Stáhnout PDF - Ostravská univerzita v Ostravě

skutečném nebezpečí“ 12 a stav se po Otahalově smrti pod redakcí Václava Hanse dále zhoršoval.Vážné problémy nastaly také ve vedení listu. Od Zacpalova odchodu do Opatie v roce1888 bylo svěřeno sboru tří kurátorů, jimiž se pro relativně velmi dlouhé období stali předníčinitelé českého národního života v Opavě – ředitel matičního gymnázia V. Prasek, advokátdr. František Stratil a profesor opavské reálky J. Zukal. 13 Po Zukalově odchodu z kuratoriaa jistém Praskově váhání s obsazením tohoto místa se od 8. května 1906 jeho novým členemstal profesor Hauer. 14 Sám po čtvrtstoletí na toto své angažování vzpomínal: „R. 1906 žádalmne prof. Josef Zukal, abych místo něho přijal členství v kuratoriu. Žádost jeho mne překvapila apřivedla do rozpaků. Byl jsem přívržencem strany mladočeské (nyní národně demokratické), kdežtoOp. Týdenník byl orgánem strany konservativní. Ale ježto obě strany měly týž účel, aby hlavněbojovaly za práva česká, nabídku Zukalovu jsem přijal a následkem kupní smlouvy jsem se stalčlenem kuratoria.“ 15 Při Praskově pobytu od roku 1895 v Olomouci a po penzionovánív Napajedlech odpovědnost za vedení listu byla hlavně na zkušeném dr. Stratilovi, u něhožbyly uloženy také důležité písemnosti a doklady o majetku. Velkou ranou pro další osud listubylo proto jeho úmrtí 22. ledna 1911, protože odešel nejen schopný organizátor, ale též mužs vysokou společenskou prestiží, který „dokázal sjednotiti strany v důležitých dobách.“ 16 OdStratilovy smrti se nestabilita a ztráta akceschopnosti kurátorského sboru stupňovala. Poměrněbrzy se sice podařilo na Praskův návrh zacelit mezeru poslancem baronem Karlem Rolsbergem,17 ale narůstající problémy OT vedly již v červnu 1911 Hauera k názoru, že je nezbytné,aby z kuratoria vystoupil. V dopise žádal Praska, aby byl uvolněn, protože jeho členstvíve sboru může poškodit Matici opavskou, v níž zastával předsednickou funkci. 18 Domnívalse, že by ho mohl nahradit advokát dr. Karel Dienelt, který se po zemřelém dr. Stratilovistal v doplňovacích volbách poslancem zemského sněmu. Pro Praskův odpor od svého záměruustoupil, při Praskově odloučenosti od života slezského centra a rychle se zhoršujícímzdravotním stavu a Rolsbergově angažovanosti ve veřejné činnosti však především na něhonejtíživěji doléhaly všechny nepříznivé okolnosti spojené s úpadkem OT, takže opakovanětrpce litoval, že své rozhodnutí neprosadil. 19 I v později koncipovaném vyjádření pro výborMatice opavské zdůraznil, že v lednu 1912 „z kuratoria vystoupil. Zůstal jsem v kuratoriu, byvo to žádán s podmínkou, že budu členem pasivním, tj., že se nebudu míchati do vedení listu, že12ZAO, Pozůstalost Vincence Praska, inv. č. 171, kart. 3, dopis 24. 12. 1910 (dále Pozůstalost P.).13HAUER, V.: Jan Zacpal, s. 16–18.14ZAO, Pozůstalost H., inv. č. 371, kart. 7, Poznámky o poslední době OT. Podrobněji o Hauerově kurátorstvíDOKOUPIL, L.: Ke spolupráci Václava Hauera s Vincencem Praskem. Dějepis XXII. Sborník katedry historie.„Třicet let učitelem učitelů dějepisu.“ Věnováno profesoru PhDr. Janu Kumperovi, CSc., vedoucímu katedryhistorie FPE ZČU, k šedesátým narozeninám. Plzeň 2006, s. 230–231.15HAUER, V.: Opavský Týdenník, s. 31.16Tamtéž, s. 56.17ZAO, Pozůstalost H., inv. č. 124, kart. 2, dopis 9. 2. 1911.18Tamtéž, koncept dopisu 28. 6. 1911.19Tamtéž, dopis z prosince 1911.59