Nádraží Ostrava-Vítkovice. Historie | architektura | památkový potenciál
Pilotní svazek nové ediční řady odborných monografií se zabývá historií, architekturou, uměním, konstrukčním utvářením, materiály a dalšími aspekty řešení výpravní budovy železniční stanice Ostrava-Vítkovice, jedné z důležitých součástí ostravského železničního uzlu. Tato stavba z let 1964 až 1967, vyprojektovaná architektem Josefem Dandou, představovala ve své době jedno z nejmodernějších nádraží v Československu. První blok knihy se věnuje architektuře po roce 1945 ve vztahu k železnici a výstavbě polanecké spojky. Právě na této trati vznikla výše zmíněná stanice, jejíž výpravní budovou se podrobně zabývá druhá část knihy, zaměřená na architekturu, uměleckou výzdobu, otázky památkové péče i kontext díla architekta Josefa Dandy. Třetí blok je výsledkem studia materiálového a konstrukčního utváření výpravní budovy, včetně příkladů nového využití drážních staveb. Tým vědců z Vysokého učení technického v Brně analyzoval železobetonovou konstrukci budovy. Ocelovou konstrukcí se zabývá kapitola, zpracovaná odborníky z Fakulty stavební Českého vysokého učení technického v Praze. Třetí kapitola, napsaná pracovníky Ústavu teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd ČR, se podrobněji věnuje možnostem modelování budovy technologií BIM a uplatnění těchto postupů v památkové péči. Čtvrtá kapitola, opět z prostředí ČVUT, představuje realizované konverze a revitalizace nádražních ploch a objektů. Závěrečný blok obsahuje rozhovor s bývalým přednostou stanice Vladimírem Kutým o provozu železniční stanice a dále rozhovor s malířem a sklářem Vladimírem Kopeckým o výzdobě vítkovického nádraží a procesu vzniku výtvarných děl.
Pilotní svazek nové ediční řady odborných monografií se zabývá historií, architekturou, uměním, konstrukčním utvářením, materiály a dalšími aspekty řešení výpravní budovy železniční stanice Ostrava-Vítkovice, jedné z důležitých součástí ostravského železničního uzlu. Tato stavba z let 1964 až 1967, vyprojektovaná architektem Josefem Dandou, představovala ve své době jedno z nejmodernějších nádraží v Československu.
První blok knihy se věnuje architektuře po roce 1945 ve vztahu k železnici a výstavbě polanecké spojky. Právě na této trati vznikla výše zmíněná stanice, jejíž výpravní budovou se podrobně zabývá druhá část knihy, zaměřená na architekturu, uměleckou výzdobu, otázky památkové péče i kontext díla architekta Josefa Dandy. Třetí blok je výsledkem studia materiálového a konstrukčního utváření výpravní budovy, včetně příkladů nového využití drážních staveb. Tým vědců z Vysokého učení technického v Brně analyzoval železobetonovou konstrukci budovy. Ocelovou konstrukcí se zabývá kapitola, zpracovaná odborníky z Fakulty stavební Českého vysokého učení technického v Praze. Třetí kapitola, napsaná pracovníky Ústavu teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd ČR, se podrobněji věnuje možnostem modelování budovy technologií BIM a uplatnění těchto postupů v památkové péči. Čtvrtá kapitola, opět z prostředí ČVUT, představuje realizované konverze a revitalizace nádražních ploch a objektů. Závěrečný blok obsahuje rozhovor s bývalým přednostou stanice Vladimírem Kutým o provozu železniční stanice a dále rozhovor s malířem a sklářem Vladimírem Kopeckým o výzdobě vítkovického nádraží a procesu vzniku výtvarných děl.
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
V
Pro postup hodnocení konstrukce je klíčové stanovit účel hodnocení z hlediska
požadavků na její budoucí funkční způsobilost, která vychází z následujících funkčních
úrovní:
• úroveň bezpečnosti, která poskytuje uživatelům konstrukce odpovídající
bezpečnost;
• úroveň trvale udržitelných funkčních vlastností, která poskytuje nepřetržitou
funkčnost pro speciální konstrukce;
• požadavky objednatelů na speciální funkční vlastnosti, které se týkají ochrany
vlastnictví (ekonomických ztrát) nebo použitelnosti. 4
Přístroj PS 1000 při měření polohy
výztuže v jednom ze sloupů v 1. NP
v části za pokladnami na rastru
600 x 600 mm. Vpravo je znázorněn
výstup měření – ve svislém směru
jsou patrné 4 pruty hlavní nosné
výztuže, třmínky jsou šikmé z důvodu
deformace armokoše.
