Stáhnout PDF - Ostravská univerzita v Ostravě

Práce, bezprostředně po ústeckých událostech 31. července 1945. 68 V těchto intencích bylyvnímány v českém veřejném mínění také anglosaské hlasy proti odsunu 69 a usnesení Světovékonference protestantských církví, která zavrhla odsun jako urážku křesťanského svědomí. 70Jan Loewenbach pak na stránkách Dnešku odbyl v květnu 1946 americké kritiky nehumánnostiodsunu jako výtky falešných humanitářů. 71 Pozornost byla věnována i německým osobnostem(Thomas Mann, Karel Kreibich), které s tzv. odsunem vyslovily souhlas. 72 Pravděpodobněnejzajímavější byl v této souvislosti Kreibichův článek Konec sudetského němectví otištěnýv komunistické Tvorbě, týdeníku pro kulturu a politiku, řízeném Stanislavem KostkouNeumannem, v srpnu 1945. Již v úvodních větách vystoupil Kreibich, rodák ze Cvikova(1883), komunistický publicista, spoluzakladatel Komunistické strany Československa, poslaneca senátor, s požadavkem likvidace sudetoněmecké politiky a německé menšiny. Německémenšiny podle něho selhaly; stupeň jejich loajality stoupal s autoritativností režimu.Za Rakouska a Rakouska-Uherska nedokázali Němci (včetně sociálních demokratů) přistoupitna princip národnostní rovnoprávnosti. Požadavek úplného sebeurčení obhajovali až porozpadu monarchií. Za první republiky ve své neloajální politice pokračovali. Zatímcov Německu dostal Adolf Hitler většinu hlasů, až když byl u moci, v Československu obdrželvětšinu již v roce 1935. Jako pokračování Henleinovy politiky hodnotil Kreibich konkurenčnípolitiku Wenzela Jaksche, českoněmeckého sociálnědemokratického politika, v britskéemigraci. V závěru se Kreibich postavil za požadavek občanství pouze pro tzv. československévlastence, kteří uznají většinový požadavek slovanského charakteru státu. Němci měli podleněho projít procesem převýchovy, aby se zbavili představy, že jsou národem vyšší rasy. Českátrpělivost se podle Kreibicha již vyčerpala Mnichovem. Němci měli proto přijmout svůjkrutý osud, aby se zabezpečilo obnovení demokracie a humanity. „Není pochyby, že tentotransfer Němců z republiky znamená jistou krutost. Ale co je toto vystěhování přibližně2 ½ milionů obyvatelstva několik kilometrů přes hranice v porovnání s tím, jak Němci za této68DVOŘÁK, F.: Boj Čechů s Němci ukončen. Práce I, č. 76, 5. 8. 1945, s. 1.69Např. liberální list Manchester Guardian přinesl článek proti odsunu, který Ivan Čermák komentoval slovy:„Chamberlainovská Anglie měla na problém soužití Němců a Čechů svůj recept. Vím, jak se … osvědčil.“ Západ aodsun Němců. Lidová demokracie I, č. 37, 22. 6. 1945, s. 1. (Na závěry britského listu reagoval i sovětský deník„Novoje vremja“, obhajující československé stanovisko. Sovětský list se rozepisoval o německé neloajalitěvůči státu, Henleina označil za prvního evropského Quislinga. Dále obvinil Němce z aktivní podpory německéhookupačního režimu. Velké kritiky se dostalo i Jakschovi. Informace o článku přinesla Lidová demokracie.O vystěhování Němců z ČSR. Tamtéž, č. 40, 26. 6. 1945, s. 2). Druhý příklad: chichesterský biskup přirovnalodsun k nacistickým zločinům. Svobodné noviny otiskly nesouhlasnou reakci lorda Jowitta. Odsun Němcův Horní sněmovně. Svobodné noviny II, č. 27, 1. 2. 1946, s. 2. Třetí příklad: v britské dolní sněmovně se jednaz poslankyň znepokojovala nad osudem vysídlovaných německých dětí. V reakci na toto prohlášení ve Svobodnémslovu Ivan Herben, jeho šéfredaktor a autor práce Ďábel mluví německy (Praha 1945), dokládal vysocekruté jednání německých dětí. Svobodné slovo I, č. 131, 14. 10. 1946, s. 1.70Podle Národního osvobození XVII, č. 48, 26. 2. 1946, s. 1. Českobratrská církev evangelická argumentovalanutností zabezpečit stát. Současně se však přimlouvala za humánní provedení odsunu. Podle Odsun Němců.Tamtéž, č. 64, 16. 3. 1946, s. 1.71LOEWENBACH, J.: Americké veřejné mínění o nás. Dnešek I, č. 10, 30. 5. 1946, s. 156.72SYCHRAVA, L.: Spravedlivá revoluce. Národní osvobození XVII, č. 27, 1. 2. 1946, s. 1.286