29.12.2020 Views

Nádraží Ostrava-Vítkovice. Historie | architektura | památkový potenciál

Pilotní svazek nové ediční řady odborných monografií se zabývá historií, architekturou, uměním, konstrukčním utvářením, materiály a dalšími aspekty řešení výpravní budovy železniční stanice Ostrava-Vítkovice, jedné z důležitých součástí ostravského železničního uzlu. Tato stavba z let 1964 až 1967, vyprojektovaná architektem Josefem Dandou, představovala ve své době jedno z nejmodernějších nádraží v Československu. První blok knihy se věnuje architektuře po roce 1945 ve vztahu k železnici a výstavbě polanecké spojky. Právě na této trati vznikla výše zmíněná stanice, jejíž výpravní budovou se podrobně zabývá druhá část knihy, zaměřená na architekturu, uměleckou výzdobu, otázky památkové péče i kontext díla architekta Josefa Dandy. Třetí blok je výsledkem studia materiálového a konstrukčního utváření výpravní budovy, včetně příkladů nového využití drážních staveb. Tým vědců z Vysokého učení technického v Brně analyzoval železobetonovou konstrukci budovy. Ocelovou konstrukcí se zabývá kapitola, zpracovaná odborníky z Fakulty stavební Českého vysokého učení technického v Praze. Třetí kapitola, napsaná pracovníky Ústavu teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd ČR, se podrobněji věnuje možnostem modelování budovy technologií BIM a uplatnění těchto postupů v památkové péči. Čtvrtá kapitola, opět z prostředí ČVUT, představuje realizované konverze a revitalizace nádražních ploch a objektů. Závěrečný blok obsahuje rozhovor s bývalým přednostou stanice Vladimírem Kutým o provozu železniční stanice a dále rozhovor s malířem a sklářem Vladimírem Kopeckým o výzdobě vítkovického nádraží a procesu vzniku výtvarných děl.

Pilotní svazek nové ediční řady odborných monografií se zabývá historií, architekturou, uměním, konstrukčním utvářením, materiály a dalšími aspekty řešení výpravní budovy železniční stanice Ostrava-Vítkovice, jedné z důležitých součástí ostravského železničního uzlu. Tato stavba z let 1964 až 1967, vyprojektovaná architektem Josefem Dandou, představovala ve své době jedno z nejmodernějších nádraží v Československu.
První blok knihy se věnuje architektuře po roce 1945 ve vztahu k železnici a výstavbě polanecké spojky. Právě na této trati vznikla výše zmíněná stanice, jejíž výpravní budovou se podrobně zabývá druhá část knihy, zaměřená na architekturu, uměleckou výzdobu, otázky památkové péče i kontext díla architekta Josefa Dandy. Třetí blok je výsledkem studia materiálového a konstrukčního utváření výpravní budovy, včetně příkladů nového využití drážních staveb. Tým vědců z Vysokého učení technického v Brně analyzoval železobetonovou konstrukci budovy. Ocelovou konstrukcí se zabývá kapitola, zpracovaná odborníky z Fakulty stavební Českého vysokého učení technického v Praze. Třetí kapitola, napsaná pracovníky Ústavu teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd ČR, se podrobněji věnuje možnostem modelování budovy technologií BIM a uplatnění těchto postupů v památkové péči. Čtvrtá kapitola, opět z prostředí ČVUT, představuje realizované konverze a revitalizace nádražních ploch a objektů. Závěrečný blok obsahuje rozhovor s bývalým přednostou stanice Vladimírem Kutým o provozu železniční stanice a dále rozhovor s malířem a sklářem Vladimírem Kopeckým o výzdobě vítkovického nádraží a procesu vzniku výtvarných děl.

SHOW MORE
SHOW LESS

Create successful ePaper yourself

Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.

V

1 2 5 6

2 3 7 8

4 4 9 10

V V – předchozí dvojstrana

1) Položení základního kamene výpravní budovy železniční stanice Ostrava-Vítkovice

dne 27. 8. 1964 (AV, fond Vítkovice s.p., foto, negativy).

2) Výstavba spodní železobetonové a části horní ocelové stavby hlavního křídla, 1965

(NA, fond Josef Danda).

3) Výstavba ocelové konstrukce horní stavby hlavního křídla (NA, fond Josef Danda).

4) Hrubá stavba výpravní budovy železniční stanice Ostrava-Vítkovice, 1965

(AV, fond Vítkovice s. p., foto, negativy).

5) Nadchod z výpravní budovy k druhému nástupišti po dokončení (NA, fond Josef Danda).

6) Jezdící schody jugoslávského podniku Radnik, propojující druhé nástupiště s nadchodem

(NA, fond Josef Danda).

7) Dokončená výpravní budova železniční stanice Ostrava-Vítkovice od západu

(AV, fond Vítkovice s. p. – foto, diapozitivy).

8) Dokončená výpravní budova železniční stanice Ostrava-Vítkovice z přednádražního

prostoru s dobovou politickou výzdobou (AV, fond Vítkovice s. p. – foto, diapozitivy).

9) V popředí tramvajová smyčka u výpravní budovy, v pozadí vlevo panelový dům V-OS

pro zaměstnance ČSD (AV, fond Vítkovice s. p. – foto, diapozitivy).

