Nádraží Ostrava-Vítkovice. Historie | architektura | památkový potenciál
Pilotní svazek nové ediční řady odborných monografií se zabývá historií, architekturou, uměním, konstrukčním utvářením, materiály a dalšími aspekty řešení výpravní budovy železniční stanice Ostrava-Vítkovice, jedné z důležitých součástí ostravského železničního uzlu. Tato stavba z let 1964 až 1967, vyprojektovaná architektem Josefem Dandou, představovala ve své době jedno z nejmodernějších nádraží v Československu. První blok knihy se věnuje architektuře po roce 1945 ve vztahu k železnici a výstavbě polanecké spojky. Právě na této trati vznikla výše zmíněná stanice, jejíž výpravní budovou se podrobně zabývá druhá část knihy, zaměřená na architekturu, uměleckou výzdobu, otázky památkové péče i kontext díla architekta Josefa Dandy. Třetí blok je výsledkem studia materiálového a konstrukčního utváření výpravní budovy, včetně příkladů nového využití drážních staveb. Tým vědců z Vysokého učení technického v Brně analyzoval železobetonovou konstrukci budovy. Ocelovou konstrukcí se zabývá kapitola, zpracovaná odborníky z Fakulty stavební Českého vysokého učení technického v Praze. Třetí kapitola, napsaná pracovníky Ústavu teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd ČR, se podrobněji věnuje možnostem modelování budovy technologií BIM a uplatnění těchto postupů v památkové péči. Čtvrtá kapitola, opět z prostředí ČVUT, představuje realizované konverze a revitalizace nádražních ploch a objektů. Závěrečný blok obsahuje rozhovor s bývalým přednostou stanice Vladimírem Kutým o provozu železniční stanice a dále rozhovor s malířem a sklářem Vladimírem Kopeckým o výzdobě vítkovického nádraží a procesu vzniku výtvarných děl.
Pilotní svazek nové ediční řady odborných monografií se zabývá historií, architekturou, uměním, konstrukčním utvářením, materiály a dalšími aspekty řešení výpravní budovy železniční stanice Ostrava-Vítkovice, jedné z důležitých součástí ostravského železničního uzlu. Tato stavba z let 1964 až 1967, vyprojektovaná architektem Josefem Dandou, představovala ve své době jedno z nejmodernějších nádraží v Československu.
První blok knihy se věnuje architektuře po roce 1945 ve vztahu k železnici a výstavbě polanecké spojky. Právě na této trati vznikla výše zmíněná stanice, jejíž výpravní budovou se podrobně zabývá druhá část knihy, zaměřená na architekturu, uměleckou výzdobu, otázky památkové péče i kontext díla architekta Josefa Dandy. Třetí blok je výsledkem studia materiálového a konstrukčního utváření výpravní budovy, včetně příkladů nového využití drážních staveb. Tým vědců z Vysokého učení technického v Brně analyzoval železobetonovou konstrukci budovy. Ocelovou konstrukcí se zabývá kapitola, zpracovaná odborníky z Fakulty stavební Českého vysokého učení technického v Praze. Třetí kapitola, napsaná pracovníky Ústavu teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd ČR, se podrobněji věnuje možnostem modelování budovy technologií BIM a uplatnění těchto postupů v památkové péči. Čtvrtá kapitola, opět z prostředí ČVUT, představuje realizované konverze a revitalizace nádražních ploch a objektů. Závěrečný blok obsahuje rozhovor s bývalým přednostou stanice Vladimírem Kutým o provozu železniční stanice a dále rozhovor s malířem a sklářem Vladimírem Kopeckým o výzdobě vítkovického nádraží a procesu vzniku výtvarných děl.
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
aby se k tomuto řešení vyjádřili odborníci, sestávající z pracovníků Správy dráhy,
Krajského projektového ústavu v Ostravě, Útvaru hlavního architekta města Ostravy,
SÚDOPu atd.“ 7
Nevíme sice, jak návrh kopulové stavby vypadal a jaké praktické záležitosti splňoval,
zda počítal s rektifikací některých částí, zda vyhovoval kapacitně a byl propočítán
na frekvenci 3500 cestujících za půl hodiny. Víme však z jiných záznamů, že se
jeho autoři inspirovali úspěšným výstavním pavilonem Z na brněnském výstavišti. 8
Pavilon navrhli statik Ferdinand Lederer a architekti Zdeněk Pospíšil, Zdeněk Denk,
Milan Steihauser a Zdeněk Alexa. Monumentální stavbu z let 1958–1959 s železobetonovou
spodní částí a kovovou prosklenou kopulí projektanti zformovali do výsledné
podoby pod dojmem světové výstavy EXPO 58 v Bruselu a československého
úspěchu výstavní expozice, ale prvotní skici ještě souzněly s tradicionalismem
50. let. 9 Výsledná podoba brněnského pavilonu Z ve svém výrazu spojuje lehkost
a transparentnost nového stylu, evidentní v materiálech i v řešení kopule, fasád,
schodišť, zábradlí a jiných prvků, s robustností tradicionalismu 50. let, zřejmou ve
spojení válcové, téměř arénové podstavy s monumentální kopulí, což je velmi tradiční
kompoziční schéma.
7 ČD, a. s., GŘ – Odbor 04 detašované pracoviště v Července, fond Československé státní dráhy, s. p.
(1950–1992), Polanecká spojka, kart. č. 2, složka Vítkovice – výprav. budova, dopis ze dne 7. března 1964
řediteli Krajského projektového ústavu pro výstavbu měst a vesnic Ing. arch. Zdeňku Špačkovi.
