Nádraží Ostrava-Vítkovice. Historie | architektura | památkový potenciál
Pilotní svazek nové ediční řady odborných monografií se zabývá historií, architekturou, uměním, konstrukčním utvářením, materiály a dalšími aspekty řešení výpravní budovy železniční stanice Ostrava-Vítkovice, jedné z důležitých součástí ostravského železničního uzlu. Tato stavba z let 1964 až 1967, vyprojektovaná architektem Josefem Dandou, představovala ve své době jedno z nejmodernějších nádraží v Československu. První blok knihy se věnuje architektuře po roce 1945 ve vztahu k železnici a výstavbě polanecké spojky. Právě na této trati vznikla výše zmíněná stanice, jejíž výpravní budovou se podrobně zabývá druhá část knihy, zaměřená na architekturu, uměleckou výzdobu, otázky památkové péče i kontext díla architekta Josefa Dandy. Třetí blok je výsledkem studia materiálového a konstrukčního utváření výpravní budovy, včetně příkladů nového využití drážních staveb. Tým vědců z Vysokého učení technického v Brně analyzoval železobetonovou konstrukci budovy. Ocelovou konstrukcí se zabývá kapitola, zpracovaná odborníky z Fakulty stavební Českého vysokého učení technického v Praze. Třetí kapitola, napsaná pracovníky Ústavu teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd ČR, se podrobněji věnuje možnostem modelování budovy technologií BIM a uplatnění těchto postupů v památkové péči. Čtvrtá kapitola, opět z prostředí ČVUT, představuje realizované konverze a revitalizace nádražních ploch a objektů. Závěrečný blok obsahuje rozhovor s bývalým přednostou stanice Vladimírem Kutým o provozu železniční stanice a dále rozhovor s malířem a sklářem Vladimírem Kopeckým o výzdobě vítkovického nádraží a procesu vzniku výtvarných děl.
Pilotní svazek nové ediční řady odborných monografií se zabývá historií, architekturou, uměním, konstrukčním utvářením, materiály a dalšími aspekty řešení výpravní budovy železniční stanice Ostrava-Vítkovice, jedné z důležitých součástí ostravského železničního uzlu. Tato stavba z let 1964 až 1967, vyprojektovaná architektem Josefem Dandou, představovala ve své době jedno z nejmodernějších nádraží v Československu.
První blok knihy se věnuje architektuře po roce 1945 ve vztahu k železnici a výstavbě polanecké spojky. Právě na této trati vznikla výše zmíněná stanice, jejíž výpravní budovou se podrobně zabývá druhá část knihy, zaměřená na architekturu, uměleckou výzdobu, otázky památkové péče i kontext díla architekta Josefa Dandy. Třetí blok je výsledkem studia materiálového a konstrukčního utváření výpravní budovy, včetně příkladů nového využití drážních staveb. Tým vědců z Vysokého učení technického v Brně analyzoval železobetonovou konstrukci budovy. Ocelovou konstrukcí se zabývá kapitola, zpracovaná odborníky z Fakulty stavební Českého vysokého učení technického v Praze. Třetí kapitola, napsaná pracovníky Ústavu teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd ČR, se podrobněji věnuje možnostem modelování budovy technologií BIM a uplatnění těchto postupů v památkové péči. Čtvrtá kapitola, opět z prostředí ČVUT, představuje realizované konverze a revitalizace nádražních ploch a objektů. Závěrečný blok obsahuje rozhovor s bývalým přednostou stanice Vladimírem Kutým o provozu železniční stanice a dále rozhovor s malířem a sklářem Vladimírem Kopeckým o výzdobě vítkovického nádraží a procesu vzniku výtvarných děl.
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
V
Autor se přidržel symetrické kompozice, která byla vlastní například jeho projektu
železničního nádraží v Třinci. U chebského nádraží je symetrická skladba obdobně
zdůrazněna středním vertikálním akcentem věžového křídla, ovšem výrazně
subtilnějšího pojetí. V Chebu střed zdůrazňuje štítová zeď věže, obrácená do přednádražního
prostoru. Zdůraznil tím jednak hlavní vstup, uvozený kónickými sloupy,
jednak symbolické prvky, jakým je neonový ciferník hodin nebo kovový reliéf se
státním znakem (nyní je zde umístěn znak města). Odráželo to představu J. Dandy,
že železniční nádraží má splňovat nejen praktické, ale i estetické požadavky. O zvoleném
řešení napsal: „Celkový architektonický záměr vychází z myšlenky dát vnější
i vnitřní architektuře netradiční a optimistický ráz, s určitou monumentalitou vnějšku
i vlídným veselým prostředím vnitřku, a to jak v měřítku, poměrech, plastice, tak
i v užitých materiálech fasád a interiéru.“ 39
Zmíněný netradiční a optimistický ráz se projevuje především v pojetí odbavovací
haly, v užitých materiálech, v barevnosti a v rovině umělecké výzdoby. 40 Zatímco
architektonicky se v Chebu jedná o prolínání funkcionalistického přístupu k rozvržení
provozu i k řešení dispozice, pozdní modernismus v pojetí bruselského stylu
se projevil výrazněji zvolenými materiály (sklo, umělá hmota), barevností a také
V
Celková situace s dispozicí výpravní
budovy železniční stanice v Chebu
(repro Železniční doprava a technika
11., 1963, č. 3, vnitřní strana zadní
části obálky).
V
Půdorys přízemní části nové
odbavovací haly železniční stanice
Praha hlavní nádraží (DANDA, Josef.
Naše železniční nádraží, s. 63).
Půdorys patra nové odbavovací
haly železniční stanice Praha hlavní
nádraží (DANDA, Josef. Naše
železniční nádraží, s. 62).
39 DANDA, Josef. Naše železniční nádraží, s. 32.
40 ČERNÝ, Zbyněk – FIŠER, Marcel. Umění v Chebu. Umění ve veřejném prostoru / Svazek III. Horažďovice:
Centrum pro dějiny sochařství Horažďovice, o. s., 2013, s. 96–99.
98
99
V
V
Change language