Nádraží Ostrava-Vítkovice. Historie | architektura | památkový potenciál
Pilotní svazek nové ediční řady odborných monografií se zabývá historií, architekturou, uměním, konstrukčním utvářením, materiály a dalšími aspekty řešení výpravní budovy železniční stanice Ostrava-Vítkovice, jedné z důležitých součástí ostravského železničního uzlu. Tato stavba z let 1964 až 1967, vyprojektovaná architektem Josefem Dandou, představovala ve své době jedno z nejmodernějších nádraží v Československu. První blok knihy se věnuje architektuře po roce 1945 ve vztahu k železnici a výstavbě polanecké spojky. Právě na této trati vznikla výše zmíněná stanice, jejíž výpravní budovou se podrobně zabývá druhá část knihy, zaměřená na architekturu, uměleckou výzdobu, otázky památkové péče i kontext díla architekta Josefa Dandy. Třetí blok je výsledkem studia materiálového a konstrukčního utváření výpravní budovy, včetně příkladů nového využití drážních staveb. Tým vědců z Vysokého učení technického v Brně analyzoval železobetonovou konstrukci budovy. Ocelovou konstrukcí se zabývá kapitola, zpracovaná odborníky z Fakulty stavební Českého vysokého učení technického v Praze. Třetí kapitola, napsaná pracovníky Ústavu teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd ČR, se podrobněji věnuje možnostem modelování budovy technologií BIM a uplatnění těchto postupů v památkové péči. Čtvrtá kapitola, opět z prostředí ČVUT, představuje realizované konverze a revitalizace nádražních ploch a objektů. Závěrečný blok obsahuje rozhovor s bývalým přednostou stanice Vladimírem Kutým o provozu železniční stanice a dále rozhovor s malířem a sklářem Vladimírem Kopeckým o výzdobě vítkovického nádraží a procesu vzniku výtvarných děl.
Pilotní svazek nové ediční řady odborných monografií se zabývá historií, architekturou, uměním, konstrukčním utvářením, materiály a dalšími aspekty řešení výpravní budovy železniční stanice Ostrava-Vítkovice, jedné z důležitých součástí ostravského železničního uzlu. Tato stavba z let 1964 až 1967, vyprojektovaná architektem Josefem Dandou, představovala ve své době jedno z nejmodernějších nádraží v Československu.
První blok knihy se věnuje architektuře po roce 1945 ve vztahu k železnici a výstavbě polanecké spojky. Právě na této trati vznikla výše zmíněná stanice, jejíž výpravní budovou se podrobně zabývá druhá část knihy, zaměřená na architekturu, uměleckou výzdobu, otázky památkové péče i kontext díla architekta Josefa Dandy. Třetí blok je výsledkem studia materiálového a konstrukčního utváření výpravní budovy, včetně příkladů nového využití drážních staveb. Tým vědců z Vysokého učení technického v Brně analyzoval železobetonovou konstrukci budovy. Ocelovou konstrukcí se zabývá kapitola, zpracovaná odborníky z Fakulty stavební Českého vysokého učení technického v Praze. Třetí kapitola, napsaná pracovníky Ústavu teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd ČR, se podrobněji věnuje možnostem modelování budovy technologií BIM a uplatnění těchto postupů v památkové péči. Čtvrtá kapitola, opět z prostředí ČVUT, představuje realizované konverze a revitalizace nádražních ploch a objektů. Závěrečný blok obsahuje rozhovor s bývalým přednostou stanice Vladimírem Kutým o provozu železniční stanice a dále rozhovor s malířem a sklářem Vladimírem Kopeckým o výzdobě vítkovického nádraží a procesu vzniku výtvarných děl.
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
V
V
Pohled na výpravní
budovu železniční stanice
Lázně Teplice nad Bečvou
od okresní silnice,
1938–1939 (NA, fond
Josef Danda).
prací projektanta, jehož úkolem jest vytvoření pružného půdorysu, schopného dalších
rozšíření a určité výtvarné formy, která opakována může vtisknouti trati neb
stanici vyhraněný ráz.“ Představoval si pod tím „architekturu funkcionální, jíž účel
jest hlavním cílem, avšak s prvky rázu psychologického, t. j. … určité vlídnosti, veselosti
a intimity…“, přičemž pokračoval, že jí „…dnes obstarávají strážníci, výhybkáři,
agenti a přednostové dobře či špatně improvizovanou zahradnickou výzdobou, neb
i jinými, více méně povedenými prostředky.“ 16
Kritizoval tím jak schematismus racionalismu, tak i nekritické regionalistické
tíhnutí k přejímání vzorů z lokálního lidového stavitelství. Hlavní prvky v regionálním
měřítku měly podle jeho názoru vyplývat z využití místních materiálů a zažitých
prvků, například sklonu střech. Nemělo by to však skončit u přejímání lomenic,
dekoru nebo znaků zcela odlišných typů staveb. Jako zastánce funkcionalismu
zdůrazňoval hledisko staničního provozu a splnění nároků cestujících, čemuž by se
měl projektant drážních staveb podle J. Dandy věnovat především. Z toho pak měla
vyplynout i jistá typizace, soustředěná na některé železniční objekty. Neplatí přitom,
že by Danda ve svém funkcionalistickém pojetí opomíjel psychologické a další
aspekty architektury. Jeho priority však byly zřejmé.
V
Původní návrh výpravny železniční
stanice Lázně Teplice nad Bečvou,
podlaží v úrovni kolejí, podlaží
v úrovni silnice, pohled ze silnice,
pohled od kolejiště, bez data (1938?)
a místa (NA, fond Josef Danda).
Pohled na výpravní
budovu železniční stanice
Lázně Teplice nad Bečvou
od trati, 1938–1939
(NA, fond Josef Danda).
Své zásady uplatnil na stavbách výše zmíněné trati z Hranic do Horní Lidče.
Jako příklady uvedl stavědlovou věž v Hranicích a tamní obytný dům, zastávku
v Černotíně a výpravnu stanice Lázně Teplice nad Bečvou. Posledně zmíněný objekt
popsal podrobněji. K jeho řešení dodal, že: „Po stránce technického vybavení
jsou to zvláště dokonalá instalace lázeňského vodovodu, elektrický výtah zavazadel
a osvětlení nástupišť, jež poskytují cestujícím příslušný komfort. Po stránce výtvarné
užití železobetonových sloupů, zasklených stěn a keramických obkladů umožnilo
vytvoření representační fasády k lázním, zatím co fasáda ke kolejím jest vzhledem
k své malé výšce méně náročná. Žerď praporová, emblem, kašna, vchodové schody,
užití skla a obklady jsou typickými vnějšími znaky této lázeňské výpravny.“ 17
16 DANDA, Josef. Architektura malých drážních pozemních staveb, s. 174.
17 DANDA, Josef. Architektura malých drážních pozemních staveb, s. 175.
V
86
87
V
Change language