Stáhnout PDF - Ostravská univerzita v Ostravě

Jiná linie heraldické tvorby státního znaku sleduje jednotlivé oblasti umělecké tvorby(malba, grafika, práce v kovu, textilie atd.). A konečně třetí možný pohled sleduje heraldickoutvorbu podle její funkce (erby na mincích, známkách, stavbách, v knižní tvorbě atd.).Takto rozvrženou problematiku v dalším textu můžeme mnohdy jen naznačit, protože stálechybí základní dokumentace.Výtvarný vývoj statní symboliky začíná v „prehistorii“ československého státu. Ještěv době první světové války se vytvářely symboly jednotek legionářů. Jejich znak navrhlL. Strimpl. Svůj znak měla i Československá národní rada, jehož čtvrceným štítem (Čechy--Morava-Slezsko-Slovensko) procházel stříbrný svazek Svatoplukových prutů.Tyto artefakty jsou poznamenány ještě secesním výtvarným pojetí. To se projevujei na návrzích papírových platidel a známek, které vytvořil A. Mucha. Dnes uznávaný a obdivovanýmistr, ale v době, kdy tvořil tyto návrhy, byla secese kritizována z pozic nastupujícíchgenerace umělců, kteří tvořili již podle jiných uměleckých zásad. Výraznou osobností v tomtoobdobí se stal O. Španiel, který vytvářel návrhy československých mincí a medailí po dlouhádesetiletí. 18 Jeho pojetí státního znaku na mincích je blízké příslušné oficiální podobě publikovanév příloze příslušného zákona. Střízlivé pojetí odpovídalo celkovému dobovému cítěnía současně bylo blízké funkci platidel. Nevýrazný reliéf je vhodný pro mince jak z hlediskavýroby, tak jejich používání. Tomu odpovídalo i použití malého znaku republiky. Na pamětníchražbách byla předepsána střední podoba znaku. Zajímavé je ztvárnění znaku načeskoslovenských dukátech, kde jsou linie takřka kresleny. Jsou dílem O. Španiela spolus J. Bendou (1882–1970). 19 Dalšími tvůrci mincovních obrazů jsou O. Gutfreund(1889–1927), J. Horejc (1886–1983) nebo J. Wagner (1901–1957). Více možností mělimedailéři při tvorbě medailí, na kterých mohli uplatnit velký znak republiky.Z dalších generací medailérů je třeba připomenout Z. Kolářského (nar. 1931), kterýdal českému lvu novou dynamiku a rozvlnil jeho siluetu. Kolářského vzor působil velmiaktivně, což vedlo k velké různosti státního znaku na pamětních mincích, které byly vydáványv sedmdesátých letech. Nepochopení smyslu heraldiky vedlo nakonec k tomu, že od jistédoby začala mincovna umísťovat znak podle příslušné zákonné normy. Heraldika tak bylaochuzena a bohužel ani v poslední době nevidíme tvůrce, kteří by vychutnali možnosti, kteréheraldická stylizace dává. Kolářského medailérské dílo můžeme spatřit v Městském muzeuv Lanškrouně, kde je jednou ze stálých expozicí Kabinet mincí a medailí Zdeňka Kolářského.Osobitou podobu dostává státní znak v díle J. Harcuby (nar. 1928). Jeho médiem sestalo ryté a lité sklo, ale i v oblasti mincí a medailí vytvořil úctyhodné dílo. Po roce 1993 bylna mince ražen velký znak republiky, jehož umístění do poměrně malé plochy může být proněkteré tvůrce těžkým oříškem. Bravurně tento úkol zvládá právě J. Harcuba, který celkovýmzúžením erbu dosáhl dynamického účinku. Jiní autoři si vypomáhali tím, že erbovní figury18HAIMANN, P.: Slovník autorů a zhotovitelů mincí, medailí, plaket, vyznamenání a odznaků se vztahemk Čechám, Moravě, Slezsku a Slovensku (1505–2005). Praha 2006, s. 472–475.19HAIMANN, P.: c. d., s. 32–33. Bohužel ani v tomto nejmladším období se v literatuře setkáváme s omyly.Např. katalog výstavy STEHLÍKOVÁ, D. (ed.): Svatý Václav, ochránce České země. Praha 2008, s. 136, č. 92nejenže uvádí chybně avers a revers 5 dukátu 1929, ale za spoluautora považuje Vratislava Hugo Brunnera.142