Stáhnout PDF - Ostravská univerzita v Ostravě

lovaných edicích, 10 přičemž neabsentují ani danou problematiku reflektující odborné monografie.11 Jak ve své recentní studii Kronikářské záznamy lidové provenience jako historický pramen,jejíž úvodní partie podává jistý rekapitulační přehled zásadních momentů české diskuzek danému tématu, poznamenává Eduard Maur, byly rukopisné záznamy lidové proveniencezpočátku „chápány hlavně nebo i výlučně jako důležitý zdroj informací pro lokální dějiny a pramendokumentující způsob života lidu a jeho tradiční kulturu.“ 12 Záhy však, již na přelomu19. a 20. století, poukázal Josef Pekař na další dimenzi, vzhledem k níž je možné tyto materiályvyužít. Jak na úrovni teoretické tak i konkrétním rozborem Dlaskových a VavákovýchPamětí 13 ukázal, že „se o ně lze opřít při studiu myšlenkového světa venkovského obyvatelstva(pozdější historici by řekli mentality lidových vrstev, ti dnešní by mluvili spíše o představách– reprezentacích), jeho reakci na dobové události a na vlastní situaci.“ 14 V obou těchtopolohách skýtají rukopisné záznamy Barbory Čížkové velice bohatý materiál, k jehož analýze(nejen) ve vytyčených intencích se nám však nyní nedostává prostoru.Ediční poznámkaOriginál textu tvoří stránky 78–82 (na původní stránkování v edici odkazujeme prostřednictvímčíslic v závorkách na začátku každé odpovídající sekce) sešitu velikosti A4 nadepsanéhona deskách „Psáno mým dětem! Barbora Čížková Drnholec.“ Sešit obsahuje 78 číslovanýchstran, přičemž číslování sleduje zvláštní schéma zápisů, k jejichž četbě nalezneme na předsádcesešitu návod předepsaný B. Čížkovou: „Děti budete nejdříf číst pravou stranu sešitu a levouaž pokračování po pravé straně přečteni od 1.“ Sešit obsahuje rukou psané zápisy z let1963–2004, z nichž naprostá většina má charakter odpovídající titulu celého díla, tj. jedná seo více méně osobní komentáře B. Čížkové psané jejím dětem a vnoučatům. Právě stránky78–82 pak tvoří v celém díle výjimku, neboť obsahují informace o životě v rodné obci BarboryČížkové, bulharském Vojvodovu.Při přípravě edice Pohled z druhé strany historie (pamětní vzpomínky B. Čížkové) jsmese důsledně řídili Zásadami vydávání novověkých historických pramenů I. Šťovíčka a kolektivu.15 Text je tedy důsledně transliterován a zejména kvůli případnému lingvistickému rozbo-10K patrně nejznámějším z nich patří Paměti sedláka Josefa Dlaska, Praha 1941 a SKOPEC, J. (ed.): PamětiF. J. Vaváka, souseda a rychtáře Milčického z let 1770–1816. Praha 1907–1938.11Viz např. SLAVÍK, B.: Písmáci selského lidu, Praha 1940; NAHODIL, O. – ROBEK, A.: České lidové kronikářství.Praha 1960 či KUTNAR, F.: Zamyšlení nad lidovou literaturou pamětní a písmáckou. Vědecké práceZemědělského muzea 1982, č. 22, s. 77–85.12MAUR, E.: Kronikářské záznamy lidové provenience jako historický pramen. In: KARLOVÁ, Š. – LIŠKOVÁ,V. – STOČES, J. (eds.): Historická dílna I. Sborník příspěvků přednesených v roce 2006. Plzeň 2006, s. 78.13Viz např. PEKAŘ, J.: Paměti sedláka Josefa Dlaska. In: PEKAŘ, J.: O smyslu českých dějin. Praha 1990,s. 365–375, resp. PEKAŘ, J.: Paměti Františka Josefa Vaváka. In: PEKAŘ, J.: O smyslu českých dějin. Praha1990, s. 314–356.14MAUR, E.: Kronikářské záznamy lidové provenience jako historický pramen. in: KARLOVÁ, Š. – LIŠKOVÁ, V.– STOČES, J. (eds.): Historická dílna I. Sborník příspěvků přednesených v roce 2006. Plzeň 2006, s. 78.15ŠŤOVÍČEK, I. a kol.: Zásady vydávání novověkých historických pramenů z období od počátku 16. století dosoučasnosti. Příprava vědeckých edic dokumentů ze 16.–20. století pro potřeby historiografie. Praha 2002.268