Stáhnout PDF - Ostravská univerzita v Ostravě

ně vysídlení českých Němců. Připouštěl, že bylo ublíženo i slušným Němcům, považoval tovšak za běžný průvodní zjev revoluce. 95 Josef Hudec psal v Peroutkově Dnešku pod příznačnýmtitulkem Česká země je konečně naše o odsunu jako předpokladu k úplnému osvobozeníčeského národa a vyřešení problému státní bezpečnosti: „Vystěhování Němců. Byl to úkolhistorický, a teprve po jeho provedení je možno mluviti o osvobození našeho národa. Kdyby Němcizůstali zase národnostní menšinou v osvobozeném Československu, zůstal by problém stále jakozející a stále se rozjitřující rána na těla a v těle československého státu. Klid našeho státu, jehostabilita a pocit bezpečnosti jsou závislé na vyoperování cizího tělesa z těla státu.“ 96Od počátku se však počítalo s určitým počtem Němců, kteří v Československu zůstanou.97 Otevřeně se ovšem hovořilo o tom, že tito antifašisté a nepostradatelní odbornícibudou v českém státě samovolným způsobem rychle počeštěni. Diskutovanou, zejména nastránkách Dneška a Lidové demokracie, se pak stala otázka smíšených česko-německých manželství,98 která byla údajně řešena asymetricky. Německé ženy získávaly státní občanství bezproblému, zatímco Češkám, jejichž němečtí manželé byli v pracovních táborech, hrozil odsun.99 Jejich muži mohli být do odsunu zařazeni, a ženy stály před rozhodnutím, zda manželanásledovat. 100 Lidovecký deník kritizoval především nesprávný výklad ústavního dekretuprezidenta republiky z 2. srpna 1945, na jehož základě zacházely úřady s českými ženami zesmíšených manželství jako s Němkami, krutý osud dětí z těchto manželství, dětí, které budouodsunuty s nerozloučenými rodiči, v obecné rovině pak „plýtvání vlastními lidmi.“ 101Závěrem. Rok 1945 žádným tančícím bodem nebyl. Také analýza českého veřejnéhomínění o německé menšině ukázala, že šlo pouze o vyhrocené pokračování a vyústění předchozíhovývoje. Mnichovské trauma, státní, stranické a osobnostní zájmy na pozadí novýchmezinárodních problémů aktivizovaly negativní mínění o Němcích a umožnily obhájit maximalistickouideu národního státu. Zvláště komunisté zdůrazňovali podporu Sovětskéhosvazu ve věci odsunu. 102Vysídlením Němců nebyl ovšem podle veřejného mínění problém zlikvidován. Jižv prosinci 1946 se František Kafka, pracovník ministerstva zahraničních věcí, zastánce teze95Podle Aby se Němci.96HUDEC, J.: Česká země je konečně naše. Dnešek I, č. 32, 31. 10. 1946, s. 480.97V červenci 1945 ujistil Beneš jednoho ze zpravodajů britského tisku, že u nás zůstane asi 500 000 Němců.Podle Lidová demokracie I, č. 61, 22. 7. 1945, s. 1. „Vždy jsem soudil, že jistý počet … u nás zůstat může,“ řeklprezident Beneš delegaci sklářů z Kamenického Šenova v únoru 1946. Podle Národní osvobození XVII,č. 34, 9. 2. 1946, s. 2.98K tomu srov. STANĚK, T.: Odsun, s. 165-168, s. 318–331.99Peroutka označil tyto ženy jako mlčenlivé trpitelky. PEROUTKA, F.: Mlčenlivé trpitelky. Dnešek I, č. 14, 27. 6.1946, s. 210.100F. H.: Mlčenlivé trpitelky. Dnešek I, č. 10, 10. 5. 1946, s. 147. Dnešek poskytl prostor pro emocemi sevřenéstížnosti těchto žen. Jedna z Češek ze smíšeného manželství psala: „Proč trpím od našich lidí a za co?“ Tamtéž,č. 43, 16. 1. 1947, s. 687.101L. T.: Ještě smíšená manželství. Lidová demokracie I, č. 150, 6. 11. 1945, s. 1–2; L. T.: Pořádek do věci smíšenýchmanželství. Tamtéž, č. 167, 25. 11. 1945, s. 1.102Srov. STANĚK, T.: Odsun s. 127.290