Nádraží Ostrava-Vítkovice. Historie | architektura | památkový potenciál
Pilotní svazek nové ediční řady odborných monografií se zabývá historií, architekturou, uměním, konstrukčním utvářením, materiály a dalšími aspekty řešení výpravní budovy železniční stanice Ostrava-Vítkovice, jedné z důležitých součástí ostravského železničního uzlu. Tato stavba z let 1964 až 1967, vyprojektovaná architektem Josefem Dandou, představovala ve své době jedno z nejmodernějších nádraží v Československu. První blok knihy se věnuje architektuře po roce 1945 ve vztahu k železnici a výstavbě polanecké spojky. Právě na této trati vznikla výše zmíněná stanice, jejíž výpravní budovou se podrobně zabývá druhá část knihy, zaměřená na architekturu, uměleckou výzdobu, otázky památkové péče i kontext díla architekta Josefa Dandy. Třetí blok je výsledkem studia materiálového a konstrukčního utváření výpravní budovy, včetně příkladů nového využití drážních staveb. Tým vědců z Vysokého učení technického v Brně analyzoval železobetonovou konstrukci budovy. Ocelovou konstrukcí se zabývá kapitola, zpracovaná odborníky z Fakulty stavební Českého vysokého učení technického v Praze. Třetí kapitola, napsaná pracovníky Ústavu teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd ČR, se podrobněji věnuje možnostem modelování budovy technologií BIM a uplatnění těchto postupů v památkové péči. Čtvrtá kapitola, opět z prostředí ČVUT, představuje realizované konverze a revitalizace nádražních ploch a objektů. Závěrečný blok obsahuje rozhovor s bývalým přednostou stanice Vladimírem Kutým o provozu železniční stanice a dále rozhovor s malířem a sklářem Vladimírem Kopeckým o výzdobě vítkovického nádraží a procesu vzniku výtvarných děl.
Pilotní svazek nové ediční řady odborných monografií se zabývá historií, architekturou, uměním, konstrukčním utvářením, materiály a dalšími aspekty řešení výpravní budovy železniční stanice Ostrava-Vítkovice, jedné z důležitých součástí ostravského železničního uzlu. Tato stavba z let 1964 až 1967, vyprojektovaná architektem Josefem Dandou, představovala ve své době jedno z nejmodernějších nádraží v Československu.
První blok knihy se věnuje architektuře po roce 1945 ve vztahu k železnici a výstavbě polanecké spojky. Právě na této trati vznikla výše zmíněná stanice, jejíž výpravní budovou se podrobně zabývá druhá část knihy, zaměřená na architekturu, uměleckou výzdobu, otázky památkové péče i kontext díla architekta Josefa Dandy. Třetí blok je výsledkem studia materiálového a konstrukčního utváření výpravní budovy, včetně příkladů nového využití drážních staveb. Tým vědců z Vysokého učení technického v Brně analyzoval železobetonovou konstrukci budovy. Ocelovou konstrukcí se zabývá kapitola, zpracovaná odborníky z Fakulty stavební Českého vysokého učení technického v Praze. Třetí kapitola, napsaná pracovníky Ústavu teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd ČR, se podrobněji věnuje možnostem modelování budovy technologií BIM a uplatnění těchto postupů v památkové péči. Čtvrtá kapitola, opět z prostředí ČVUT, představuje realizované konverze a revitalizace nádražních ploch a objektů. Závěrečný blok obsahuje rozhovor s bývalým přednostou stanice Vladimírem Kutým o provozu železniční stanice a dále rozhovor s malířem a sklářem Vladimírem Kopeckým o výzdobě vítkovického nádraží a procesu vzniku výtvarných děl.
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
V
V
V tomto případě byly lomově-mechanické parametry betonu stanoveny s využitím
zkoušek v tříbodovém ohybu 11 . Jednalo se o 6 válcových těles odebraných
z nosných částí konstrukce pomocí jádrových vývrtů, které byly následně opatřeny
koncentrátorem napětí ve tvaru šípového vrubu (chevron) – viz obrázek na straně
178 nahoře.
Během zatěžování těles s požadavkem konstantního přírůstku posunu se zaznamenávaly
diagramy zatížení vs. průhyb uprostřed rozpětí (F–d diagram) a zatížení
vs. otevření zářezu/trhliny (F–CMOD diagram). O realizaci vybraného testu si
lze učinit představu ze snímků na obrázku na straně 178 dole. Získané zatěžovací
diagramy se analyzovaly a spolu s informacemi o zkušebním tělese, průřezu a vrubu
posloužily k výpočtu následujících hlavních lomově-mechanických parametrů:
statického modulu pružnosti (E), efektivní lomové houževnatosti (K Ic
), efektivní houževnatosti
(G Ic
) a lomové práce (W F
) resp. specifické lomové energie (G F
). Vybrané
výsledky představuje tabulka 2. Detaily o výpočtu jednotlivých parametrů jsou uvedeny
např. v literatuře 12 .
