Nádraží Ostrava-Vítkovice. Historie | architektura | památkový potenciál
Pilotní svazek nové ediční řady odborných monografií se zabývá historií, architekturou, uměním, konstrukčním utvářením, materiály a dalšími aspekty řešení výpravní budovy železniční stanice Ostrava-Vítkovice, jedné z důležitých součástí ostravského železničního uzlu. Tato stavba z let 1964 až 1967, vyprojektovaná architektem Josefem Dandou, představovala ve své době jedno z nejmodernějších nádraží v Československu. První blok knihy se věnuje architektuře po roce 1945 ve vztahu k železnici a výstavbě polanecké spojky. Právě na této trati vznikla výše zmíněná stanice, jejíž výpravní budovou se podrobně zabývá druhá část knihy, zaměřená na architekturu, uměleckou výzdobu, otázky památkové péče i kontext díla architekta Josefa Dandy. Třetí blok je výsledkem studia materiálového a konstrukčního utváření výpravní budovy, včetně příkladů nového využití drážních staveb. Tým vědců z Vysokého učení technického v Brně analyzoval železobetonovou konstrukci budovy. Ocelovou konstrukcí se zabývá kapitola, zpracovaná odborníky z Fakulty stavební Českého vysokého učení technického v Praze. Třetí kapitola, napsaná pracovníky Ústavu teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd ČR, se podrobněji věnuje možnostem modelování budovy technologií BIM a uplatnění těchto postupů v památkové péči. Čtvrtá kapitola, opět z prostředí ČVUT, představuje realizované konverze a revitalizace nádražních ploch a objektů. Závěrečný blok obsahuje rozhovor s bývalým přednostou stanice Vladimírem Kutým o provozu železniční stanice a dále rozhovor s malířem a sklářem Vladimírem Kopeckým o výzdobě vítkovického nádraží a procesu vzniku výtvarných děl.
Pilotní svazek nové ediční řady odborných monografií se zabývá historií, architekturou, uměním, konstrukčním utvářením, materiály a dalšími aspekty řešení výpravní budovy železniční stanice Ostrava-Vítkovice, jedné z důležitých součástí ostravského železničního uzlu. Tato stavba z let 1964 až 1967, vyprojektovaná architektem Josefem Dandou, představovala ve své době jedno z nejmodernějších nádraží v Československu.
První blok knihy se věnuje architektuře po roce 1945 ve vztahu k železnici a výstavbě polanecké spojky. Právě na této trati vznikla výše zmíněná stanice, jejíž výpravní budovou se podrobně zabývá druhá část knihy, zaměřená na architekturu, uměleckou výzdobu, otázky památkové péče i kontext díla architekta Josefa Dandy. Třetí blok je výsledkem studia materiálového a konstrukčního utváření výpravní budovy, včetně příkladů nového využití drážních staveb. Tým vědců z Vysokého učení technického v Brně analyzoval železobetonovou konstrukci budovy. Ocelovou konstrukcí se zabývá kapitola, zpracovaná odborníky z Fakulty stavební Českého vysokého učení technického v Praze. Třetí kapitola, napsaná pracovníky Ústavu teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd ČR, se podrobněji věnuje možnostem modelování budovy technologií BIM a uplatnění těchto postupů v památkové péči. Čtvrtá kapitola, opět z prostředí ČVUT, představuje realizované konverze a revitalizace nádražních ploch a objektů. Závěrečný blok obsahuje rozhovor s bývalým přednostou stanice Vladimírem Kutým o provozu železniční stanice a dále rozhovor s malířem a sklářem Vladimírem Kopeckým o výzdobě vítkovického nádraží a procesu vzniku výtvarných děl.
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
výzdobě interiéru podílel malíř a sklářský výtvarník Vladimír Kopecký, jenž je autorem
hodinové věže v interiéru odbavovací haly vítkovického nádraží.
Z architektonických unikátů Ostravy lze ještě z té doby uvést několik administrativních
objektů a sportovních staveb. Mezi nimi patří k nejzajímavějším městské
lázně architekta Jana Chválka, raná realizace bruselského stylu z let 1957–1963. 44
Tato budova však byla poškozena stavebními zásahy posledních dvou desetiletí,
takže není intaktně dochovaná. Podobně se dá uvést v rámci Ostravy kromě jiného
i administrativní výšková stavba zvaná Černá perla nebo Nové ředitelství Vítkovických
železáren. Obě budovy jsou dosud intaktně dochovány, avšak jejich další budoucnost
je ohrožena možnými stavebními úpravami, neboť památková péče nemá
nyní možnosti, jak tomu zabránit. 45
V
Celkový pohled na výpravní budovu
železniční stanice Ostrava-Vítkovice
z jihovýchodní části přednádraží
(foto Roman Polášek, 2016).
Kromě vítkovického nádraží byla k památkové ochraně z architektonické
produkce šesté dekády minulého století na území města Ostravy navržena výše
zmíněná administrativní budova Černá perla v Ostravě-Porubě či administrativní
budova bývalé společnosti VOKD na Gregorově ulici. Ve všech případech se zamítavým
výsledkem ze strany Ministerstva kultury. Přitom dědictví architektury 60. let
20. století v případě Ostravy nejlépe dokládá právě výpravní budova železničního
nádraží Ostrava-Vítkovice. Nebyla přestavovaná, je sice zchátralá, avšak dochovaná
ve své nedotčenosti včetně dobových materiálů a prvků. Státní památková péče by
měla usilovat o její záchranu a náležité nové využití. Památkový potenciál umělecké
výzdoby a proces rozhodování o památkové ochraně výpravní budovy vítkovického
nádraží, to jsou témata následujících dvou kapitol.
44 PAROUBEK, Jaroslav. Architektura sportovních a tělovýchovných zařízení v ČSSR. Architektura ČSSR XX.,
1961, č. 8, s. 544 a 547–548.
45 Vyobrazení budov zmíněných v textu viz s. 156, 157, 160. K problematice památkové péče o architekturu
60. let 20. století v Ostravě viz STRAKOŠ, Martin. Po sorele brusel, s. 187 ad. V případě Nového ředitelství
Vítkovických železáren se zavázal NPÚ, že podpoří konverzi Dolní oblasti Vítkovic a nebude klást majiteli
další požadavky včetně prohlašování jiných nemovitostí. Budova Černé perly byla navržena za kulturní
památku, avšak Ministerstvo kultury návrh neprohlásilo.
V
130
131
V
Change language