Vypracované otázky z mikrobiologie

CabiCz & Lenjulenka 2010/2011
- využítí mutací k výrobě atenuovaných živých vakcín: např. Sabinova živá vakcína proti polioviru ← vyrobena
na opičích ledvinách: mutace postihly geny, kt. kódují poliovirové plášťové proteiny → mutanty se nedokáží
vázat na lidské nervové bb., ale jsou schopny infikovat lidské střevní bb.
- vakcíny polioviru kmeny 1 a 2 mají mnohočetné mutace v genech pro plášť. proteiny a jsou velmi stabilní;
kmen 3 je nestabilní ← zpětné mutace, kt. mohou obnovit neurální virulenci → tato vakcína může způsobit
obrnu u 1 ze 7 mil. vakcinovaných osob
REKOMBINACE
a) reasortace = nezávislé přeuspořádání genů
b) rekombinace mezi geny s neúplnou vazbou
- rekombinace se může udát při koinfekci jedné host. b. dvěma odlišnými kmeny téhož viru – v průběhu
replikace → vznik dceřinného genu, kt. má některé geny od jednoho, jiné od druhého předka → nové
sérotypy se změněnou Ag výbavou nebo virulencí
- REASORTACE: u virů se segmentovaným = polycistronickým genomem v průběhu replikace: geny nejsou ve
vazbě a náhodně se přeuspořádávají: např. virus chřipky a další orthomyxoviry + reoviry (dsRNA)
- frekvence reasortací u influenza viru je 6-20 %; může být i reasortace mezi lidským a zvířecím kmenem viru
chřipky v průběhu smíšené infekce → kmeny se Δ Ag výbavou: viry, kt. mohou infikovat člověka, ale nesou
hemaglutininové Ag a/nebo neuraminidasu zvířecího kmene → velká náhlá změna v antigenní výbavě =
antigenový shift → mohou vzniknout pandemie
- díky tomu, že počet sérotypu hemaglutininů a neuraminidas je omezený, určitý kmen se může objevit, zmizet
a znovu se objevit – např. H1N1 – pandemie 1918 – 1919 (20 mil. ), pak 1934, 1947, 1977 ← v důsledku
rekombinačních změn reasortací ze dvou variant viru
- rekombinace se může udát mezi geny, které jsou přítomny na jedné a té samé molekule NK – geny, které
vždy segregují spolu = geny vázané; ty, mezi nimiž se někdy objeví rekombinace = vazba neúplná:
rekombinace „break-rejoin“ mechanismem – 2 molekuly DNA 2 různých virů se rozštěpí a pak se překříží – u
všech DNA virů
- u RNA virů u (+)ssRNA virů – retroviry, picornaviry, coronaviry:
o retroviry: rekombinace se děje na úrovni DNA formy genomu → stejný mechanismus jako u DNA
virů; může se udát mezi dvěma příbuznými retroviry nebo i mezi retrovirovou DNA a DNA
hostitelské buňky → nový dceřinný virus s přeuspořádanými geny, může nést nevirové geny:
pokud to jsou geny kódující růstové faktory, receptory růst. faktorů apod., rekombinantní
retrovirus může být onkogenní
o picornaviry a coronaviry: rekombinace se děje na úrovni interakce virových RNA → „copy-choice“
mechanismus: RNA-dep. RNA-polymerasa začne přepisovat templát: v důsledku slabé vazby
polymerasy na templát se může oddělit a celý polymerasový komplex (enzym + nově nasyntetiz.
RNA) se může spojit s templátem virové RNA jiného viru; frekvence je 0,2-0,4 %
- rekombinacemi mohou vznikat nové antigenní a/nebo virulentní charakteristiky – také mohou vznikat
varianty virů neschopné adsorpce na b. povrch, ale přesto imunogenní, nebo varianty nesoucí geny bun.
původu, které jim dávají onkogenní potenciál
- vakcíny vzniklé díky rekombinacím a genová terapie:
- např. virus vakcinie (DNA virus čeledi Poxviridae) – živá vakcína k eradikaci pravých neštovic →
rekombinantní viry vakcínie nesoucí kromě své vlastní DNA i exogenní DNA – může být virového,
bakteriálního původu → očkovaný jedinec je imunizovám proti pravým neštovicím i imunogenu, který je
vyprodukován z exogenních genů
75