Stáhnout PDF - Ostravská univerzita v Ostravě

Moravské Ostravy, vytvořené krátce předtím připojením Přívozu, Mariánských Hor, NovéVsi, Vítkovic, Hrabůvky a Zábřehu nad Odrou. 8Kočovné a tím spíše potulné skupiny cizího původu, pokud se jim poštěstilo proniknoutna Ostravsko z hornoslezského, haličského nebo slovenského prostředí, nebyly toleroványa četnické stanice je všechny odesílaly šupem tam, odkud přišly.Určitou výjimku představoval z tohoto hlediska tzv. cikánský král Michał II. Kwiek.Tento zámožný polský Kalderaš, tj. Rom zabývající se výrobou a trhoveckým prodejem měděnéhonádobí, frekventoval se svým doprovodem vícekrát nejenom na Ostravsku, ale i nacelém státním území. V letech 1932–1933 se zdržoval nejprve v Přívoze, pak delší časv pražských Strašnicích a nakonec i v jiných městech ve středních a východních Čechách.V průběhu následujícího roku 1934 se objevil v Bohumíně a po návratu z cesty do Košica Užhorodu bydlel přechodně v Karviné a ve Frenštátu pod Radhoštěm, odkud se vypravilznovu na Podkarpatskou Rus, a potom odjel do jižních Čech, kde mu zabránil v dalšímpobytu, respektive pohybu výnos Okresního úřadu v Písku, který jej definitivně vyhostilz československého území. 9Situace potulných skupin se radikálně zhoršila na sklonku třicátých let minulého století,kdy bylo proti způsobu jejich života realizováno několik mimořádných a v pozdějšíchdůsledcích vlastně likvidačních opatření. Po okupaci našeho pohraničí Německem a těšínskéhoúzemí Polskem začali odtud do Česko-Slovenska vypovídat všechny držitele cikánskýchlegitimací a kočovnických listů, vydaných československými okresními úřady. Opačnězase naše pohraniční orgány bránily překračovat nově nadiktované hranice těm, u nichž bylazjištěna domovská příslušnost do sudetských obcí nebo na Těšínsko.Extrémní zlovolnost se tehdy odehrála v Paskově, kde velitel četnické stanice odeslalčtyři rodiny potulných cikánů do Sudet. Ty však byly odtud vráceny zpět s odůvodněním, žeplatné doklady je opravňovaly operovat na našem území. Aby předešel kontrole německépohraniční stráže, odeslal četnický velitel rodiny na zabrané území znovu, tentokrát všakmimocelní cestou. Tam ale byli cikáni zanedlouho opět zajištěni a vykázáni zpátky k nám,kde po příchodu prohlásili, že „budou raději v Česko-Slovensku nežli v Německu, tam že je hlada bída a u nás že mají zatím právo ke kočování.“ 10 Dalším trampotám učinili konec teprve ažsami, když se v tichosti ztratili kdesi na území okleštěného Ostravska.Potulování a kočování zůstalo však povoleno jen na samém počátku Protektorátu Čechya Morava. Bezprostředně po přepadení Polska nařídilo totiž 2. září 1939 říšskoněmeckéministerstvo vnitra vytvořit zvláštní pohraniční pásma, v nichž kromě jiných příkazů bylo„potulování se cikánů a po cikánsku zakázáno.“ 118Úřední věstník Zemské správy politické pro Slezsko 28. 3. 1928 a Úřední list pro správní obvod Zemské správypolitické na Moravě 11. 5. 1928.9Itinerář umožňují rekonstruovat relace bezpečnostních složek (Národní archiv Praha (= NA), fond Ministerstvovnitra, Stará registratura, kart. 2773), články periodického tisku (Polední ostravský deník, Lidové noviny) a policejníoznámení (Ústřední policejní věstník).10MZA, fond B 40, kart. 2399, čj. 8868/39.11Reichsgesetzblatt 1939, I-2, s. 1578-1581 a Věstník nařízení Reichsprotektora Böhmen und Mähren 1939,s. 111–117.224