Nádraží Ostrava-Vítkovice. Historie | architektura | památkový potenciál
Pilotní svazek nové ediční řady odborných monografií se zabývá historií, architekturou, uměním, konstrukčním utvářením, materiály a dalšími aspekty řešení výpravní budovy železniční stanice Ostrava-Vítkovice, jedné z důležitých součástí ostravského železničního uzlu. Tato stavba z let 1964 až 1967, vyprojektovaná architektem Josefem Dandou, představovala ve své době jedno z nejmodernějších nádraží v Československu. První blok knihy se věnuje architektuře po roce 1945 ve vztahu k železnici a výstavbě polanecké spojky. Právě na této trati vznikla výše zmíněná stanice, jejíž výpravní budovou se podrobně zabývá druhá část knihy, zaměřená na architekturu, uměleckou výzdobu, otázky památkové péče i kontext díla architekta Josefa Dandy. Třetí blok je výsledkem studia materiálového a konstrukčního utváření výpravní budovy, včetně příkladů nového využití drážních staveb. Tým vědců z Vysokého učení technického v Brně analyzoval železobetonovou konstrukci budovy. Ocelovou konstrukcí se zabývá kapitola, zpracovaná odborníky z Fakulty stavební Českého vysokého učení technického v Praze. Třetí kapitola, napsaná pracovníky Ústavu teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd ČR, se podrobněji věnuje možnostem modelování budovy technologií BIM a uplatnění těchto postupů v památkové péči. Čtvrtá kapitola, opět z prostředí ČVUT, představuje realizované konverze a revitalizace nádražních ploch a objektů. Závěrečný blok obsahuje rozhovor s bývalým přednostou stanice Vladimírem Kutým o provozu železniční stanice a dále rozhovor s malířem a sklářem Vladimírem Kopeckým o výzdobě vítkovického nádraží a procesu vzniku výtvarných děl.
Pilotní svazek nové ediční řady odborných monografií se zabývá historií, architekturou, uměním, konstrukčním utvářením, materiály a dalšími aspekty řešení výpravní budovy železniční stanice Ostrava-Vítkovice, jedné z důležitých součástí ostravského železničního uzlu. Tato stavba z let 1964 až 1967, vyprojektovaná architektem Josefem Dandou, představovala ve své době jedno z nejmodernějších nádraží v Československu.
První blok knihy se věnuje architektuře po roce 1945 ve vztahu k železnici a výstavbě polanecké spojky. Právě na této trati vznikla výše zmíněná stanice, jejíž výpravní budovou se podrobně zabývá druhá část knihy, zaměřená na architekturu, uměleckou výzdobu, otázky památkové péče i kontext díla architekta Josefa Dandy. Třetí blok je výsledkem studia materiálového a konstrukčního utváření výpravní budovy, včetně příkladů nového využití drážních staveb. Tým vědců z Vysokého učení technického v Brně analyzoval železobetonovou konstrukci budovy. Ocelovou konstrukcí se zabývá kapitola, zpracovaná odborníky z Fakulty stavební Českého vysokého učení technického v Praze. Třetí kapitola, napsaná pracovníky Ústavu teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd ČR, se podrobněji věnuje možnostem modelování budovy technologií BIM a uplatnění těchto postupů v památkové péči. Čtvrtá kapitola, opět z prostředí ČVUT, představuje realizované konverze a revitalizace nádražních ploch a objektů. Závěrečný blok obsahuje rozhovor s bývalým přednostou stanice Vladimírem Kutým o provozu železniční stanice a dále rozhovor s malířem a sklářem Vladimírem Kopeckým o výzdobě vítkovického nádraží a procesu vzniku výtvarných děl.
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
V
V
V
Přístřešky pro kola ve stanici
Nunspeet v Holandsku (foto VelopA).
Terminál
Konstantinovy Lázně
(foto Stanislav Jelínek).
využitím nádražní haly vítkovického nádraží a se stavbou nové budovy muzea kolejové
dopravy v přednádražním prostoru. Během roku 2011 se nicméně objevila
konkurenční myšlenka na vznik muzea dopravy v Ostravě-Přívozu a projekt byl proto
opuštěn.
Další možností je využití uvolněných ploch pro parkoviště (nadzemní či ideálně
podzemní) a využití uvolněných objektů pro konverzi na parkovací domy pro auta
či kola v rámci snahy co nejvíce zachovat stávajícího specifického ducha místa. Obzvláště
budování přístřešků a zázemí pro cyklisty je v zahraničí zcela standardní praxí
a v případě Vítkovic by bylo vhodným doplněním případného terminálu.
Za zvážení stojí i přístup založený na spojení železniční, autobusové, ale i silniční
osobní dopravy v rámci jednoho společného dopravního terminálu. Výhodou
tohoto řešení je vyšší efektivnost (všechny provozy mohou využívat stejnou doprovodnou
infrastrukturu) a zlepšení komfortu cestujících (lepší návaznost či minimální
časová prodleva při přecházení). Příkladem v ČR jsou například terminály Konstantinovy
Lázně a Uherský Brod, v cizině se jedná o standardní řešení mnoha nádraží.
Vítkovické nádraží by mohlo být obdobně využito jako zázemí pro navazující tramvajovou
a autobusovou dopravu; před nádražím se nachází točny obou dopravních
prostředků.
Lze se vydat i cestou konverze na funkci bydlení či ubytování, která je obecně
nejvhodnější pro strážní domky či menší staniční budovy, které původně zčásti či
zcela sloužily bydlení drážního personálu. Ty se mohou drobnými zásahy proměnit
v penziony, chaty či bydlení pro milovníky vlaků. Příkladem v ČR je například strážní
domek v Kamenném Újezdu či strážní domek č. 51 u Bezpráví. Ve vítkovickém případě
se nabízí možnost využít pro ubytovací funkci (ať už permanentní nebo dočasnou
či dokonce drážně turistickou) kancelářské křídlo s případným restauračním zázemím
v rámci výpravní budovy.
Vlakotramvaj v německé
spolkové republice
Bádensko-Württembersko
(foto Martin Jareš).
204
205
V
V
Change language