Stáhnout PDF - Ostravská univerzita v Ostravě

později si studentští radikálové představovali politickou svobodu v konstitučním státě.O osobnostní kultivaci usilovaly skoro vždy jen duchovní elity.Materiální pokrok byl především v 19. století cílem v celé evropsko-atlantické kultuře,zaměřené na aktivitu, a křesťanská odevzdanost situaci, kvietismus, vymyšlená pro prvotnípronásledování a pak pro středověký obecný nedostatek zdrojů, byla opuštěna postupněvšemi vrstvami společnosti: snaha o zlepšování pozic zasáhla (u nás hlavně v poslední čtvrtině19. století) i dolní vrstvy, a pod náporem nových možností mizel i hedonismus „staréhoměšťanstva“ – vznikla „moderní buržoazie“, usilující o pokrok –nejen materiální.Je snad nesporné, že během 19. a 20. století dosáhla evropsko-atlantská společnosta s ní i poněkud opožděně české země, dlouho trpící rigiditou většiny vševládné šlechty,obecně omezující možnosti, markantního pokroku v materiální sféře, ale přes různé zvraty(a „efekt kopacího míče“, jímž se stávaly (-jí) malé země ve střetech zájmů velmocí) i v oblastiveřejných záležitostí – součásti sociální sféry. Zároveň se ovšem kultivovaly i způsoby ničení.3.Na začátku 19. století, kdy dolní vrstvy představovaly snad 90 % populace, byla tato většinaobyvatelstva chudá, nevědomá, převážně odevzdaná do vůle boží a zároveň jen s obecnoukvalifikací (co uměl každý). Život v této vrstvě – z velké části nádeníků – vyžadoval především„shánčlivost“, vyhledávání nejrůznějších sezónních a příležitostných zdrojů obživy včetněsběru volných statků, žebrání, drobných krádeží a špičkových zemědělských prací, protožepravidelnější výdělky, zvlášť (většinou sezónní) předení a tkaní lnu, zdaleka nestačily uživit.Celou první polovinu 19. století, ale vlastně víceméně až do jeho konce vládl v dolníchvrstvách nezájem o vzdělání i přímo odpor k němu, protože nepřinášelo výhody, ale naopakubíralo dětem čas, který by mohly věnovat práci. Naprostá většina populace zůstávala bezodborné profese a učitel byl na venkově dlouho považován jen za neužitečného parazita,který okrádá chudý lid o peníze - sobotáles. Sociální blouznivci z rozhraní 18. a 19. stoletíchtěli mimo jiné zrušení školní docházky. 5 Konzervativní režim, který se etabloval po roce1792, nepodporoval industriální školství s výukou praktických dovedností; hlavním zájmembylo vychovávat pokorné a zbožné poddané, ale už přádelní školy, zaváděné za osvícenství,neměly úspěch a po čase zanikaly, protože samotné předení, i když odborně prováděné, nedokázalovenkovskou populaci uživit, a bylo tedy neproduktivní investovat do učení časi námahu. Stacionární ekonomika sama sebe zpomalovala nedostatkem příležitostí.Osvícenští kněží i pozdější měšťanští osvětáři většinou zjišťovali, že „lid nechce býtosvěcován.“ 6 Týkalo se to nejen dolních vrstev, ale do poslední čtvrtiny 19. století i sedláků,a řemeslníci odmítali poučování městských osvětářů z řad inteligence, „teoretiků, kteří aninebyli na vandru.“ Nezájem o učení a pokrok a nezvyk na přemýšlení nebyly jen vlastnostídolních vrstev, ale i samostatných malovýrobců. Ještě na konci 19. století si na to stěžovalAlois Rašín a policejní komisař Šindelář v referátě ze schůze sdružení živnostenských spole-5KUTNAR, F.: Sociálně myšlenková tvářnost obrozenského lidu. Praha 1948.6Mj. VONDROVÁ-FASTROVÁ, M.: Paměti z Fastrova mlýna. Brno 1948.129