Vypracované otázky z mikrobiologie

CabiCz & Lenjulenka 2010/2011
- pouzdra obsahují převážně vodu, při vysušení se smrští, proto nejsou suché nátěry pro průkaz pouzder
vhodné; nejspolehlivější metodou je negativní znázornění pouzder ve vlhkých nátěrech obarvených tuší
(uhlíkové částice vytvářejí temné pozadí, pouzdrem neproniknou a jeví se jako světlý zářivý obrazec)
- sliz - řídká neohraničená hmota volně spojená s povrchem buňky, často je společná několika buňkám =>
spojuje je za vzniku biofilmu (mikroprostředí, které umožní koexistenci a kooperaci bakterií, které by
v daném prostředí samy o sobě nepřežily)
8. VNĚJŠÍ STRUKTURY BAKTERIÍ, FIMBRIE A BIČÍKY
A. Pouzdro a glykokalyx
- viz ot. č. 7 - Pouzdro a glykokalyx
B. Fimbrie (pili)
- četná, poměrně krátká rigidní vlákna trčící všemi směry ven z povrchu bakterie, jsou velmi křehká a
snadno se ulamují, jsou dutá a vystavěná z proteinových jednotek
- speciálním typem fimbrií jsou tzv. curli (kadeře) na povrchu některých G- bakterií
- jako glykokalyx mají funkci adhesinů, umožňující specifickou adhesi k různým buňkám (epitelie,
erytrocyty, kvasinky) - např. Neisseria gonorrhoeae, která pomocí fimbrií adheruje k epitelu uretry a
podmiňuje vznik kapavky
- někdy fimbrie spojeny s produkcí nástrojů virulence - tvorba toxinu u Vibrio cholerae nebo enterotoxinu u
E. coli
- u G- bakterií je významná tvorba tzv. sex-pili - mezibakteriální přenos genetických informací během
konjugace
- sex-pilus (F-pilus) - přenos genet. informace nejčastěji ve formě plasmidů (F-plasmid), nekdy i části
chromosomů; v těchto informacích se přenáší např. resistence k ATB, tvorba toxinů => šíření
C. Bičíky (flagella)
- vlákno dlouhé až 20 μm, průměr 10 - 30 nm a je vystavěno z globulárních molekul bílkoviny flagelinu
(H-antigen => rozlišení H-serovarů bakterií; molekuly uspořádané tak, že vlákno je uvnitř duté, velmi
křehké)
- některé druhy bakterií mají bičíky
o na jednom pólu buňky = monotricha
o svazek bičíků na jednom nebo obou pólech buňky = lofo-/amfitricha
o mnoho bičíků po celém povrchu = peritricha
- počet a umístění bičíků je druhově specifické, pro dg. mohou být zviditelněny stříbrem
- bičík má 3 části: vlákno je pružně ukotveno do buněč. stěny a cpl.m. (u G- i vnější membrány) přes tzv.
háček (kolínko) svou bazální částí (připomíná rotor a stator elektromotoru)
- jsou orgánem pohybu, fungují jako lodní šroub; pohyb může být náhodný i cílený (gradient konc.
chemických sloučenin v okolí - chemoreceptory)
- pohyb ve směru stoupající koncentrace např. živin = chemotaxe (opačný pohyb je negativní chemotaxe,
která umožňuje bakterii uniknout z místa s vysokou koncentrací nepříznivě působících látek); u aerobní
bakterií existuje positivní aerotaxe
D. Hlenová vrstva (?)
- amorfní koloidní látka, kterou bakterie uvolňují do okolí; u opouzdřených má charakter pouzdra
16