11 KARIHALOO, Bhushan Lal. Fracture Mechanics and Structural Concrete. New York: Longman Scientific
& Technical, 1995, s. 107–117; RILEM TC-50 FMC Recommendation. Determination of the fracture
energy of mortar and concrete by means of three-point bend test on notched beams. Materials
& Structures, 18, 1985, s. 285–290.
12 ŠIMONOVÁ, Hana – DANĚK, Petr – FRANTÍK, Petr – KERŠNER, Zbyněk – VESELÝ, Václav. Tentative
characterization of old structural concrete through mechanical fracture parameters. Procedia
Engineering, 190, 2017, s. 414–418.
Schéma lomového testu tříbodovým
ohybem namáhaného válcového
tělesa s šípovým vrubem.
Ilustrace lomového testu tříbodovým
ohybem ‒ detail měření posunů d
(vlevo) a CMOD.
Tabulka 2 – Vybrané lomově-mechanické parametry betonu: dílčí měření,
aritmetický průměr, variační koeficient (v k
v %).
Těleso Průměr (v k
)
Parametr Jednotka V7 V9 V13 V15 V17 V18
Modul pružnosti E GPa 57.6 30.2 43.7 29.2 30.3 45.3 39.4 (29.1)
Lomová
MPa·m 1/2 1.15 0.92 0.79 0.73 0.79 1.06 0.90 (18.5)
houževnatost K Ic
Houževnatost G Ic
J/m 2 22.8 28.0 14.4 18.0 20.4 24.8 21.4 (22.8)
Lomová energie G F
J/m 2 225 211 170 150 100 188 174 (26.0)
Variabilita stanovených hodnot vybraných parametrů popisujících schopnost
materiálu odolat deformaci a šíření porušení vyšla na mírně vyšší úrovni, přibližně
mezi 20 a 30 %, jelikož zkušební jádrové vývrty byly odebírány z různých částí nosné
konstrukce. Z hodnot aritmetických průměrů těchto parametrů lze však orientačně
usuzovat na velmi dobrou kvalitu hodnoceného konstrukčního betonu.
Pro stanovení složení betonu a zjištění specifických vlastností je nezbytné provedení
komplexu fyzikálně chemických analýz. Jejich výsledky pak slouží například
pro posouzení míry degradace betonu, predikci další životnosti konstrukce, stanovení
míry kontaminace cizorodými látkami, případně stanovení dalších charakteristik
betonu (např. zda je beton na bázi hlinitanového či portlandského cementu atd.),
ale rovněž lze těmito metodami zjistit vlastnosti použitých surovin a jejich vzájemné
množství a umožnit tak přípravu obdobného materiálu pro provedení oprav poškozené
konstrukce, což je především v památkové péči velmi významné.
Pro správnou interpretaci výsledků je nezbytné odebrání dostatečného množství
vzorků, včetně jejich jednoznačné specifikace (místo odběru a hloubka odběru
vzorku od povrchu konstrukce) 13 . Pro zajištění tohoto požadavku je vhodné využívat
jádrové vývrty (obvykle postačuje průměr 50 mm), z nichž pak lze v různých, přesně
definovaných hloubkách od povrchu, odebírat vzorky betonu pro jednotlivé fyzikálně
chemické analýzy.
Mezi analýzy, na jejichž základě lze posoudit stav hodnoceného betonu, patří
především:
• chemický rozbor – získá se složení betonu v oxidickém vyjádření klasickou
nebo instrumentální analýzou;
• rentgenová difrakční analýza – stanoví přítomnost krystalických látek, které
jsou součástí betonu, nebo pocházejí z korozních procesů;
• diferenční termická analýza – na základě znalosti tepelného rozkladu přítomných
sloučenin při specifické teplotě lze identifikovat jejich přítomnost;
• stanovení hodnoty pH ve výluhu – hodnota pH je identifikátorem některých
korozních procesů v betonu, stanoví se potenciometricky;
• snímkování mikrostruktury elektronovým mikroskopem – s velmi vysokým
13 DROCHYTKA, Rostislav – DOHNÁLEK, Jiří – BYDŽOVSKÝ, Jiří – PUMPR, Václav – DUFKA, Ámos –
DOHNÁLEK, Pavel. Technické podmínky pro sanace betonových konstrukcí TP SSBK III. 1. vydání. Brno:
Sdružení pro sanace betonových konstrukcí, 2012, s. 223.
178
179
V
V
Change language