Nádraží Ostrava-Vítkovice. Historie | architektura | památkový potenciál
Pilotní svazek nové ediční řady odborných monografií se zabývá historií, architekturou, uměním, konstrukčním utvářením, materiály a dalšími aspekty řešení výpravní budovy železniční stanice Ostrava-Vítkovice, jedné z důležitých součástí ostravského železničního uzlu. Tato stavba z let 1964 až 1967, vyprojektovaná architektem Josefem Dandou, představovala ve své době jedno z nejmodernějších nádraží v Československu. První blok knihy se věnuje architektuře po roce 1945 ve vztahu k železnici a výstavbě polanecké spojky. Právě na této trati vznikla výše zmíněná stanice, jejíž výpravní budovou se podrobně zabývá druhá část knihy, zaměřená na architekturu, uměleckou výzdobu, otázky památkové péče i kontext díla architekta Josefa Dandy. Třetí blok je výsledkem studia materiálového a konstrukčního utváření výpravní budovy, včetně příkladů nového využití drážních staveb. Tým vědců z Vysokého učení technického v Brně analyzoval železobetonovou konstrukci budovy. Ocelovou konstrukcí se zabývá kapitola, zpracovaná odborníky z Fakulty stavební Českého vysokého učení technického v Praze. Třetí kapitola, napsaná pracovníky Ústavu teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd ČR, se podrobněji věnuje možnostem modelování budovy technologií BIM a uplatnění těchto postupů v památkové péči. Čtvrtá kapitola, opět z prostředí ČVUT, představuje realizované konverze a revitalizace nádražních ploch a objektů. Závěrečný blok obsahuje rozhovor s bývalým přednostou stanice Vladimírem Kutým o provozu železniční stanice a dále rozhovor s malířem a sklářem Vladimírem Kopeckým o výzdobě vítkovického nádraží a procesu vzniku výtvarných děl.
Pilotní svazek nové ediční řady odborných monografií se zabývá historií, architekturou, uměním, konstrukčním utvářením, materiály a dalšími aspekty řešení výpravní budovy železniční stanice Ostrava-Vítkovice, jedné z důležitých součástí ostravského železničního uzlu. Tato stavba z let 1964 až 1967, vyprojektovaná architektem Josefem Dandou, představovala ve své době jedno z nejmodernějších nádraží v Československu.
První blok knihy se věnuje architektuře po roce 1945 ve vztahu k železnici a výstavbě polanecké spojky. Právě na této trati vznikla výše zmíněná stanice, jejíž výpravní budovou se podrobně zabývá druhá část knihy, zaměřená na architekturu, uměleckou výzdobu, otázky památkové péče i kontext díla architekta Josefa Dandy. Třetí blok je výsledkem studia materiálového a konstrukčního utváření výpravní budovy, včetně příkladů nového využití drážních staveb. Tým vědců z Vysokého učení technického v Brně analyzoval železobetonovou konstrukci budovy. Ocelovou konstrukcí se zabývá kapitola, zpracovaná odborníky z Fakulty stavební Českého vysokého učení technického v Praze. Třetí kapitola, napsaná pracovníky Ústavu teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd ČR, se podrobněji věnuje možnostem modelování budovy technologií BIM a uplatnění těchto postupů v památkové péči. Čtvrtá kapitola, opět z prostředí ČVUT, představuje realizované konverze a revitalizace nádražních ploch a objektů. Závěrečný blok obsahuje rozhovor s bývalým přednostou stanice Vladimírem Kutým o provozu železniční stanice a dále rozhovor s malířem a sklářem Vladimírem Kopeckým o výzdobě vítkovického nádraží a procesu vzniku výtvarných děl.
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
V
V
Muzeum současného umění vzniklé
z bývalého nádraží Berlin-Hamburger
Bahnhof (foto Kate Rawley Warters).
V
Železniční muzeum v Lužné
u Rakovníka (foto Jan Kužílek).
Moving station vzniklý z nádraží Plzeň Jižní předměstí nebo plánované společenské
a kulturní centrum na nákladovém nádraží Praha-Žižkov. V cizině se jedná například
o slavné pařížské Musée d´Orsay, bývalé nádraží konvertované na umělecké muzeum,
déle o galerii současného umění Berlin Hamburger Bahnhof či Berlin Postbahnhof
sloužící společenským a kulturním akcím. V případě vítkovického nádraží
se nabízí především využití působivých prostor výpravní budovy, které by nicméně
mělo být natolik citlivé, aby bylo možné nadále vnímat kouzlo původního architektonického
projevu.
Jistou variací je užití areálu pro muzeum železnice, s čímž souvisí výrazně větší
zaměření na zužitkování železničního charakteru ploch a tudíž důslednější zachováváním
prvků a charakteru dráhy. V České republice jsou příkladem tohoto užití plánovaný
projekt Železničního muzea Národního technického muzea na Masarykově
nádraží v Praze, dále již od roku 1997 fungující muzejní železnice Česká Kamenice
– Kamenický Šenov, muzeum v Lužné u Rakovníka nebo v bývalé vodárně na stanici
Rosice nad Labem. V cizině jde o poměrně obvyklé užití; nejznámější je pravděpodobně
oceňované 8hektarové National Railway Museum v anglickém Yorku. Co se
vítkovického nádraží týče, obdobná myšlenka na toto využití se již objevila. Vize
radních Vítkovic z roku 2008 zpracovaná Augustinem Milatou počítala s částečným
Indianopolis First Union statuion
(foto Crowne Plaza Indianopolis –
Downtown – Union Station).
202
203
V
V
Change language