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd ČR, se podrobněji věnuje možnostem modelování budovy technologií BIM a uplatnění těchto postupů v památkové péči. Čtvrtá kapitola, opět z prostředí ČVUT, představuje realizované konverze a revitalizace nádražních ploch a objektů. Závěrečný blok obsahuje rozhovor s bývalým přednostou stanice Vladimírem Kutým o provozu železniční stanice a dále rozhovor s malířem a sklářem Vladimírem Kopeckým o výzdobě vítkovického nádraží a procesu vzniku výtvarných děl.
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
V
V
Dva ze skleněných panelů zábradlí
ve virtuální podobě včetně textury
(nahoře) a bez textury (dole)
vytvořené z 9 fotografií.
Fotografie sloupu
v odbavovací hale (vlevo)
a model sloupu (vpravo).
V
Zjednodušený hmotový model výpravní budovy
železniční stanice Ostrava-Vítkovice.
vystihují objekt, bohužel ale obklopených mnohou struskou, kterou není jednoduché
odebrat. Problémem fotogrammetrie může být focení průhledných objektů,
jako jsou skleněné součásti hodin ve výpravní hale, které pak jsou jen obtížně rekonstruovatelné.
Zisk laserových dat je v současnosti nákladný, avšak v kontextu správy památkové
péče se může pořízení přístroje pro některá pracoviště stát dobrou pomůckou
při tvorbě modelů. Fotogrammetrie je sama o sobě levná a dostupná, proto je zatím
preferována.
Otázkou zůstává, zda je aplikace BIM přístupu v památkové péči efektivní či
ne. Je možné, že s vývojem technologie bude virtualizační přístup v památkové péči
a archeologii zajímavý, neboť je možno zachytit i památky, které jsou již zničeny, sanovány
nebo zasypány apod. Nicméně pokud jde o rozsáhlý fond památkové péče,
je třeba počítat s vysokými nároky na čas a různou kvalitou zpracování modelů.
S rostoucí úrovní technologie v této oblasti lze ovšem předpokládat, že průzkumy
budou touto metodou vznikat stále častěji. Ačkoli se nyní tyto způsoby dokumentace
památek jen velmi těžce dostávají do praxe, bylo by velmi neprozřetelné nechat
si případný pomyslný vlak související s uplatněním těchto nových metod ujet.
194
195
V
V
Change language