Nádraží Ostrava-Vítkovice. Historie | architektura | památkový potenciál

V
celý úsek. Potom jsem nastoupil v Olomouci a pracoval jako venkovní výpravčí, pak
na filiálce, na nákladu, jenomže pak jsem vážně onemocněl a musel jsem všeho
nechat. Pracoval jsem rok a půl jako technik. Šel jsem na Správu dráhy v Olomouci,
kde jsem měl na starost zabezpečovací zařízení, situování návěstidel, výlukové
rozkazy – takže jsem prošel téměř všechno – účastnil jsem se zapínání reléovek
a všech možných jiných zařízení. Třeba ve Svinově v roce 1962 jsme nově po opravě
celého nádraží instalovali zabezpečovací zařízení, účastnil jsem se prací na spojce
Dětmarovice – Český Těšín. Dětmarovice jsem v roce 1963 uváděl do provozu, také
Albrechtice u Českého Těšína, Kravaře…
Jak jste se dostal na Polaneckou spojku?
O vybudování Polanecké spojky bylo rozhodnuto v roce 1961. Krutou zimu
1962 / 1963 jsem prožil v Čadci. Tato zima způsobila, že byly uspíšeny termíny dohotovení
spojky, protože ostravský železniční uzel byl přetížený. Šlo zejména o to
zajistit snadnější dopravu rudy do Kunčic a Vítkovic.
Na Polanecké spojce jsem situoval návěstidla. Jako dítě jsem totiž chodil za
otcem na nádraží v Olomouci, otec byl strojvedoucím, viděl jsem tam pana přednostu
Motyčku (v roce 1946) a řekl jsem si: to bych jednou chtěl dělat. Takže když se
ve Vítkovicích měla obsadit funkce náčelníka stanice, přihlásil jsem se a výběrovou
komisí provozního oddílu jsem byl vybrán. Taková byla má cesta do Vítkovic.
Kdy byla Polanecká spojka aktivována?
6. května 1964 projel Polaneckou spojkou slavnostní vlak z Ostravy-Kunčic do
Vítkovic, 27. srpna 1964 projel vlak z Ostravy-Vítkovic do Polanky, to se jezdilo jednokolejně
po druhé koleji s křížením ve stanici Odra a 22. prosince 1964 byl otevřen
– a to se šlo pěšky – úsek mezi odbočkou Odra do Ostravy-Poruby, nynějšího
Svinova. Současně byla provedena elektrizace a v roce 1966 v listopadu bylo dáno
na odbočce Odra do provozu reléové zabezpečení, v říjnu 1968 bylo uvedeno do
provozu reléové zabezpečovací zařízení ve stanici Vítkovice.
V
Architekt Josef Danda (vpravo)
na fotografii se spolupracovníkem
v prostoru přednádraží železniční
stanice Ostrava-Vítkovice
pravděpodobně v den slavnostního
zahájení provozu 26. 5. 1967
(NA, fond Josef Danda).
V říjnu roku 1966 začaly jezdit stanicí modré pantografy. Vím, že první projel
v polovině října 1966 a byl doprovázen náčelníkem správy dráhy Josefem Šubou.
Vlak zastavil na třetí koleji až u zhlaví nedaleko Místecké ulice. Tam sídlila dopravní
kancelář a výhybkářské stanoviště.
Odkdy jste ve stanici Vítkovice začal působit?
Začal jsem ve Vítkovicích pracovat 1. ledna 1965. Začínal jsem s šestnácti vlastními
zaměstnanci, ale postupně jsem si musel zajišťovat další. S přibývajícími lety
to bylo tak, že když jsme dali do provozu tuto výpravní budovu, tak jsem měl již sedmdesát
pracovníků. To proto, že tehdy bylo ještě všechno na klíče – zabezpečovací
zařízení nebylo reléové, instalované až později. Když jsem začal v roce 1965 pracovat
zde ve Vítkovicích, zrovna se budovaly základy vítkovického nádraží, budovala se
nástupiště, později se zvedala nadchodní lávka.
V roce 1965 zde ještě vlaky nezastavovaly. První vlaky zde zastavily v roce 1966
– v tom roce již byly v hrubé stavbě hotovy perony. Z vítkovického nádraží ve Svinově
se přepravovali pracovníci po Polanecké spojce přes Vítkovice a po tzv. Místecké
trati do Nové hutě. Protože všichni pracovníci museli ve Svinově přestupovat na
MHD, tak bylo dohodnuto s dráhou vybudování spojky 2-46 z naší koleje do NHKG.
Jezdili jsme přes třetí kolej do Nové hutě, celkem osm vlaků za 24 hod., přepravilo
se jimi celkem 2 000 pracovníků NHKG denně do práce a z práce. To byly první vlaky,
které zde projížděly. Zpočátku byly parní, dokonce i nákladní přeprava byla zajišťována
parními lokomotivami.
Když jezdily vlaky na Novou huť, tak v prvopočátku zastavovaly u třetí koleje.
Od ní vedly dřevěné schody směrem nahoru a lidé vycházeli u zastávky MHD, nádraží
se v té době ještě stavělo.
Kdy zastavil v nové stanici Ostrava-Vítkovice první vlak?
První osobní vlak pro cestující zastavil ve stanici Vítkovice 26. května 1967. 28.
května 1967, kdy byl zahájen již normální provoz ve Vítkovicích, jsem se přivítal se
strojvedoucím vlaku – rychlíku 648 v 0.40 hod, který směřoval z Prahy do Košic. Tenkrát
tady jezdilo celkem 6 párů rychlíků. Bylo to děláno s tím předstihem a ohledem
na to, že v dřívější době bylo vše plánováno s ohledem na provoz vlaků ve směru
východ – západ, dnes je to sever – jih. Mívali jsme v pozdějších letech až 180 vlaků
za 24 hodin, protože se ve stanici Vítkovice přepřahaly vlaky, které jezdily dálkově
z Čech na Slovensko a opačně, dále nákladní vlaky s rudou, pak se dovážel dolomitický
písek ze Štramberku. Tyto tzv. ,,pískové“ vlaky jezdily o čtyřech soupravách –
jedna jezdila do Nové hutě a tři do Vítkovic na dolní nádraží.
Vraťme se ještě ke stavbě nádražní budovy. Jak vypadalo slavnostní otevření nádraží?
Základní kámen nádraží byl slavnostně poklepán 27. srpna 1964 při první jízdě
vlaků do Polanky. Tento kámen byl později zasazen do pravé boční venkovní stěny
nádražní haly, kde se nachází dodnes.
Při vlastním zahájení provozu nádraží byla nádražní hala plná hostů, provoz zahajoval
náčelník dráhy Bártl z Olomouce. Bylo zde deset pokladen a při slavnostním
otevření haly jsem je nechal všechny obsadit zaměstnankyněmi. Když se slavnostně
ohlásilo, že je hala otevřená, tak se v jednu chvíli rozhrnuly závěsy všech pokladen.
214
215
V
V