Nádraží Ostrava-Vítkovice. Historie | architektura | památkový potenciál
Pilotní svazek nové ediční řady odborných monografií se zabývá historií, architekturou, uměním, konstrukčním utvářením, materiály a dalšími aspekty řešení výpravní budovy železniční stanice Ostrava-Vítkovice, jedné z důležitých součástí ostravského železničního uzlu. Tato stavba z let 1964 až 1967, vyprojektovaná architektem Josefem Dandou, představovala ve své době jedno z nejmodernějších nádraží v Československu. První blok knihy se věnuje architektuře po roce 1945 ve vztahu k železnici a výstavbě polanecké spojky. Právě na této trati vznikla výše zmíněná stanice, jejíž výpravní budovou se podrobně zabývá druhá část knihy, zaměřená na architekturu, uměleckou výzdobu, otázky památkové péče i kontext díla architekta Josefa Dandy. Třetí blok je výsledkem studia materiálového a konstrukčního utváření výpravní budovy, včetně příkladů nového využití drážních staveb. Tým vědců z Vysokého učení technického v Brně analyzoval železobetonovou konstrukci budovy. Ocelovou konstrukcí se zabývá kapitola, zpracovaná odborníky z Fakulty stavební Českého vysokého učení technického v Praze. Třetí kapitola, napsaná pracovníky Ústavu teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd ČR, se podrobněji věnuje možnostem modelování budovy technologií BIM a uplatnění těchto postupů v památkové péči. Čtvrtá kapitola, opět z prostředí ČVUT, představuje realizované konverze a revitalizace nádražních ploch a objektů. Závěrečný blok obsahuje rozhovor s bývalým přednostou stanice Vladimírem Kutým o provozu železniční stanice a dále rozhovor s malířem a sklářem Vladimírem Kopeckým o výzdobě vítkovického nádraží a procesu vzniku výtvarných děl.
Pilotní svazek nové ediční řady odborných monografií se zabývá historií, architekturou, uměním, konstrukčním utvářením, materiály a dalšími aspekty řešení výpravní budovy železniční stanice Ostrava-Vítkovice, jedné z důležitých součástí ostravského železničního uzlu. Tato stavba z let 1964 až 1967, vyprojektovaná architektem Josefem Dandou, představovala ve své době jedno z nejmodernějších nádraží v Československu.
První blok knihy se věnuje architektuře po roce 1945 ve vztahu k železnici a výstavbě polanecké spojky. Právě na této trati vznikla výše zmíněná stanice, jejíž výpravní budovou se podrobně zabývá druhá část knihy, zaměřená na architekturu, uměleckou výzdobu, otázky památkové péče i kontext díla architekta Josefa Dandy. Třetí blok je výsledkem studia materiálového a konstrukčního utváření výpravní budovy, včetně příkladů nového využití drážních staveb. Tým vědců z Vysokého učení technického v Brně analyzoval železobetonovou konstrukci budovy. Ocelovou konstrukcí se zabývá kapitola, zpracovaná odborníky z Fakulty stavební Českého vysokého učení technického v Praze. Třetí kapitola, napsaná pracovníky Ústavu teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd ČR, se podrobněji věnuje možnostem modelování budovy technologií BIM a uplatnění těchto postupů v památkové péči. Čtvrtá kapitola, opět z prostředí ČVUT, představuje realizované konverze a revitalizace nádražních ploch a objektů. Závěrečný blok obsahuje rozhovor s bývalým přednostou stanice Vladimírem Kutým o provozu železniční stanice a dále rozhovor s malířem a sklářem Vladimírem Kopeckým o výzdobě vítkovického nádraží a procesu vzniku výtvarných děl.
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
V
II.2
Nádraží
Ostrava-Vítkovice:
architektura výpravní
budovy
Martin Strakoš
Úvahy o situování nového nákladního a osobního železničního nádraží v jižní části
Ostravy vycházely z projektu polanecké spojky. Počítal s tím i Dopravní generel
města Ostravy, vypracovaný v letech 1962 až 1964. 1 Plány předpokládaly na území
města vytvoření sítě pěti železničních nádraží pro osobní dopravu. Většina stanic
již fungovala a čekala je tedy spíše rozsáhlá rekonstrukce. Ze stávajících stanic se
počítalo s rekonstrukcí výpravních budov a celého systému stanice v případě Přívozu
(Ostrava hlavní nádraží), Svinova (mezi léty 1964–1993 nádraží Ostrava-Poruba)
a stanice Ostrava střed. Nové rozsáhlé nádraží vznikalo na místě malé stanice od
poloviny 60. let v Ostravě-Kunčicích. Pátým a zcela novým prvkem systému ve sféře
nákladní i osobní měla být stanice v tehdejším Jižním městě (Ostrava-Vítkovice). 2
Od roku 1949 usilovaly ČSD o postavení nového osobního nádraží v Přívoze na
místě starého objektu. 3 S výstavbou stanice v jižní části města se počítalo i vzhledem
k potřebě transportu průmyslových surovin a produktů. To se dělo prostřednictvím
nádraží Ostrava-Kunčice pro Novou huť Klementa Gottwalda. Osobní doprava zaměřená
na svoz zaměstnanců a jejich rozvoz, případně na transport uhlí z Dolu Jeremenko,
a napojení Vítkovických železáren Klementa Gottwalda na železniční systém
ČSD se měly uskutečnit ještě dalším nádražím v rámci jižního sektoru města. Vznik
nového nádraží Ostrava-Vítkovice tak představoval určité završení výstavby železniční
sítě na Ostravsku. 4
Část hlavního průčelí výpravní
budovy železniční stanice
Ostrava-Vítkovice
(foto Roman Polášek, 2016).
1 AMO, fond MěNV Ostrava, Dopravní generel města Ostravy 1962–1964.
2 DANDA, Josef. Výstavba nového nádraží Ostrava-Vítkovice. In Ostrava. Sborník příspěvků k dějinám
a výstavbě města 3. Ostrava: Profil, 1966, s. 214–218.
3 Tamtéž, s. 214.
4 Prameny k plánování a výstavbě nádraží Ostrava-Vítkovice nebo též Nové Vítkovice viz ČD, a. s., GŘ
– Odbor 04 detašované pracoviště v Července, fond Československé státní dráhy, s. p. (1950–1992),
104
105
V
V
Change language