Stáhnout PDF - Ostravská univerzita v Ostravě

z několika vrstev železných plátů prokládaných teakovým dřevem, byla však jen přechodnýmřešením. V letech 1876–1889, jež se z větší části kryjí s Kupelwieserovým ředitelováním veVítkovicích a také s jeho rostoucím zájmem o produkt pancéřových desek, ovládaly trh jednakhomogenní, povrchově kalené desky z plávkové oceli, dodávané francouzskou firmouSchneider z Creusotu, jednak kompaundní desky, složené ze dvou třetin ze svářkového železaa z jedné třetiny z plávkové oceli, jež vyráběla anglická fa Cammel & Co v Sheffieldu. V tédobě se objevil na trhu také ocelářský průmysl německý, ale nereprezentoval jej Krupp, kterýse v předchozích letech marně pokoušel vyrobit vhodné pancéře z kalené kelímkové oceli,nýbrž Stummova huť v sárském Dillingenu, od roku 1880 výhradní uživatelka anglické výrobnílicence v Německu. Fa Krupp ovšem v té době neviděla pádného důvodu, proč byměla následovat Stummova příkladu: zčásti asi proto, že to starý Alfred Krupp považoval zaponěkud protismyslné, ale daleko spíše byl zřejmě důležitější tržní důvod: německé válečnéloďstvo, budované teprve od roku 1867, jevilo zatím jen malou poptávka po tomto artiklu.Jednak se první německé pancéřované lodě stavěly v Anglii nebo se k jejich stavběv německých loděnicích dovážel anglický materiál, jednak zaujímalo německé válečné loďstvo(stejně jako jadranské loďstvo Rakouska-Uherska) až do prahu devadesátých let svou celkovoutonáží mezi námořními státy naprosto podřadné místo. 10 Tak stálo Německo ještě roku1890 po Anglii, Francii a Itálii ve světovém srovnání tonáže válečného loďstva na čtvrtémmístě (190 000 t) a Rakousko-Uhersko daleko za ním až na šestém místě (66 000 t). 11Každopádně až do té doby pancéř po krátkém vzdorování vždy v soutěžení s dělempodlehl a tuto převahu dělostřelectva ještě více posílilo zavedení Nobelova střelného prachu.S náloží menší o 47 % bylo nyní možné docílit až o 10 % vyšší počáteční rychlosti střely,o 17 % větší průraznosti u ústí a o 10 % většího dostřelu nežli s dosud užívaným prismatickýmhnědým prachem. 12 Názorně lze tento vývoj ukázat na technickém zdokonalováníKruppova nejpoužívanějšího 24-cm lodního děla v letech 1868-1890: firma v té době dokázalazdvojnásobit váhu tohoto děla i délku jeho hlavně a při použití větších střel zvětšit úsťovouenergii střel z 978 na 5 370 mt. 13 Kruppovo 40cm lodní dělo mohlo nakonec 1 000 mod ústí prorazit železnou desku o síle 693 mm a pobřežní dělo ráže 42 cm vrhalo tisícikilogramovéstřely až na vzdálenost 8 850 m a 1 000 m od ústí proráželo 990 mm silný železnýpancéř. 1410LECKEBUSCH, G.: Die Beziehungen der deutschen Seeschiffswerften zur Eisenindustrie an der Ruhr 1850–1930.Köln 1963, s. 32–35; BLOCH, J. von: Der Krieg, Bd. III. Der Seekrieg. Berlin 1899, s. 210; STERCKEN, W.:Der Kampf zwischen Geschütz und Panzer. Zeitschrift des Vereines deutscher Ingeniere XXXIX/1895, Nr. 38,s. 1161–1165; EHRENSBERGER, E. Aus der Geschichte der Herstellung der Panzerplatten in Deutschland. Stahlund Eisen 42/1922, s. 1229 an.11KIMMINICH, O.: Rüstung und politische Spannung. Studien zum Problem der internationalen Sicherheit.Gütersloh 1964, s. 193.12STERCKEN, W.: c. d., s. 1130–1131.13BLOCH, J. von: c. d., s. 133–134.14HUNING: Die Entwicklung der Schiffs- und Küstenartillerie bis zur Gegenwart. Berlin – Leipzig 1912, s. 41;Zeitschrift des Vereines deutscher Ingeniere 37/1893, s. 663–664.101