Nádraží Ostrava-Vítkovice. Historie | architektura | památkový potenciál
Pilotní svazek nové ediční řady odborných monografií se zabývá historií, architekturou, uměním, konstrukčním utvářením, materiály a dalšími aspekty řešení výpravní budovy železniční stanice Ostrava-Vítkovice, jedné z důležitých součástí ostravského železničního uzlu. Tato stavba z let 1964 až 1967, vyprojektovaná architektem Josefem Dandou, představovala ve své době jedno z nejmodernějších nádraží v Československu. První blok knihy se věnuje architektuře po roce 1945 ve vztahu k železnici a výstavbě polanecké spojky. Právě na této trati vznikla výše zmíněná stanice, jejíž výpravní budovou se podrobně zabývá druhá část knihy, zaměřená na architekturu, uměleckou výzdobu, otázky památkové péče i kontext díla architekta Josefa Dandy. Třetí blok je výsledkem studia materiálového a konstrukčního utváření výpravní budovy, včetně příkladů nového využití drážních staveb. Tým vědců z Vysokého učení technického v Brně analyzoval železobetonovou konstrukci budovy. Ocelovou konstrukcí se zabývá kapitola, zpracovaná odborníky z Fakulty stavební Českého vysokého učení technického v Praze. Třetí kapitola, napsaná pracovníky Ústavu teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd ČR, se podrobněji věnuje možnostem modelování budovy technologií BIM a uplatnění těchto postupů v památkové péči. Čtvrtá kapitola, opět z prostředí ČVUT, představuje realizované konverze a revitalizace nádražních ploch a objektů. Závěrečný blok obsahuje rozhovor s bývalým přednostou stanice Vladimírem Kutým o provozu železniční stanice a dále rozhovor s malířem a sklářem Vladimírem Kopeckým o výzdobě vítkovického nádraží a procesu vzniku výtvarných děl.
Pilotní svazek nové ediční řady odborných monografií se zabývá historií, architekturou, uměním, konstrukčním utvářením, materiály a dalšími aspekty řešení výpravní budovy železniční stanice Ostrava-Vítkovice, jedné z důležitých součástí ostravského železničního uzlu. Tato stavba z let 1964 až 1967, vyprojektovaná architektem Josefem Dandou, představovala ve své době jedno z nejmodernějších nádraží v Československu.
První blok knihy se věnuje architektuře po roce 1945 ve vztahu k železnici a výstavbě polanecké spojky. Právě na této trati vznikla výše zmíněná stanice, jejíž výpravní budovou se podrobně zabývá druhá část knihy, zaměřená na architekturu, uměleckou výzdobu, otázky památkové péče i kontext díla architekta Josefa Dandy. Třetí blok je výsledkem studia materiálového a konstrukčního utváření výpravní budovy, včetně příkladů nového využití drážních staveb. Tým vědců z Vysokého učení technického v Brně analyzoval železobetonovou konstrukci budovy. Ocelovou konstrukcí se zabývá kapitola, zpracovaná odborníky z Fakulty stavební Českého vysokého učení technického v Praze. Třetí kapitola, napsaná pracovníky Ústavu teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd ČR, se podrobněji věnuje možnostem modelování budovy technologií BIM a uplatnění těchto postupů v památkové péči. Čtvrtá kapitola, opět z prostředí ČVUT, představuje realizované konverze a revitalizace nádražních ploch a objektů. Závěrečný blok obsahuje rozhovor s bývalým přednostou stanice Vladimírem Kutým o provozu železniční stanice a dále rozhovor s malířem a sklářem Vladimírem Kopeckým o výzdobě vítkovického nádraží a procesu vzniku výtvarných děl.
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
V
Josef Danda, variantní studie
novostavby výpravní budovy
železniční stanice Ostrava-Poruba,
1964 (NA, fond Josef Danda).
