Stáhnout PDF - Ostravská univerzita v Ostravě

vedená v zastoupení Antonínem Zápotockým, radikálem, který nebyl s to ani pochopit záměryŠmeralova jednání v jejich celku (nemluvě již o tom, že ho „revoluční nedočkavost“ štvalavnitřně k opozici vůči tomuto „váhavému střelci“). 7Stivínův výpad proti levici jako komunistické byl ovšem podložen znalostí situacev levici. Nevíme ještě vše, je ale zřejmé, že v této době se již po Evropě shledávali delegáti naII. kongres Kominterny, který byl svolán na 19. červenec 1920 do Moskvy, a že byli kromějiných již ustanoveni i delegáti za „marxistickou levici“, kteří měli do Moskvy jet, třebaženemohli zastupovat žádnou stranu. 8 Ve skutečnosti šlo o kongres ustavující a bolševici podpřímým vedením Leninovým na něj připravili prostřednictvím 21 podmínek přijetí tvrdoudelimitaci členství směrem napravo. Měla znemožnit přijetí všech radikálně socialistickýchstran – či řečeno jinak, jež měla zajistit bolševické straně, že Kominternu povede podřízenímvšech ostatních jen ona sama. 9 Neodmyslitelně se s tímto formativním rozhodováním propojilai otázka ofenzívy komunismu do střední Evropy prostřednictvím tažení Rudé armádyproti agresi „panského Polska“, protože kongres probíhal v době, kdy Rusko mobilizovaloproti polskému útoku. Jak již víme, vždy obezřetný Lenin právě tehdy prosadil překvapivěofenzivní řešení s cílem prosadit za pomoci okupace Rudou armádou sovětskou státní mocv Polsku. 10 Úkol pro ČSR zněl Zápotockému jednoznačně: konec váhání a co možná rychle7Dostáváme se do oblasti dějin virtuálních nikoli z módních důvodů. Od prvních opozičních návrhů zprvunesmělých a zasahujících postupně stále hlouběji do stranické politiky se po Šmeralových iniciativách nikdy nedostalalevice do takové izolace – a to právě v okamžiku, kdy se pro její poslední proklamace vyjádřila většinakrajských vedení. Prohrála-li kdysi, pak o pár hlasů (např. v říjnu 1919). A nyní pretendovala evidentně na vedenícelé strany. S nadhledem historika je snadné posoudit situaci na konci května 1920 jako další krok na tétocestě. Časově na místě to mohl dokázat pouze politik „všemi mastmi mazaný“. Jisté však je, že se nechala levicevmanévrovat do frontálního konfliktu s většinou při hlasování o přijetí nové rudozelené koalice (provázené mj.dalšími ústupky ve prospěch strany). Podle rozboru hlasování lze uvést, že z celku přítomných 73 (což byl poměrněnízký počet; podepsal se na tom chvat svolání zasedání) se pro zamítavý návrh levice, přednesený Zápotockým,vyslovilo jen 11. Byla to fatální porážka Šmeralova úsilí postupovat vpřed vždy jen krok za krokem, tak,aby ho chápala většina. Virtuálně vzato si nedovedeme pod jeho vedením cosi odlišného ani představit. Do naznačenékonfrontace by zcela jistě nešel. Ukázal to i následující jeho postup nejen v této vládní krizi, ale i později.Ten však nemůžeme ani do konce září 1920 zde sledovat. Patrná je i Šmeralova snaha nelíčit poměry v Ruskujen v růžových barvách. Zpráva agenta o schůzi 13. června v Kladně např. zdůrazňuje, že „nejkrajnější levičáci“/domyslet můžeme: komunisté/ byli s jeho referátem nespokojeni (NA, PMV/IV/K/4/2 č. 11718z 13. 6. 1920). Když jsem psal v roce 1960 knihu o dělnických radách a národních výborech, nesouhlasil jsemještě se Stivínem a Šmerala jsem posuzoval jako váhavého. Na konci šedesátých let jsem nahlížel na situaci již jinak.8Byli to komunista a navrátilec Břetislav Hůla, mladistvý sociálně demokratický radikál a syn Karla Vaňkastarosty Brna (a druhdy blízkého přítele Vlastimila Tusara) Miloš a konečně ambiciózní „kladeňák“ AntonínZápotocký, považovaný právem za vůdce hnutí dělnických rad (sovětů) v ČSR.9Netřeba rozvádět, že např. vedle italské a francouzské socialistické strany či rakouské sociální demokracie bylatakovou stranou, pokud by celou stranu dobyla, i „marxistická levice“ (anebo se ustavila jako její většina).10Můžeme se domýšlet, že pochopil situaci jako svoji poslední možnost rozšíření revoluce mimo Rusko. Jak jsoudůležité někdy fotografie. Doloženu máme jednu z jednacího sálu II. kongresu KI, kdy sálu vévodila veliká mapa,zobrazující sovětsko-polskou frontu; na jedné s pravděpodobností, rovnající se jistotě, je před ní zachycenprávě Zápotocký. Zapichování praporků drtivým nástupem do centra „panské Polsky“ postupující RA, podporovalosamozřejmě představy, že konečně, na úplný závěr občanské války, vstoupí „socialistická revoluce“ do155