8 BUREŠ, Jaroslav. Nové nádraží pro Ostravu. Nová železnice IV., 1964, č. 35, s. 2.
9 STRAKOŠ, Martin. Česká architektura mezi Bruselem a Montrealem a bruselský styl (1958–1965).
In KRAMEROVÁ, Daniela – SKÁLOVÁ, Vanda (eds.). Bruselský sen. Československá účast na Světové
výstavě EXPO 58 v Bruselu a životní styl 1. poloviny 60. let (katalog). Arbor vitae, 2008, s. 239.
V
Josef Danda, Státní ústav dopravního
projektování v Praze, výpravní budova
Ostrava-Nové Vítkovice, půdorys
1. patra, leden 1964 (SŽDC, pracoviště
Olomouc).
Výsledkem porady zástupců výše zmíněných institucí, uskutečněné v prosinci
1963, bylo usnesení, aby vznikly další studie, které by umožnily posouzení, zda je
zrovna kopulovitě završená výpravní budova tím nejlepším řešením. K jejich dodání
byl vyzván Krajský projektový ústav pro výstavbu měst a vesnic v Ostravě, jehož projektanti
nakonec zpracovali čtyři návrhy. Dvě studie vytvořilo pražské středisko Státního
ústavu dopravního projektování a jeden návrh, rozpracovávající úvodní projekt,
pocházel z brněnského pracoviště SÚDOPu. 10 V průběhu prosince 1963 a ledna
1964 tak vzniklo všech sedm studií, takže ve dnech 3. a 4. února 1964 se mohla
v kancelářích Útvaru hlavního architekta města Ostravy sejít komise, aby posoudila
variantní řešení budoucí železniční stanice ČSD Ostrava-Nové Vítkovice.
První den se hodnotilo, jak návrhy splnily nároky železničního provozu. Druhý
den probíhalo hodnocení studií z dalších hledisek, jak dokládá dochovaný zápis.
Komise tedy brala v potaz urbanistické, dispoziční, architektonické, konstruktivní,
ekonomické i provozní aspekty návrhů. Složení komise sice nebylo vyvážené, takže
mohlo docházet k upřednostňování pragmatických zájmů, protože převažovali zástupci
projektantů a investora. Přesto se otázky architektury, jak aspoň můžeme soudit
z dochovaných pramenů, staly důležitým kritériem pro výběr nejlepšího řešení.
Během prvního dne tedy návrhy hodnotila dílčí komise, sestavená ze železničních
odborníků. Dohodla se na následujícím pořadí z hlediska adekvátního řešení
provozu stanice. První cenu získal návrh týmu Ing. Josefa Dandy z pražského střediska
SÚDOP. Druhé a třetí místo obdržely studie architekta Bronislava Firly z Krajského
projektového ústavu pro výstavbu měst a vesnic v Ostravě a architekta Jaroslava
Otruby z pražského střediska SÚDOP. Na čtvrtém místě se ocitl návrh architekta
Aleše Vašíčka z ostravského Krajského projektového ústavu. Páté místo dostal návrh
architekta Ladislava Srny ze SÚDOP v Brně, šesté místo tým architekta Svobody
a sedmé místo tým architekta Milana Hartla, oba opět z ostravského Krajského projektového
ústavu. 11
Další a tentokrát svým obsazením pestřeji složená komise pro posouzení variantních
řešení stanice Ostrava-Nové Vítkovice se sešla následujícího dne v sídle
Útvaru hlavního architekta města Ostravy. Tvořili ji zástupci Československých státních
drah Karel Frajt, Josef Chromek a Bohuslav Šiška za Oddělení polanecké spojky.
Státní ústav dopravního projektování zastupoval architekt Vojtech Fifik z Bratislavy,
autor několika slovenských nádraží (např. výpravní budovy Bratislava Nové Mesto),
a inženýr Pěkný z ředitelství v Praze. Za Útvar hlavního architekta byli přítomn inženýr
Němčanský, inženýr Milan Gajda, hlavní architekt Miloš Bartoň a architekt Radúz
Rozhon. Krajský výbor KSČ zastupoval inženýr Seček a Krajský projektový ústav
jeho ředitel architekt Zdeněk Špaček. 12
Komise vyloučila některé návrhy z posuzování. Jako první z vyřazených studií
zápis uvádí projekt architekta Milana Hartla z ostravského Krajského projektového
10 BUREŠ, Jaroslav. Nové nádraží pro Ostravu. Nová železnice IV., 1964, č. 35 (26. 8.), s. 2.
11 ČD, a. s., GŘ – Odbor 04 detašované pracoviště v Července, fond Československé státní dráhy, s. p.
(1950–1992), Polanecká spojka, kart. č. 2, složka Vítkovice – výprav. budova, Provozní zhodnocení
návrhů na řešení nové výpravní budovy v žst. Nové Vítkovice ze dne 3. února 1964.
12 ČD, a. s., GŘ – Odbor 04 detašované pracoviště v Července, fond Československé státní dráhy, s. p.
(1950–1992), Polanecká spojka, kart. č. 2, složka Vítkovice – výprav. budova, Zápis z jednání komise pro
posouzení variantních řešení stanice ČSD Ostrava-Nové Vítkovice, které se konalo dne 4. února 1964
u ÚHA v Ostravě. Následující citace a údaje pocházejí z tohoto dokumentu.
108
109
V
V
Change language