Stáhnout PDF - Ostravská univerzita v Ostravě

Podíváme-li se na tento pohyb a otázku jejich migrace zpětně, lze tu z hlediska vývojevysledovat několik nejzávažnějších motivů. Počáteční migrační vlny i do tohoto městaa ostravského regionu byly v podstatě dvojího druhu: první skupinu tvořili převážně romštímuži, kteří sem přijeli v prvních poválečných letech za existencí – za prací, někteří i za možnostíbydlení pro své rodiny, které je později následovaly – i když se mnozí spokojovalis dočasným bydlením v ubikacích či objektech, určených k demolici. Druhou, větší skupinupředstavovali tehdy již převážně ti Romové, kteří se sem stěhovali, natrvalo či přechodně,s úmyslem najít zde kromě zaměstnání a dobrého výdělku i možnost bydlení a lepších životníchpodmínek pro své rodiny. Mnozí už bydleli v bytech, přidělených jim národním výboremnebo závodem, pro který pracovali. Většinou však to byly byty starší, horší kvality a bezpříslušenství, v nichž v rámci domácnosti žily početné romské rodiny a jejich, často i nehlášenípříbuzní nebo známí. Příznačná přitom byla, nejen pro Ostravu, praxe přidělovat těmtorodinám byty i do těch částí města nebo do bloků, jejichž bytový fond je nekvalitní a v němžse přirozeně uvolňují byty odstěhováváním místního obyvatelstva, které při takovémto vzniku„cikánských bloků a ulic“ navíc často samo o své přestěhování usiluje. Tato soustředění,která se mnohdy stávají nežádoucími ghetty, se rozrůstají tím, že k rodinám v těchto lokalitáchpřicházejí rodiny další, spřízněné obvykle příbuzensky nebo lokálně – z jejich romskéosady na Slovensku, ze zdrojového prostoru jejich migrace. V druhé polovině šedesátých letuž počet těchto soustředění klesl, i když některé zůstaly v centru města a v Přívoze, v MariánskýchHorách a v Porubě, kde vznikly nové velké „cikánské bloky“ – domy čp. 408 a 409v Hornické ulici.Ani z této druhé skupiny romských osídlenců však ne všichni dokázali svůj imigračnízáměr naplnit a překonat problémy i konflikty, související s přechodem do pro ně nového,zcela odlišného prostředí a se sžíváním se s ostatním obyvatelstvem, navíc brzděného značnoupředsudkovostí. Proto se mnozí z nich vraceli zpět do svých rodných komunit na Slovensku,s nimiž byli svázáni pevným citovým poutem a kde se stále cítili ve svazku těchto společenstvívíce doma,ve větší jistotě. Docházelo tedy i ke zpětné migraci.Skutečnost, že v novém prostředí Ostravska – podobně jako i v lokalitách dalších – seznačná část romských migrantů nedokázala adaptovat ani vnějším, materiálním životnímzpůsobům a že i zde žila v určité společenské izolaci a navíc mnohdy bez své širší příbuzensképospolitosti, byla tedy u řady z nich, nejen v tomto období, hlavním motivem zpětné migrace.Na druhé straně však ty rodiny, které v Ostravě zůstaly, i z těchto důvodů neztrácely aždo konce šedesátých letech pocit vzájemné soudržnosti a sounáležitosti, který se jako důsledekasimilačních tlaků na romské etnikum začal rozpadat spolu se změnami jejich hodnot ažv letech sedmdesátých.Procento migrujících romských rodin ze Slovenska se v následujících časových obdobíchpostupně snižovalo, ale mírně se zvýšil příliv již i z jiných míst Čech a Moravy, kteréhledaly tak místo ke svému trvalému usazení. V šedesátých letech 20. století však šlo o přelomprvní a druhé generace romských osídlenců, kteří na Ostravsko přišli v počáteční poválečnémigrační vlně v rozmezí let 1946–1960.321