Nádraží Ostrava-Vítkovice. Historie | architektura | památkový potenciál

vyprojektovaných před rokem 1948, zabrzdily radikální změny po komunistickém převratu
v únoru 1948 a nástup socialistického realismu. Některé objekty dokonce zmíněný
vývoj natolik poznamenal – například již uvedené nádraží Praha-Smíchov, že jej
část veřejnosti vnímá spíše jako projev socialistického realismu.
Pardubickou výpravní budovu vystavěnou podle návrhu Josefa Dandy a Karla
Řepy tvoří železobetonová skeletová vyzdívaná konstrukce, opatřená terakotově
zbarveným chlumčanským keramickým obkladem fasád, imitujícím cihelné zdivo,
kombinovaným s černým lesklým keramickým obkladem v úrovni přízemí, tj. vstupu
a restaurace. 22 Obdélná hala o úctyhodných rozměrech 90 x 21 metrů, opatřená
ochozy v úrovni patra, má taktéž podobu skeletové stavby, zaklenuté patnácti
monolitickými valenými železobetonovými skořepinovými klenbami. Prosvětlení
halového prostoru zajišťují velké obdélné otvory, vyplněné luxferami a otevřené do
nepřístupných ochozů, umožňujících umístit v hale zelenou výsadbu. Jednotný ráz
haly zajišťují použité materiály a prvky – keramická dvoubarevná dlažba, obklady
stěn a sloupů, kovové dveře a výkladce s původními madly a výplněmi s patřičnou
povrchovou úpravou. Charakter haly akcentují monumentální umělecká díla, pořízená
a instalovaná až v průběhu 2. poloviny 50. let. Jedná se o dvě skleněné mozaiky,
umístěné na postranních zdech. Jednou z nich je mapa památek od Richarda
Landera, druhá od Jaroslava Moravce zobrazuje zvěrokruh s dobově příznačnými
kosmickými motivy, v jehož středu se nacházejí rozměrné hodiny, motiv, jímž J. Danda
dotvářel atmosféru odbavovacích hal. Součástí výzdoby se staly později umístěné
velkoformátové černobílé fotografie oblíbených turistických cílů v Československu.
Kromě hotelu ve vertikálním šestipatrovém křídle s restauračními provozy v úrovni
přízemí bylo součástí nádraží i dnes již nefungující kino v suterénních prostorách.
Komplexní pojetí realizace a její uměřené a velkorysé řešení (např. rozměry odbavovací
haly, podchodů, nástupišť) i umělecká výzdoba odůvodněně přispěly k památkové
ochraně této dopravní stavby. 23
Období 1. poloviny 50. let minulého století a oficiální postoj stalinského režimu,
přikazující aplikaci socialistického realismu, nepoznamenalo v případě tvorby
J. Dandy pouze pravděpodobně jím vytvořený návrh na výpravní budovu železničního
nádraží Nové Ostravy (tehdy stanice Svinov-Vítkovice), jak jsme si uvedli v kapitole
o přestavbě železniční sítě na Ostravsku a nových nádražích. Týkalo se to
i dvou dalších realizací. První z nich je výpravní budova železničního nádraží v Třinci,
uskutečněná podle návrhu J. Dandy v letech 1953–1957. Základ kompozice třinecké
výpravní budovy je klasicistní, přesněji řečeno klasický. Boční části byly tvořeny
dvěma shodnými horizontálními křídly, situovanými rovnoběžně s tratí. Mezi nimi
uprostřed se zvedalo pětipatrové věžové křídlo a v úrovni přízemí této části se nacházel
hlavní vchod do odbavovací haly nádraží. Ve vyšších podlažích sloužila věžová
část jako ubytovna železničního personálu. Budova byla řešena v železobetonovém
vyzdívaném skeletu. 24
22 Realizace – Náměstí Jana Pernera č. p. 217, Pardubice, část obce Zelené Předměstí.
23 Zapsáno do Ústředního seznamu kulturních památek v roce 1987, rejstříkové číslo Ústředního seznamu
kulturních památek 47810/6-4875.
24 KREJČIŘÍK, Mojmír. Česká nádraží. Architektura a stavební vývoj. IV. díl. První část. Litoměřice:
Vydavatelství dopravní literatury Ing. Luděk Čada, 2013, s. 223–228.
