Stáhnout PDF - Ostravská univerzita v Ostravě

Na jaře 1920 se schylovalo jak ve vnitřní politice ČSR, tak v jejím mezinárodním postaveník událostem, jež byly nabity nutností brzkého rozhodování o osudech státu. V tomto drobnémpříspěvku mohu nabídnout jen výklad, který bude podán pouze a jaksi „v kostce“. 1 Veskutečnosti se právě tehdy rozhodovalo o osudech státu, jehož existence nebyla tak jistá, jakse většinou má...Teprve tehdy byla provedena parlamentarizace ČSR prvními parlamentními volbamiv dubnu 1920, resp. následnými státními akty: jmenováním parlamentu odpovědné vlády,schopné v něm obhájit své programové prohlášení a zvolením prezidenta republiky. Tatopovrchní formulace neříká ještě, oč šlo: dosavadní struktura státu byla totiž národně revoluční.Provizornost dosavadního státního zřízení ostatně naznačil sám nejvýznamnější tvůrce státua v prosinci 1918 zvolený prezident republiky T. G. Masaryk. Požádal o znovuzvolení podledefinitivní ústavy ČSR, třebaže nemusel a předpokládal odpor ke své kandidatuře.Sestavení vlády bylo daleko složitějším problémem. I jen načrtnout ho přesahujemožnosti této drobné studie. Po složitých již téměř přijatých (při nejmenším byly tři), znovuvšak odložených variantách řešení bylo přijato rozhodnutí zopakovat menšími rekonstrukcemivylepšenou rudozelenou Tusarovu koalici, která sice při hlasování parlamentem po úpornémúsilí staronového premiéra (jehož to definitivně připravilo o zdraví) i prezidenta prošla,zakrátko jí však situace v premiérově (ve státě daleko největší) politické straně vystavila zlověstněznějící přídomek „dočasná“ (a to s přesně vymezenou lhůtou tří měsíců). Vžijeme-li sedo psýché tehdejších lidí, pak o to zlověstnější, neboť tak byla známa a proslula vláda Kerenskéhov Rusku, po níž přišla k veslu známá vláda bolševiků. Onu paralelu vystavili jako svůjvzor především její původci – tj. komunisté v „marxistické levici“ ČSSD.Tak se obrátí naše pozornost i k mezinárodním událostem. Nijak náhodně, protožetéměř naráz se staly právě tehdy znovu prioritou. Od 25. února si vyměňovala ČSR nóty sesovětským Ruskem o oboustranném navázání styků – 10. dubna odeslal svoji (mírně vyhýbavou)Edvard Beneš. To mělo již Německo za sebou zprvu úspěšný Kapp-Lüttwitzův puč,který zdolala vláda jen ve spolupráci s porúrskou rudou armádou. Odražen byl také (za spolupráceRakouska) Millerandův a Paléologuův pokus obrátit čelo francouzské zahraničnípolitiky ve střední Evropě od ČSR k Maďarsku (a reorientovat Cordon sanitaire na konzervativníkoalici Maďarsko-Polsko) a otevřela se cesta k ustavení Malé dohody.Ohniskem napětí zůstávalo však Polsko, resp. náčelník polského státu Josef Pilsudski,který se potichu (ale s francouzskými generály) rozhodl prolomit požadavek Dohody nenapadatdosavadní východní hranici Polska. Zahájil „východní tažení“ právě ve dnech parlamentníchvoleb v ČSR, a protože nenarážel na žádný odpor (vláda sovětů v nouzi vyjednávalas Polskem o mír a vojska měla na jiných frontách), „dobyl“ už za čtrnáct dní Kyjev. Polskoruskáválka vyvolala v Evropě směs pozitivních a negativních nálad, ve kterých dominovalavšak idea dohody o zachování neutrality v konfliktu, jíž se držela i ČSR. Příčinou tohoto1Odkazuji obecně na své studie z šedesátých a devadesátých let 20. století, kdy jsem se problémem intenzivnězabýval.152