Nádraží Ostrava-Vítkovice. Historie | architektura | památkový potenciál
Pilotní svazek nové ediční řady odborných monografií se zabývá historií, architekturou, uměním, konstrukčním utvářením, materiály a dalšími aspekty řešení výpravní budovy železniční stanice Ostrava-Vítkovice, jedné z důležitých součástí ostravského železničního uzlu. Tato stavba z let 1964 až 1967, vyprojektovaná architektem Josefem Dandou, představovala ve své době jedno z nejmodernějších nádraží v Československu. První blok knihy se věnuje architektuře po roce 1945 ve vztahu k železnici a výstavbě polanecké spojky. Právě na této trati vznikla výše zmíněná stanice, jejíž výpravní budovou se podrobně zabývá druhá část knihy, zaměřená na architekturu, uměleckou výzdobu, otázky památkové péče i kontext díla architekta Josefa Dandy. Třetí blok je výsledkem studia materiálového a konstrukčního utváření výpravní budovy, včetně příkladů nového využití drážních staveb. Tým vědců z Vysokého učení technického v Brně analyzoval železobetonovou konstrukci budovy. Ocelovou konstrukcí se zabývá kapitola, zpracovaná odborníky z Fakulty stavební Českého vysokého učení technického v Praze. Třetí kapitola, napsaná pracovníky Ústavu teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd ČR, se podrobněji věnuje možnostem modelování budovy technologií BIM a uplatnění těchto postupů v památkové péči. Čtvrtá kapitola, opět z prostředí ČVUT, představuje realizované konverze a revitalizace nádražních ploch a objektů. Závěrečný blok obsahuje rozhovor s bývalým přednostou stanice Vladimírem Kutým o provozu železniční stanice a dále rozhovor s malířem a sklářem Vladimírem Kopeckým o výzdobě vítkovického nádraží a procesu vzniku výtvarných děl.
Pilotní svazek nové ediční řady odborných monografií se zabývá historií, architekturou, uměním, konstrukčním utvářením, materiály a dalšími aspekty řešení výpravní budovy železniční stanice Ostrava-Vítkovice, jedné z důležitých součástí ostravského železničního uzlu. Tato stavba z let 1964 až 1967, vyprojektovaná architektem Josefem Dandou, představovala ve své době jedno z nejmodernějších nádraží v Československu.
První blok knihy se věnuje architektuře po roce 1945 ve vztahu k železnici a výstavbě polanecké spojky. Právě na této trati vznikla výše zmíněná stanice, jejíž výpravní budovou se podrobně zabývá druhá část knihy, zaměřená na architekturu, uměleckou výzdobu, otázky památkové péče i kontext díla architekta Josefa Dandy. Třetí blok je výsledkem studia materiálového a konstrukčního utváření výpravní budovy, včetně příkladů nového využití drážních staveb. Tým vědců z Vysokého učení technického v Brně analyzoval železobetonovou konstrukci budovy. Ocelovou konstrukcí se zabývá kapitola, zpracovaná odborníky z Fakulty stavební Českého vysokého učení technického v Praze. Třetí kapitola, napsaná pracovníky Ústavu teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd ČR, se podrobněji věnuje možnostem modelování budovy technologií BIM a uplatnění těchto postupů v památkové péči. Čtvrtá kapitola, opět z prostředí ČVUT, představuje realizované konverze a revitalizace nádražních ploch a objektů. Závěrečný blok obsahuje rozhovor s bývalým přednostou stanice Vladimírem Kutým o provozu železniční stanice a dále rozhovor s malířem a sklářem Vladimírem Kopeckým o výzdobě vítkovického nádraží a procesu vzniku výtvarných děl.
