Stáhnout PDF - Ostravská univerzita v Ostravě

zůstanu jen správcem jmění kuratoria.“ 20 Přes snahu opustit tento sbor byl hlavním činitelemv úsilí o jeho reorganizaci, zvláště když již v dubnu 1912 oznámil poprvé svůj odchod takéKarel Rolsberg. Načas sice svůj záměr odložil, když Hauerovi napsal: „Nechme tedy všechnoprozatím při starém, až po volbě do říšské rady. Poslanec, který bude na moje místo zvolen, mápak kuratorium, vzdají-li se všichni dosavadní členové, znovu sestaviti.“ 21 Neúspěch kandidátanárodní strany ve volebním zápase však toto řešení neumožnil. Navíc tíživý zdravotní stavPraskův nutil hledat nové řešení. Již 14. dubna 1912 Prasek v dopise Hauerovi uvedl: „bohuželnastalá churavosť ochromila mne tak, že vlastně bych se měl vzdáti členství v kuratoriu.“ 22 Nakonci června se vrátil ke své starší myšlence rozšířit kuratorium na šest osob tím, že by mělkaždý kurátor svého náhradníka. Zároveň doporučoval, aby byl jeho náhradníkem jmenovándr. Antonín Mlčoch. 23 Konzultace mezi kurátory o této otázce dále pokračovaly, 16. října1912 Prasek s potěšením informoval v dopise Hauera o Rolsbergově návrhu, aby ten bylnahrazen Ludvíkem Kalusem, zetěm poslance Věnceslava Hrubého, a zároveň jej žádal, abyoslovil profesora opavského matičního gymnázia Tomáše Svěráka s dotazem, zda by nebylochoten Praska zastoupit. 24 Problém však zdárně vyřešen nebyl, „Dr. Kalus byl ochoten vstoupitido kuratoria, smlouva kooptační však nebyla sepsána, protože kuratorium samo octlo se v krisinebývalé. Profesor Svěrák nechtěl o kurátorství ani slyšeti a stejně bezvýsledné byly i mé dotazyu jiných osob. Tak veliká byla nechuť vstoupiti do kuratoria napadaného bez příčiny v listecha snad i strach před peněžitými obětmi. Stav Týdenníka byl jistě známý. Ke všemu ještě sám baronRolsberg v polovici prosince mi oznámil, že se vzdává členství v kuratoriu. A když v brzku nato zemřel Prasek, možno říci, že kuratorium už neexistovalo.“ 25Není proto s podivem, že velmi nestabilní sbor kurátorů, který v posledních dvou letechvydávání OT jen s obtížemi nacházel termín společné schůzky k projednání jeho existenčníchproblémů, nebyl schopen list koncepčně usměrňovat a vést. Jedině již od založenís ním přátelstvím k Zacpalovi a dlouholetou přispěvatelskou i kurátorskou činností úzcespjatý Prasek vyjadřoval mnohdy svá velmi kritická stanoviska, nejčastěji v dopisech redaktoroviči dalším kurátorům, 26 a stále požadoval důsledné zachování konzervativního kurzunovin. Když se však odhodlal jako „nejstarší člen kuratoria a nejstarší spolupracovník Op. Týdenníka“k veřejnému prohlášení na stránkách listu, prokázal naprosté nepochopení současnépolitické situace ve Slezsku. Zdůrazňování „všečeské politiky“ a symbolické výzvy všem Slezanůmk jednotnému bratrskému zasednutí pod mohutným stromem – OT – zůstaly zcela bezohlasu. 2720Tamtéž, inv. č. 371, kart. 7, koncept dopisu Matici opavské.21Tamtéž, inv. č. 129, kart. 2, dopis 21. 4. 1912.22ZAO, Pozůstalost P., inv. č. 801, kart. 8, dopis 14. 4. 1912.23Tamtéž, dopis 24. 6. 1912.24Tamtéž, dopis 16. 10. 1912.25HAUER, V.: Opavský Týdenník, s. 115.26Viz např. ZAO, Pozůstalost P., inv. č. 168, kart. 3, dopis 10. 8. 1911, inv. č. 422, kart. 4, dopis 2. 9. 1912;Pozůstalost H., inv. č. 124, kart. 2, dopis 27. 11. 1911 aj.27PRASEK, V.: Prohláška. OT 42, č. 16 (3492), 25. 2. 1911, s. 1.60