Hodnocení existujících železobetonových konstrukcí objektů zasluhujících památkovou
ochranu vyžaduje specifický přístup. Značná část zejména průmyslových
objektů byla postavena ryze účelově, úsporně, s omezenou životností. V průběhu
doby se rovněž změnily požadavky na kvalitu a trvanlivost materiálů nosných konstrukcí.
Při hodnocení starších železobetonových konstrukcí je tedy nezbytné ověřit
jejich spolehlivost nejen na základě prohlídky, ale i na základě zkoušek výztuže a betonu.
V případě výztuže jde o její přesnou lokalizaci, stanovení množství vložek, jejich
průměru, krytí a samozřejmě i druhu použité výztuže. U betonu lze zjistit celou
řadu vlastností, z nichž k nejdůležitějším patří pevnost v tlaku, objemová hmotnost,
modul pružnosti a míra karbonatace. Pro stanovení míry degradace a predikce trvanlivosti
se dále provádí řada laboratorních analýz.
V rámci stavebně technického průzkumu objektu nádraží Ostrava-Vítkovice,
byla částečně využita progresivní metoda lokalizace ocelové výztuže v prvcích železobetonového
skeletu nádraží. Pomocí georadaru Hilti PS 1000 X-SCAN byla stanovena
poloha výztuže ve všech místech odběrů jádrových vývrtů, určených pro
pozdější materiálové zkoušky betonu. Důvodem byl standardní požadavek v rámci
odběrů vzorků nepoškodit žádnou z nosných výztuží konstrukce a současně zajistit,
aby výskyt jakékoli výztuže v odebraných jádrech neomezil budoucí možnost jejich
využití pro materiálové zkoušky. Stejně tak bylo prováděno radarové měření v místech
následného měření rychlosti šíření ultrazvuku.
Georadar (v anglofonní oblasti GPR – ground penetrating radar) je metoda
založená na principu vysílání vysokofrekvenčních elektromagnetických pulzů (frekvence
řádově stovky MHz až jednotky GHz) do zkoumaného prostředí a na následné
registraci jejich odrazů od překážek. K měření byl použit přístroj PS 1000 firmy Hilti,
určený k diagnostice železobetonu, s předpokládanou možností určit jak polohu
ocelových výztuží, tak dalších případných nehomogenit v prvcích betonových konstrukcí.
5 Sonda je znázorněná na obrázku na straně 173, pro dokonalé určení polohy
i několika objektů ležících nad sebou je osazena trojicí antén. V praxi lze použít buď
jednodušší liniový sken (pohyb sondy jen v jednom směru, zde je použití do jisté
míry analogické k užívání magnetického indikátoru výztuže), nebo lze užít plošný
sken, kdy sondou pohybujeme po povrchu konstrukce v předem nastaveném rastru
buď na ploše 600 x 600 mm, nebo 1200 x 1200 mm. 6
Na volbě vysílací frekvence závisí jak hloubkový dosah zařízení, tak minimální
velikost detekovatelného objektu. Výrobce zvolil řešení, umožňující detekci objektů
s přesností: Hloubka detekce do 300 mm; Přesnost lokalizace ± 10 mm; Přesnost
určení hloubky ± 10 mm.
Průměr lokalizované výztuže se stanovuje užitím některé alternativní zkušební
metody, například radiografie, elektomagnetického indikátoru či sekané sondy.
Jelikož sekané sondy nebylo možné provést, byl k odhadu průměru výztuže použit
elektromagnetický indikátor Profometer PM-630, který vykresluje řez vyztuženým
prvkem s přesným vyznačením roztečí a krytí a poměrně solidním odhadem průměru
výztuže.
V Měření roztečí, krytí a průměru výztuže sloupu přístrojem Profometer PM-630.
4 CIKRLE, Petr – ANTON, Ondřej. Betonové konstrukce památek a hodnocení na základě užití NDT metod.
TZB-info, 2016. [cit. 17. 6. 2017]. Dostupné z http://stavba.tzb-info.cz/beton-malty-omitky/14612-
betonove-konstrukce-pamatek-a-hodnoceni-na-zaklade-uziti-ndt-metod
5 CIKRLE, Petr – ANTON, Ondřej. Vývoj nedestruktivního zkoušení železobetonu za posledních 25 let.
In ANTON, Ondřej – HEŘMÁNKOVÁ, Věra (eds.). Sanace 2015. Brno: VUT v Brně a SSBK, 2015, s. 97–111.
6 ANTON, Ondřej – CIKRLE, Petr – HEŘMÁNKOVÁ, Věra. Zkušenosti s georadarem při stavebně
technických průzkumech. TZB-info, 2014. [cit. 17. 6. 2017]. Dostupné z http://stavba.tzb-info.cz/
beton-malty-omitky/10800-zkusenosti-s-georadarem-pri-stavebne-technickych-pruzkumech
172
173
V
V