Stáhnout PDF - Ostravská univerzita v Ostravě

císařem. 1 Nevynikal zvláštním vzděláním, a proto uložil svému krajanovi, snad i tajemníkovi,Luciu Ampeliovi, aby sestavil příručku, jejímž studiem by se Macrinus když ne razantně, takpodstatně povznesl před kamarilou.Ať již jsou výše zmíněné předpoklady správné či ne, důležitou zůstává otázka zdrojea obsahu příručky. Italský badatel G. B. Conte uvádí, 2 že jejím základním pramenem jeLivius. Neodmítaje tuto tezi, zvlášť vliv Liviových epitomátorů na Ampelia, měli bychomupozornit na to, že Ampelius byl obeznámen docela dobře s římským dějepisectvím a že bylovlivněn kromě Euhemera také Sallustiem, 3 snad i Corneliem Nepotem. 4 Někteří badatelénacházejí u Ampelia závislost na Florovi, například v pasážích týkajících se secese římskýchplebejů a výkladu občanských válek v Římě; 5 v jeho kosmografickém exkurzu na samémzačátku shledávají vliv Hygina.Veškerá kompozice spisu je vybudována za principem tří bloků – od obecného (kosmosa příroda, zázraky, mytologie a náboženství) přes otázky veřejného rázu (historickéosobnosti), konečně k veřejně-politickým otázkám. Moderní badatelé nepovažují tuto kompoziciza definitivní a vycházející od samotného autora. Ve prospěch tohoto přístupu svědčínapříklad absence kapitoly Zázraky na mořích vedle zařazené 8. kapitoly Zázraky na zemi.Další otázkou, kolem které se často v literatuře debatuje, je sám původ Lucia Ampelia.Převažuje názor o africkém původu, o čemž svědčí reálie zmiňované v textu příručky: 6 definováníCaesarey Mauretanské jako velkého a podivuhodného města, 7 popis Syrtského moře, 8zvýšená pozornost Africe při vysvětlení původu některých mýtů, 9 znalost kartáginské bohyněKartery, matky foinického Hérakla, 10 konečně vzpomínka na Scipiona Nasiku, jenž oponovalCatonu Staršímu ohledně zničení Kartága. 11Na začátku nabízí Kniha pamětihodností pozoruhodný kosmografický exkurz po třechsvětadílech a zvěrokruhu. Ampeliova znalost hvězd je poněkud ubohá, 12 i když planety vypočítá:Saturn, Slunce, Měsíc, Mars, Mercurius, Jupiter a Venuše. Konstatace však toho, že sehýbou dle vlastního směru a že ovlivňují lidské osudy, je od něj překvapující. V pasáži1BARTOLONI, R.: Monete di Roma imperiale. Milano 1996, s. 88–89; CLAUSS, M. (ed.): Die römischenKaiser. 55 historische Portraits von Caesar bis Iustinian. München 2001, s. 191, 192–193.2CONTE, G. B.: Dějiny římské literatury. Překlad z ital. za vedením D. Bartoňkové. Praha 2003, s. 486. Kromětéto příručky bohatý faktografický a bibliografický materiál o římském literárním prostředí doby L. Ampelia poskytujekn. CYTOWSKA, M. – SZELEST, H.: Literatura rzymska. Okres cesarstwa. Warszawa 1992.3LUCIUS AMPELIUS: Liber memorialis 19, 8; 30, 5 (ed E. Assmann). Stutgardiae 1976 (dále AMPELIUS).4Srov. textovou shodu v 14,10 a konstataci v Der Kleine Pauly, Bd. 1. München 1979, col. 307–308.5AMPELIUS 25; 26.6Srov. NĚMIROVSKIJ, A. I.: Úvodní příspěvek k ruskému překladu Ampeliova spisu. Věstnik drevněj istorii 1989,č. 1, s. 255.7AMPELIUS 38, 2.8Tamtéž 7, 5.9Tamtéž 2, 1.10Tamtéž 9, 12.11Tamtéž 19, 11.12Tamtéž 3, 1–2.12