10) Výpravní budova na snímku pořízeného z panelového domu V-OS pro zaměstnance ČSD

fotografem Pavlem Čajkou, 1975 (AV, fond Vítkovice s. p., foto, negativy).

Ústředním prostorem výpravní budovy nádraží se stala dvoupodlažní hala o šířce

33 metrů, celkové hloubce 39 metrů a výšce od podlahy ke stropnímu podhledu 11

metrů. Dělí se na spodní část s prodejem lístků, jízdními řády, obchody, toaletami, se

schodištěm do patra umístěným na příčné ose haly a s úschovnou zavazadel a dalšími

službami v zadní části. V patře haly se nachází galerie, z níž se vstupovalo na západní

straně do kancelářské části a čekáren, na východní straně do bufetu a restaurace

a vprostřed severní strany do prostoru nadchodu. 28 Monumentální rozměry haly jsou

dotvářeny architektonickými prvky a dobovými uměleckými díly. Jak napsal sám autor:

„Možnost použít pro její (tj. budovy) vyřešení ocelové konstrukce, dovolující velké

rozpony, byla pro odlehčení tvarové novodobé skladby prostředkem rozhodujícím.“ 29

Hlavní křídlo má část fasád zvláště po stranách sestavenu z boletických panelů,

kombinujících průhledné sklo s bílým sklem parapetů. Na krytu markýzy v hlavním

průčelí se uplatnil hliníkový vlnitý plech. Fasáda včetně rámu velkého okna je obložena

v úrovni parteru keramikou a nad markýzou skleněnou modrou mozaikou.

Skleněná mozaika se v různobarevné kombinaci objevuje i v interiéru, například

v obkladu sloupů betonové stavby v zadní části haly (černá s barevným akcentem)

nebo v obkladu rizalitu schodiště na galerii (bílá se žlutým akcentem). V samotné

hale byly použity kamenné i keramické dlažby, obklady z keramiky i kamene, podhledy

z umělé hmoty a další kovové i skleněné prvky. Použity byly travertin, mramor

i žula a světlé keramické obklady, v galerii s barevnými akcenty. Dojem lesku a exkluzivity

vytvářejí ocelové stěny s hliníkovými povlaky ZUKOV, objevuje se barevné

sklo chodopak nebo rovněž ocelová okna ZUKOV. Prostřednictvím těchto architek-

28 Nyní až na prodejnu lístků, prodejnu potravin, trafiku a toalety žádné další služby v prostoru odbavovací

haly nefungují.

29 DANDA, Josef. Naše železniční nádraží, s. 56.

Výpravní budova železniční stanice

Novi Sad, Jugoslávie (reprodukce

Železnice evropských socialistických

zemí, s. 177).

tonických prvků projektant dociloval dojmu subtilnosti a exkluzivity, vycházejícího

z tehdejší představy o soudobosti a modernosti v architektuře.

Z výčtu materiálů pokračuje boletickými panely, skleněnými mozaikami na fasádě

(modrá) i v interiéru (rizalit s hodinami i sloupy v zadní části u nadchodu),

keramické alitové obklady, keramické mozaiky, vlnitý hliníkový plech například na

markýze nad hlavním vstupem. Z popisu vyplývá, že architektura výpravny je založena

především na kontrastu hmot a dispozic přízemních a jednopatrových traktů

s dominantním motivem velkoprostorové haly pro cestující. O ní J. Danda uvažoval

tak, že: „Její hmota, vyrůstající ze 3 stran z přízemních a jednopatrových traktů

a v průčelí z horizontálního pásu kryjícího vstupy a výstupy, z vysunutého čekání

na tramvaje i z vlajkoslávy v přednádraží, je napojena z druhé strany krytým rektifikačním

článkem a nadchodem na přístřešky nástupišť.“ 30 K aditivnímu principu

skladby objektu přidává ještě transparenci, neboť: „Všecky 3 stěny haly prokazují výraznými

rastry svého zasklení lehkost ocelové konstrukce. Zvláště to platí o průčelní

stěně, vysunuté terasovým způsobem z hlavní hmoty, s jejím pilovým rytmem rámů

úplného prosklení.“ 31 Světlo představovalo Dandovi důležitý prostředek modelace

prostoru prostřednictvím prosklených stěn závěsových fasád, opatřených různými

druhy skleněných výplní včetně drátoskla a opaxitového skla v bočních fasádách

nebo čirých skleněných tabulí hlavního průčelí. Podobnou roli měl i střešní světlík

východního křídla, otevírající dennímu světlu střední část dispozice horního podlaží.

Pilovitý motiv tvoří ústřední prvek dynamizace průčelí. V interiéru se tento pohyb

transformuje jednak ve zkosené tvarování odbavovací haly, jednak v kaskádovitý

motiv akustického stropu. K němu v popise haly J. Danda uvedl, že: „Pozoruhodná

je forma a víceúčelová funkce plastického, pilovitým způsobem zavěšeného stropu

haly, s pruhy průduchů, vystřídaných pásy osvětlení přístupného z půdního prostoru,

který má přirozenou příčnou ventilaci okenními otvory. Současně působí uspořádá-

30 DANDA, Josef. Naše železniční nádraží, s. 57.

31 Tamtéž.

122

123

V

V

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!