V rámci modernizace třineckého železničního nádraží však byla v roce 2014
věžová část jako nepotřebná zbořena a na jejím místě vznikla nová odbavovací hala
s proskleným rizalitem. 25 Vrátíme-li se zpět k tvůrčímu vývoji J. Dandy, zde nalézáme
inklinaci k prolnutí funkcionalistického východiska s principy klasické povahy. Stačí
zde připomenout postřeh o klasicistní notě v pojetí funkcionalistické stanice v Teplicích
nad Bečvou. V případě Třince se to týkalo především symetrické kompozice
a rozvržení celku i jeho jednotlivých částí. Danda neustával užívat moderní prvky
a zásady, takže výsledek nelze jednoduše zařadit ani k modernismu, ani k projevům
socialistického realismu. Lépe řečeno se jedná o tradicionalismus, založený
na klasických zásadách i moderních prvcích a zformovaný kolem funkčně pojatého
dispozičního rozvržení. Moderní prvky představovaly železobetonové konstrukce,
ale i uplatnění keramického pláště, luxfer nebo amerických oken.
Obytná věž měla v horním podlaží ochoz po celém obvodu s předsazenou
střechou bez podpor, takže valbová střecha levitovala nad robustním tělesem, což
může vycházet z inspirace prérijním stylem Franka Lloyda Wrighta, i když původní
předobraz dostal v třineckém případě notně robustní podobu. Hmotově se jednalo
o lapidární budovu s jednoduchými fasádami, postranní křídla měla jen mírně strukturálně
pojaté řešení fasádního povrchu. V interiérech třinecké odbavovací haly se
snoubil pozdní funkcionalismus s nastupujícím bruselským stylem, patrným jak v řešení
stropních podhledů s nepřímým osvětlením a zaoblenými „organickými“ tvary,
tak i v oválných sloupech nebo umělecké výzdobě.
Kombinace racionálního rozvržení provozu nádraží s klasickými principy a klasicistním
stylovým modem v kontextu moderního klasicismu, to je příznačné i pro
další Dandovu realizaci výpravní budovy z 50. let minulého století a odpovídá to
přechodovému období 2. poloviny 50. let s dozníváním socialistického realismu. 26
Klatovská železniční stanice včetně výpravní budovy patřila k těm těžce poškozeným
bombardováním v závěru 2. světové války. I v tomto případě přistoupily Československé
státní dráhy k vytvoření architektonicky i umělecky náročné výpravní budovy.
27 Původní a nerealizovaný návrh vytvořil Josef Danda v podobě funkcionalisticky
pojaté výpravny roku 1948. 28 Vzhledem k pojetí projektu a k nástupu socialistického
realismu koncem 40. let zůstal první koncept pouze na papíře. Druhý projekt klatovského
nádraží vznikl na základě vnitroústavní soutěže SÚDOP, v níž byl k realizaci vybrán
opět návrh Josefa Dandy. 29 Nádraží se podařilo dokončit v letech 1959–1960.
Vzhledem k orientaci příjezdové komunikace rovnoběžně s tratí situoval autor
odbavovací halu a tím pádem i hlavní průčelí se vstupy do haly na boční stranu
výpravní budovy. 30 To mu umožnilo vytvořit rozsáhlý přednádražní hlavový prostor,
uvozený dvojicí krytých podélných přístřešků ze železobetonové konstrukce. Jeden
25 Adresa realizace – Nádražní č. p. 348, Třinec, není památkově chráněno.
26 K umělecké výzdobě nádraží viz FIŠER, Marcel. Umění v Klatovech. Umění ve veřejném prostoru / Svazek
I. Horažďovice: Centrum pro dějiny sochařství Horažďovice, o. s., 2011, s. 72–77.
27 Realizace – adresa: Nádražní č. p. 151/III a č. p. 149/III, Klatovy III, památkově chráněno od 23. 12. 2014,
rejstříkové číslo Ústředního seznamu kulturních památek 105520.
28 KŘÍŽKOVÁ, Alena. Architektura a urbanismus v Klatovech 1930–1989. Olomouc: magisterská diplomová
práce, Filozofická fakulta Univerzity Palackého, 2012, s. 52.
29 K architektuře viz DANDA, Josef. Naše železniční nádraží, s. 36–38. Návrh k prohlášení za kulturní
památku zpracoval v září 2013 historik umění Marcel Fišer.
30 DANDA, Josef. Naše železniční nádraží, s. 36–38.
92
93
V
V