Stáhnout PDF - Ostravská univerzita v Ostravě

způsob oblečení na městský, i když doplněný stále zlatými řetězy a dalšími doplňky, prezentovalise luxusními automobily.Především si nacházeli jiné způsoby obživy – nikoliv zaměstnání – poté, co jim bylavzata hlavně možnost provozování překupnictví a koňského handlířství, které bylo závislé napohyblivém, kočovném či alespoň polokočovném životě. U mnohých těchto skupin po jejichnásilném usazení jde zvláště výrazně o nově vznikající jevy ve způsobech jejich obživy –– u mužů překupnictví drog, podvody či krádeže. U části žen a dívek začal tehdy i zvláštnídruh zdánlivé prostituce, zde ovlivněné specifickým prostředím průmyslové Ostravy, kdevždy dočasně pracovalo mnoho osamocených mužů. Ze strany olašských Romů to byla všakpředem domluvená hra, kdy za spolupráce ženy a jejího muže šlo ve skutečnosti jen o získánípeněz zákazníka. Skutečnou prostituci by tyto ženy neprovozovaly, protože to bylo, resp. jev rozporu s vnitřními zákony a hodnotami jejich skupin, stále dodržovanými.Naprostá většina romských imigrantů Ostravy však byla a dodnes je ze skupin a rodinusedlých slovenských i maďarských Romů, nazývaných „Rumungre“.Ekologická analýza – rozmístění romského obyvatelstva v Ostravě v šedesátých letech 11Největší koncentrace – nahuštěnost romského obyvatelstva byla tehdy v Ostravě 1, z tohohlavně v Přívoze, kde žilo 43 % ze všech Romů, trvale přihlášených ve městě Ostravě. Seznačným odstupem následovala Ostrava 2 (12,9 %), Ostrava 6 (12,7 % a Slezská Ostrava 12%, teprve za nimi pak Ostrava 8-Poruba, kde tehdy žilo jen 4,1 % (kde naopak v dalšíchdesetiletích Romů přibývalo), Ostrava 4 (3,4 %) a Ostrava 7 (2,4 %). Pokud šlo o větší koncentrace– o předchozí „typická cikánská soustředění“ v rámci Ostravy, ke konci šedesátýchlet se už ukázala zlepšená situace. Zanikla již tato soustředění v závodních dřevěných ubikacích,tzv. barácích, typických pro způsob bydlení a života Cikánů/Romů v prvních poválečnýchmigračních obdobích, zejména pro roky 1946–1965. Ještě v roce 1966 byl největšípočet těchto soustředění v Ostravě 1 (kde jich bylo 30), v Ostravě 8 – v Porubě (20),v Mariánských Horách (7), ve Slezské Ostravě (6) a ve Vítkovicích (4 z nich). Řada romskýchrodin ještě však žila i nehlášeně v prázdných objektech, určených pro demolici.V Ostravě 1 žili tehdy Romové ponejvíce v centru a v Přívoze – v ulici Poděbradova,Mariánskohorská, Newtonova, Mánesova, Cihelní, Hornopolní, v ulici Stodolní, Hlubinská,Hájkova, Palackého, Elišky Krásnohorské a Niny Popové.V Ostravě 2 žili Romové nejvíce v ulici Švermova a Slavníkovců, Mojmírovců a Železárenská,v Ostravě 5 – ve Slezské Ostravě v ulici Lanová, Michálkovická a na třídě 28. října,v Ostravě 3 v ulici Erbenova, Nerudova, Frýdecká a v La Passionare, v Ostravě 6-Hrušověhlavně v ulici Bohumínská a Lasallova, v Ostravě 7 v Radvanicích v Trnkovecké ulici.V Ostravě 8-Porubě byly tehdy Romy obydlené hlavně dva bloky – „cikánské domy“ dvou-11V uvedeném výzkumu v roce 1969 jsem se pokusila na vzorku ostravského obyvatelstva zkoumat i jeho rozmístěnía koncentraci v jednotlivých správních obvodech města, kdy získané údaje byly zakresleny do tzv. bodovémapy zahuštěnosti bydlení tohoto obyvatelstva v rámci Ostravy podle čtvrtí, oblastí, ulic, bloků a domů(pozn. E. D.).323