Stáhnout PDF - Ostravská univerzita v Ostravě

V novodobých česko(slovensko)-polských vztazích se jako červená nit táhla tzv. těšínskáotázka. Jednotlivé etapy historického sporu jsou dnes oboustranně zpracovány, i když stáleexistuje řada rozdílných pohledů polských i českých historiků. 1Polsko-československá konfrontace v roce 1945 měla značný vliv na diferenciaci československépolitické scény, tedy ve stranách sdružených v Národní frontě Čechů a Slováků(NF).Po incidentu 10. června 1945 na Ratibořsku (průnik části 1. čs. obrněné brigády dooblasti Ratiboře) se situace ve vzájemných vztazích vyostřila a bylo zřejmé, že předevšímsovětská politická místa nebudou mít zájem o případné konflikty mezi budoucími spojenci(nebo vazaly), ať byl jejich původ jakýkoliv. Vždyť samotnému Stalinovi velmi záleželo natom, aby československá vláda v exilu uznala první polskou prozatímní vládu, vytvořenou1. ledna 1945 v Lublinu z politicky prosovětských sil zastoupených v Polském výboru národníhoosvobození. Tento akt mu měl totiž pomoci při jednání o polských otázkách na konferencitří velmocí na Krymu v únoru 1945. Až opakované ujišťování Sovětů, že podporujíčeskoslovenské hranice z roku 1938, vedly Beneše 27. ledna 1945 k souhlasu s uznánímpolské prozatímní vlády v Lublinu. 2Jak je známo, tento akt však k urovnání starých sporů nevedl. Naopak, euforiez osvobození vedla především u české strany ke snaze získat vše, co bylo za dvě stě let ztraceno,svůj nárok na Těšínsko zdůvodňovala obnovou předmnichovských hranic Československavčetně strategického významu, přibyly však i požadavky na bývalé německé území Kladska,Hlubčicka a Ratibořska, kde bylo však nutno operovat historickým právem a pročeskýminároky části tamního obyvatelstva. Případný úspěch československé strany mohl tak kompenzovatztrátu Zakarpatské Ukrajiny, jejíž „odstoupení“ mocnému slovanskému bratru byloz právního hlediska velmi diskutabilní. 3Polská strana zdůrazňovala koncepci jednonárodního státu a otázka udržení bývalýchúzemí na západě, nemluvě o podržení Těšínska, znamenala také kompenzaci odstoupenýchvýchodních zemí ve prospěch SSSR, alespoň v očích polského veřejného mínění.1Viz např. BORÁK, M. – GAWRECKI, D. (eds.): Nástin dějin Těšínska. Opava - Praha 1992; CHLEBOW-CZYK, J.: Nad Olzą. Śląsk Cieszyński w wiekach XVIII, XIX i XX. Katovice 1971; KÁŇA, O. – PAVELKA, R.:Těšínsko v polsko-československých vztazích 1918–1939. Ostrava 1970; UHLÍŘ, F.: Těšínské Slezsko. MoravskáOstrava 1946. VALENTA, J. Českopolské vztahy 1918–1920 a Těšínské Slezsko. Ostrava 1961. K otázkám československo-polskýchjednání v letech 2. světové války viz. např. VALENTA, J.: Polsko a uzavretie československopolskejspojeneckej zmluvy z r. 1943. Slovanské štúdie, Historia 9, Bratislava 1967; BROD, T.: Československo aSovětský svaz 1939–1945. Moskva – objetí a pouto. Praha 1993; TÁBORSKÝ, E.: Prezident E. Beneš mezi Západema Východem. Praha 1993; ŠŤOVÍČEK, I. – VALENTA, J.: Československo-polská jednání o konfederaci1939–1944. Československé diplomatické dokumenty 1-4, Historický ústav armády České republiky. Praha1994; PAVLÍČEK, J.: Od konfrontace ke spojenectví. In: Historica Universitas Ostraviensis Acta Facultatis Philosophicae,5/1997, s. 124. s. 89–131; Projekt „XX. STOLETÍ NA TĚŠÍNSKU“, Zaolží (Polsko-český spor o TěšínskéSlezsko 1918–2008). Varšava 2008.2KOŘALKOVÁ, K.: Vytváření systému dvoustranných smluv mezi evropskými socialistickými zeměmi (1943–1949).Rozpravy ČSAV, řada SV, sešit 3. Praha 1966, s. 33–34.3Srov. KAPLAN, K.: Pravda o Československu. Praha 1990, s. 67–84.186