1964 Danda pracoval na plánech výpravny pro Nové Vítkovice. Navíc značně překvapí,
když u architektonicky ne zrovna přesvědčivého návrhu je na plánu letecké
perspektivy objektu podrobně rozkreslena jedna část, a to nástup do úrovně odbavovací
haly. Při podrobnějším rozboru ovšem zjistíme, že se jedná o rozvinutí myšlenky,
s níž Danda přišel ve svém nejlepším raném díle, tedy v budově stanice Lázně
Teplice nad Bečvou, vyprojektované a postavené v letech 1936–1939. 23 Týká se to
nástupu do prostor stanice bočním schodištěm, v případě Teplic po straně objektu,
přičemž Danda bral v potaz sezónní a mimosezónní provoz. V ostravském případě
posunuje odlišné měřítko myšlenku do zcela jiné roviny. Uvedená souvislost ukazuje,
nakolik bylo pro jeho tvorbu důležité funkcionalistické východisko a jak byl ve
svém díle schopen využít jinde výrazně odlišně uplatněné motivy.
Ani tyto dvě varianty nové výpravny svinovského nádraží nakonec nebyly přijaty
k realizaci, takže všechny Dandovy návrhy na jeho přestavbu zůstaly neuskutečněny.
Další studie radikální rekonstrukce železniční stanice Ostrava-Poruba vznikaly
23 DANDA, Josef. Nádraží Lázně Teplice n. B. Architekt SIA XXXIX., 1940, č. 8, s. 159–160.
V
Václav Filandr, přestavba, přístavba
a památková obnova výpravní budovy
železniční stanice Ostrava-Svinov,
2000–2007 (foto Roman Polášek,
2009).
na projekčních prknech ostravského Stavoprojektu. Autorem jedné z nich byl Miroslav
Gola. 24 Pokračovaly ve snaze nahradit historické budovy novostavbami, přičemž
podobně jako výše uvedené koncepce počítaly s plošnou demolicí stávající zástavby
v prostoru přednádraží. Na druhou stranu se již neuvažovalo o prodloužení porubské
Hlavní třídy a hlavní napojení stanice na městskou dopravu se přesunulo k tak
zvaným Svinovským mostům, kde v nedávné době vznikl dopravní terminál.
Další výpravní budovou, na níž se Josef Danda podílel, se stala nová výpravna
nádraží Ostrava-Kunčice. Uvedená stavba souvisela s modernizací trati směřující
z Ostravy na Frýdek-Místek a Český Těšín. Hlavním důvodem pořízení projektu
se záměrem přestavět staré nádraží v Kunčicích se stala výstavba Nové huti na katastru
Kunčic, Kunčiček a Bartovic, iniciovaná Vítkovickými železárnami. Původně
se jednalo o tzv. Jižní závod, s jehož výstavbou počaly železárny již v roce 1942.
Po osvobození se rozhodlo, že na daném místě vznikne nový samostatný hutní závod.
Osamostatněn byl v roce 1951 a postupně se stal jedním z největších ostravských
průmyslových podniků pod oficiálním názvem Nová huť Klementa Gottwalda.
Kunčické nádraží se stalo důležitým dopravním uzlem jednak pro dopravu surovin
i výrobků, jednak pro dopravu zaměstnanců. Proto se v letech 1950–1955 uskutečnila
kompletní přestavba a modernizace stanice Ostrava-Kunčice, v rámci níž byla
zbořena stará výpravní budova. Teprve v roce 1964 vznikl na základě návrhu Josefa
Dandy v SÚDOP, pracoviště Praha, projekt novostavby nové výpravny. 25 Projekt,
vypracovaný architektkou Krásovou, se podařilo dokončit v polovině závěru 60. let.
24 40 let architektury v Severomoravském kraji v práci členů Svazu českých architektů (katalog). Ostrava:
Svaz českých architektů a Český fond výtvarných umění, [1984], s. 72–73.
25 KREJČIŘÍK, Mojmír. Česká nádraží. Architektura a stavební vývoj IV. Druhá část. Litoměřice: Vydavatelství
dopravní literatury Ing. Luděk Čada, 2015, s. 251.
52
53
V
V
Change language