Stáhnout PDF - Ostravská univerzita v Ostravě

a v závěru srovnáme nová zjištění se staršími poznatky jak z období do první světové války,tak ze sond pro meziválečné období.Podobně jako ve starším období psali paměti především příslušníci středních vrstev.Tato sonda zachycuje konkrétně prostředí nižších středních vrstev – dost početných skupinrůzných profesí v rámci relativně sociálně dost diferencované střední vrstvy. Sledované osobypocházely z rodin, kde byla řemeslnická tradice v generaci prarodičů. V generaci rodičů seotec pisatelky pamětí snažil dosáhnout pozice „samostatného“. Nejdříve byl totiž zaměstnánjako kvalifikovaný malíř porcelánu v severních Čechách, a potom se snažil povznést osobnípodnikavostí. Využíval k tomu všech prostředků: vzdělání, účelového sňatku, investic i náhodnýchpodnětů. Matka, o níž se zmíníme podrobněji, ukazuje profesní kariéry středostavovskýchdívek, které se hned neprovdaly. Vypravěčka reprezentuje další generaci, dívky svysoce kvalifikovaným profesním vzděláním. Ve vzpomínkových záznamech je zachycenoširší rodinné zázemí tří generací, sociální vztahy v lokalitě, a to v málo doloženém prostředíneúspěšných a občas i krachujících drobných podnikatelů a také německých studentů v meziválečnémobdobí.Vzpomínky Evy Althammer-Švorčíkové 2 narozené v roce 1911 jsou dost podrobnéa odrážejí jak rodinný život a vztahy, tak širší hospodářské a politické souvislosti, jak se projevilyv lokálních podmínkách i osobním životě. Vypravěčka vystudovala vysokou školu,češtinu na pražské německé univerzitě, dosáhla doktorátu a stala se středoškolskou učitelkou,za války degradovanou na učitelku obecné školy, protože měla za manžela Čecha.Sociální původ, profese a životní příběhy první generace ženDědeček Evy Švorčíkové byl krejčí s velkým závodem v Děčíně, v němž zaměstnával desettovaryšů, ženil se až ve čtyřiceti letech s velmi mladou dívkou české národnosti. V roce 1892měl již jen jednoho tovaryše a rodina i s ním bydlela v zadním traktu hotelu ve třech malýchmístnostech a čtvrtá sloužila jako dílna. 3 Úpadek nastal údajně v důsledku dědečkova „spolkaření“a nezájmu o firmu.To ovlivnilo profesní kariéry i budoucnost dětí. Byly v rodině čtyři, syn a tři dcery:syn se zaučil ve stěhovací firmě, nejstarší dcera se vdala za poštmistra, druhá se připravovalana povolání a stala se telegrafistkou a nejmladší Gustl (matka vypravěčky), které dali jménopo císařovně, na poštu jít po třech třídách měšťanky nechtěla, a tak se učila vařit a chodila nahodiny šití, aby tak splnila tradiční přípravu na roli hospodyně. Měla však širší základ vzdělání,který jí poskytla drážďanská kmotra, „Frau Apotheker Luft“. Ta se po ovdovění přestěhovalaz Drážďan do Děčína a platila Gustl ve 14 letech hodiny klavíru a francouzštiny, navícmohla chodit ke kmotřiným dcerám na hodiny malování (brzy zemřely). Pro Gustl se stalakmotra a její společnice vzorem svým chováním i přístupem k životu. Vypravěčka to komentovalapříměrem „pletla si pýchu s hrdostí.“ Byla přece ze zchudlé rodiny, a proto se její vzdělánípovažovalo za nepatřičné: „lepší“ si ji nevezme, protože nemá věno, a „obyčejného“ chtít2ALTHAMMER-ŠVORČÍKOVÁ, E.: Vždyť Češi jsou tak milí... Česko-německé vzpomínky. Prostor 2004.3ALTHAMMER-ŠVORČÍKOVÁ, E.: c. d., s. 15.86