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
V
svého projektantského úkolu velmi dobře a věnoval výstavbě a koordinaci materiálu
nevšední péči, za což mu taktéž srdečně děkuji. Nesmím zapomenout ani na SÚDOP
Brno, který zde dobře spolupracoval. Vítkovické stavby, n. p. se zhostily svého úkolu
dobře, i když s velkými potížemi. Při té příležitosti bych chtěl poděkovat s. řed. Lipinovi
a jeho náměstkům s. Ing. Sedmíkovi a s. Ing. Carbolovi, dále pak jejich stavebním
správám, a to 100 s. řed. Paskovskému, 700 s. řed. Víchovi a jejich hlavnímu
stavbyvedoucímu s. Lokočovi a s. Ing Kendzieskému.“
Novostavba byla tehdy v tisku vítána jako příklad moderní architektury, v níž
se „…ustupuje od těžkopádných konstrukcí objektů podobného charakteru.“ Nová
výpravní budova nádraží podle autora článku v Nové svobodě „… dává novým pojetím
skladby hmot, členěním fasády a moderním řešením interiérů předpoklady
pro dokonalé plnění své funkce, zrychlení provozu a zpříjemnění cestovního prostředí.“
33 Zároveň noviny psaly, že nádraží „…má nejen moderní architektonické řešení,
ale i pěkné vnitřní zařízení.“ 34 Přijetí samozřejmě nebylo pouze kladné. Objevila se
i kritika, týkající se nízké frekvence spojů ze stanice dalšími směry. Například přednosta
této stanice Vladimír Kutý podal společně s dalšími pracovníky ČSD podnět,
aby přes polaneckou spojku a tudíž i vítkovické nádraží jezdilo více osobních vlaků.
Naplánovali a připravili podmínky ke zřízení 12 nových spojů denně různými směry
s využitím nových pantografů a s napojením až na Žilinu. Ovšem příslušná Správa
střední dráhy v Olomouci schválila pouze čtyři z navržených vlaků. 35 Tato dávná
záležitost nám živě připomíná současnou situaci, kdy poddimenzování vlakových
spojů a jejich odklon je jednou z příčin malého využití jinak velkoryse vybudované
železniční stanice.
Dostáváme se k vlastnímu východisku architektury vítkovické výpravní budovy.
Z čeho vycházela Dandova potřeba „architektonizovat“ formový aparát bruselského
stylu? A kde hledat zdroj zvoleného řešení? Strukturální opakování a dynamizace
určitých architektonických motivů či prvků se staly příznačné celkově pro pozdní
modernismus a vycházely z dobově akcentovaného strukturalistického přístupu.
Vybereme-li si za příklad tzv. V-tvar, uplatnil se ve Vítkovicích v podobě V-sloupů,
různých motivů v podobně vlajkových stožárů, pilířů hlavního průčelí odbavovací
haly nebo v motivu stropního podhledu. Tyto V-sloupy a další prvky se staly poznávacím
znamením architektury 2. poloviny 50. a 1. poloviny 60. let v Československu.
Jejich původ však musíme hledat na Západě. Inspiraci představovaly palác UNESCO
v Paříži nebo tvorba Oscara Niemeyera a od něho může odkaz směřovat až k Le
Corbusierovi. 36 Přemíra těchto módních vzorů zavdala mezi architekty podnět ke
kritickému odstupu. V recenzi novostavby hotelu International v Brně, uveřejněné
v časopise Architektura ČSSR v roce 1963 kritizovali architekti Josef Hrubý a Zdeněk
Pokorný použití, jak uvedli „opotřebovaného motivu“ pilíře ve tvaru V pod přemostěním
od hotelu k internátu. 37
33 Výpravní budova nádraží na Polanecké spojce. Ostrava: Vítkovické stavby Ostrava, 1967.
34 (hav). Nové nádraží Ostrava-Vítkovice… Nová svoboda, roč. 23, 23. 5. 1967, č. 123, s. 1.
35 (če). Na spojce mnoho klidu. Nová železnice IX., 1968, č. 14, s. 3.
36 STRAKOŠ, Martin. Po sorele brusel, kov, sklo, struktury a beton, s. 80 ad.
37 HRUBÝ, Josef – POKORNÝ, Zdeněk. Úprava prostoru kolem hotelu International v Brně. Architektura
ČSSR XXII., 1963, č. 2, s. 96.
Východní strana odbavovací haly
železniční stanice Ostrava-Vítkovice
s pokladnami a žulovými sedátky
(foto Roman Polášek, 2016).
126
127
V
V
Change language