Nádraží Ostrava-Vítkovice. Historie | architektura | památkový potenciál

Pilotní monografie shrnuje výzkum prvních dvou let trvání projektu se
zaměřením na specifický dobový materiál – železobeton. Jako příkladový objekt,
demonstrující standardní využití železobetonové konstrukce, bylo zvoleno
železniční nádraží v Ostravě-Vítkovicích od Josefa Dandy, konkrétně obvodové
nosné konstrukce základů a přízemí hlavní odbavovací haly a železobetonový skelet
bočních křídel. Analýza výsledků průzkumu materiálové podstaty zmíněné části
vítkovického nádraží se stala prvním podkladem pro zpracování návrhu postupů
diagnostiky a obnovy železobetonových konstrukcí podle požadavků památkové
péče. Ocelové konstrukce, které jsou hlavním pohledově identifikačním prvkem
vítkovického nádraží, nebyly, v souladu s projektovým záměrem, předmětem
materiálového průzkumu a analýzy. Přesto je kniha zmiňuje alespoň na základě reflexe
dobového uveřejnění v tisku. Autoři v jednotlivých kapitolách předkládají čtenářům
rozbor historického kontextu, architektonického řešení, umělecké výzdoby,
i možné způsoby konverze výše popsaného typu budov. V knize čtenář najde i rozhovory
s pamětníky a další statě, které by se měly stát integrální součástí poznání
i v případě památek architektury nedávné minulosti. To vše by mělo tvořit podklad
pro rozhodování orgánů státní památkové péče o případné památkové obnově či
změně účelu a náplně takových staveb.
Pro zachycení historických dat i budoucích informací o materiálových změnách
a způsobu jejich konzervace a restaurování bylo zahájeno ověřování metody dokumentace
staveb v dynamické 3D mapě, která bude fungovat jako informační databáze
o stavu evidovaných budov.
Kniha svým obsahem dokládá, jak komplexní je problematika památkové péče
o architektonické dědictví 2. poloviny 20. století a jaké možnosti a hodnoty zmíněný
segment hmotné kultury obsahuje. V době zvýšené poptávky po autenticitě a kulturní
svébytnosti by se neměla vylučovat z českého prostředí architektura vzniklá
v době enormního sebevědomí a pozitivního náhledu pozdního modernismu.
Architektura, která ve svých nejlepších projevech svědčí na jedné straně o svébytném
vývoji zdejší kultury a na druhé straně o schopnosti využít a transformovat
podněty ze zahraničí, nám může být příkladem i v současnosti. Otevřenost a tvůrčí
přístup k architektuře pozdního modernismu je při péči o hmotné dědictví České
republiky jedinou smysluplnou alternativou. Věřím, že první z plánovaných publikačních
výstupů potvrdí tato očekávaní a přispěje k založení ediční řady monografií,
věnovaných významným stavbám sledovaného období.
Naďa Goryczková
září 2017
Úvod
editora
Téma předkládané knihy vychází z koncepce projektu NAKI II, zaměřeného na dokumentaci
a průzkum památkového potenciálu architektury 60. a 70. let minulého
století. 1 První knižní výstup projektu se proto věnuje analýze architektury a umělecké
výzdoby výpravní budovy nádraží Ostrava-Vítkovice. Tuto stavbu realizovanou
podle návrhu architekta Josefa Dandy, význačný příklad architektury 60. let minulého
století, navrhl Národní památkový ústav v roce 2008 k prohlášení za kulturní
památku. Řízení nebylo dosud ukončeno. Ministerstvo kultury pro řádné posouzení
návrhu vyžaduje provedení stavebněhistorického průzkumu. Předkládaná kniha
tedy naplňuje požadavek podrobnějšího poznání objektu a současně dokládá památkový
potenciál předmětné stavby.
Právě na základě publikovaných poznatků hodlají autoři knihy doložit, že památkové
hodnoty výpravní budovy železniční stanice Ostrava-Vítkovice obstojí
i v širším srovnání v kontextu tehdejší evropské architektonické produkce dopravních
staveb. Prezentace potenciálu vybrané stavby, a to jak odborné, tak i laické
veřejnosti, má iniciovat zahájení diskurzu o případné konverzi objektu a revitalizaci
jeho bezprostředního okolí. Kniha krom aspirací v oblasti památkové péče představuje
příspěvek k diskusi o významu architektonické tvorby uplynulého půlstoletí.
Souvisí s evidentní potřebou kultivace architektonické kultury nejen v kontextu Ostravska,
nýbrž celé České republiky, popřípadě sousedního Polska a Slovenska, kde
v současnosti také řeší otázku využití výpravních budov železničních stanic z 2. poloviny
20. století. Ve všech uvedených zemích totiž probíhá složitý proces výběru potenciálních
památek pozdního modernismu, zvolíme-li si jedno z označení pro výše
uvedenou architekturu. Nejedná se přitom o úkol úzce svázaný pouze s postkomunistickými
zeměmi. Má celoevropský, potažmo v pozitivním smyslu globální kontext,
neboť se jedná o reflexi minulosti a rozhodování, co z moderní produkce, respektive
co z moderní tradice zachovat, na co navázat a co ponechat svému osudu.
1 NAKI II, projekt „Analýza a prezentace hodnot moderní architektury 60. a 70. let 20. století jako součásti
národní a kulturní identity ČR“, identifikační kód projektu DG16P02R007.
12
13
V
V