Nádraží Ostrava-Vítkovice. Historie | architektura | památkový potenciál
Pilotní svazek nové ediční řady odborných monografií se zabývá historií, architekturou, uměním, konstrukčním utvářením, materiály a dalšími aspekty řešení výpravní budovy železniční stanice Ostrava-Vítkovice, jedné z důležitých součástí ostravského železničního uzlu. Tato stavba z let 1964 až 1967, vyprojektovaná architektem Josefem Dandou, představovala ve své době jedno z nejmodernějších nádraží v Československu. První blok knihy se věnuje architektuře po roce 1945 ve vztahu k železnici a výstavbě polanecké spojky. Právě na této trati vznikla výše zmíněná stanice, jejíž výpravní budovou se podrobně zabývá druhá část knihy, zaměřená na architekturu, uměleckou výzdobu, otázky památkové péče i kontext díla architekta Josefa Dandy. Třetí blok je výsledkem studia materiálového a konstrukčního utváření výpravní budovy, včetně příkladů nového využití drážních staveb. Tým vědců z Vysokého učení technického v Brně analyzoval železobetonovou konstrukci budovy. Ocelovou konstrukcí se zabývá kapitola, zpracovaná odborníky z Fakulty stavební Českého vysokého učení technického v Praze. Třetí kapitola, napsaná pracovníky Ústavu teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd ČR, se podrobněji věnuje možnostem modelování budovy technologií BIM a uplatnění těchto postupů v památkové péči. Čtvrtá kapitola, opět z prostředí ČVUT, představuje realizované konverze a revitalizace nádražních ploch a objektů. Závěrečný blok obsahuje rozhovor s bývalým přednostou stanice Vladimírem Kutým o provozu železniční stanice a dále rozhovor s malířem a sklářem Vladimírem Kopeckým o výzdobě vítkovického nádraží a procesu vzniku výtvarných děl.
Pilotní svazek nové ediční řady odborných monografií se zabývá historií, architekturou, uměním, konstrukčním utvářením, materiály a dalšími aspekty řešení výpravní budovy železniční stanice Ostrava-Vítkovice, jedné z důležitých součástí ostravského železničního uzlu. Tato stavba z let 1964 až 1967, vyprojektovaná architektem Josefem Dandou, představovala ve své době jedno z nejmodernějších nádraží v Československu.
První blok knihy se věnuje architektuře po roce 1945 ve vztahu k železnici a výstavbě polanecké spojky. Právě na této trati vznikla výše zmíněná stanice, jejíž výpravní budovou se podrobně zabývá druhá část knihy, zaměřená na architekturu, uměleckou výzdobu, otázky památkové péče i kontext díla architekta Josefa Dandy. Třetí blok je výsledkem studia materiálového a konstrukčního utváření výpravní budovy, včetně příkladů nového využití drážních staveb. Tým vědců z Vysokého učení technického v Brně analyzoval železobetonovou konstrukci budovy. Ocelovou konstrukcí se zabývá kapitola, zpracovaná odborníky z Fakulty stavební Českého vysokého učení technického v Praze. Třetí kapitola, napsaná pracovníky Ústavu teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd ČR, se podrobněji věnuje možnostem modelování budovy technologií BIM a uplatnění těchto postupů v památkové péči. Čtvrtá kapitola, opět z prostředí ČVUT, představuje realizované konverze a revitalizace nádražních ploch a objektů. Závěrečný blok obsahuje rozhovor s bývalým přednostou stanice Vladimírem Kutým o provozu železniční stanice a dále rozhovor s malířem a sklářem Vladimírem Kopeckým o výzdobě vítkovického nádraží a procesu vzniku výtvarných děl.
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
V
III.4
Revitalizace nádražních ploch
a objektů s přihlédnutím
k architektuře železničního
nádraží Ostrava-Vítkovice
Jiří Kugl, Anna Marie Černá
Železniční nádraží Ostrava-Vítkovice bylo do 90. let důležitým bodem v dopravní
struktuře Ostravy, s čímž souvisí i jeho umístění ve významné poloze města s velmi
dobrou návazností na systém hromadné dopravy – nádraží se nachází na dopravním
uzlu jak tramvajových, tak autobusových linek, které zajišťují přímé a rychlé spojení
do centra města. V důsledku změny trasy přes ostravské hlavní nádraží počet spojů
a cestujících poklesl, což snížilo jeho důležitost jako vlakového nádraží, nicméně neznehodnotilo
jeho polohu v rámci okolního města. Komplexně pojatá a urbanisticky
kvalitní revitalizace tohoto areálu je tedy velmi důležitá, neboť transformované plochy
a především vlastní výpravna mají možnost se zapojit zpět do života sídla a hrát
v něm znovu aktivní roli.
Revitalizace brownfieldů či v tomto případě nevyužívaných železničních ploch
a objektů je obecně významnou alternativou k stavění na tzv. „zelené louce“, oproti
které má z hlediska sídla mnoho výhod – minimalizaci záboru zemědělské půdy
v extravilánu, využití nadstandardního napojení na existující dopravní a technickou
infrastrukturu, zhodnocení často v rámci sídla velmi významné polohy, zacelení
„rány“ ve struktuře a potlačení efektu bariéry, obohacení vnitřního obrazu sídla
nebo alespoň jeho části, sanaci kontaminovaných půd a tím zlepšení životního prostředí
apod. V neposlední řadě studie ukazují, že po revitalizaci znehodnocených
ploch dochází v okruhu 1,5 km k navýšení hodnoty okolních nemovitostí, a to o dvě
až tři procenta. 1 U revitalizací do podoby veřejných budov či prostor je nárůst ještě
vyšší, v případě parků se jedná u sousedních nemovitostí o nárůst až o 20 procent. 2
Schodiště a prostor II. nástupiště
nádraží Ostrava-Vítkovice
(foto Roman Polášek, 2016).
1 HARNIK, Peter – DONAHUE, Ryan. Turning Brownfields into Parks. The Trust for Public Land, 2011.
2 CROMPTON, John L. The Proximate Principle: The Impact of Parks, Open Space and Water Features
on Residential Property Values and the Property Tax Base. Ashburn: National Recreation and Park
Association, 2004.
196
197
V
V
Change language