Stáhnout PDF - Ostravská univerzita v Ostravě

Problematika Těšínska se zdánlivě zcela lišila od záměrů získání některých částí HorníhoSlezska. Rozdíl spočíval především v použitých argumentech a jejich váze při posuzovánínároků; společný byl ten fakt, že se jednalo o utváření nových státních hranic mezi dvěmastáty, jejichž představy byly značně odlišné. Česká část Těšínska byla přece jen prokazatelněsoučástí předválečného Československa. Pokud velmoci, tedy i SSSR, proklamovaly obnovuČSR v předmnichovských hranicích, nemělo být pochyb o obnově předválečného rozhraničení.Situace na československé části Těšínska se však bezprostředně po osvobození vyvíjelajinak než ve vnitrozemí. V celé řadě nově se vytvořivších institucí, ať již v národních výborech,v závodních radách, v podnicích či v revolučních milicích získávali Poláci vzhledem kesvé početnosti značný vliv. Razantní námitky se začaly z české strany ozývat proti těm Polákům,kteří se sem přistěhovali po polském záboru v říjnu 1938 a především proti těm, kteříza války přijali německou „volkslistu“. Nebyla to jen otázka obecného povědomí české veřejnosti,ale zcela oficiální názor, který v tisku ocejchovával tyto lidi jako „polské okupanty“a poněmčence. 4 Polská menšina se také nemohla po osvobození opírat ve svých národnostníchambicích o pozitivní komponenty a vystupovat jako „čisté, minulostí nezatížené etnikum“.Naopak byla poznamenána iredentistickou činností ve prospěch sanačního Polska,případnou přihláškou do některých ze čtyř skupin „volkslisty“ a navíc i perzekucí proti zbylémučeskému obyvatelstvu v „Zaolší“.Bylo zcela evidentní, že s těmito znameními nedávné, ještě živé minulosti nebyli Polácina Těšínsku hodnoceni pozitivně. Podle toho také vypadal vztah Čechů tam usedlých,neřku-li těch, kteří se do svých bývalých domovů vraceli. Z toho se pochopitelně odvíjelpostoj oficiální nově ustavené české administrativy.Zcela vyhraněný a nekompromisní byl postoj nacionálně laděných československýchpolitických stran, především národních socialistů. Jejich poslanec F. Uhlíř byl jednímz nejrazantnějších nositelů myšlenky okamžitého odsunu všech Poláků, kteří se na Těšínskopřistěhovali po polském záboru v říjnu 1938. 5 Politika KSČ se sice v řadě poválečných problémůzásadně lišila od názorů národních socialistů, ale v otázce Těšínska v této počátečnífázi byla takřka totožná. Byl to tentýž český nacionalismus, jaký byl uplatňován vůči odsunovanýmčeským Němcům. Tak jako se nikdo neodvážil zastat se sudetských Němců, pokudtato myšlenka vůbec někoho z Čechů po šesti letech okupace napadla, tak nikdo nebyl ochotenzastat se propolsky smýšlejících Poláků na Těšínsku. Tehdejší krajské vedení KSČv Ostravě mělo ve své vyhraněné „národní“ politice velké problémy právě s řadou komunistůpolské národnosti, kteří horovali pro připojení Těšínska k Polsku. 6Aktivita českých politických stran sdružených v NF byla značná již v druhé poloviněkvětna 1945. Nechyběly návštěvy významných představitelů jak v Moravské Ostravě, tak naTěšínsku. Dá se konstatovat, že naprosto nekompromisně se stavěli za Těšínsko jako součást4PALLAS, L.: Šlonzáctví a vznik tzv. volkslisty. Slezský sborník 66/1968, s. 327–341.5UHLÍŘ, F.: c. d.6PLAČEK, V. Otázka polské národnostní menšiny na Těšínsku před uzavřením čs.-polské spojenecké smlouvy. Slsb69, 1971, s. 224–238.187