ČTENÍ/PSANÍ V PRVNÍ TŘÍDĚ - Pedagogická fakulta

Podle jedné zmínky z Francie tam má být podpis cvičen od mateřské školy, někdy dokonce
ve větě "Jmenuji se Pierre"; v našich metodách operuje se jménem (ne nutně s podpisem)
Kožíškův zapisovací či genetický přístup; ale jinak paní učitelky spíše jen nechávaly ty děti,
které to uměly, např. podepsat svůj výkres, aniž by nějak naléhaly na jeho samostatný trénink a
aniž by ho používaly jako brány pro vstup do čtení/psaní obecně- zřejmě pociťovaly, že se
jedná o grafický výraz se zvláštním statem, a to oprávněně.
Předbíhání rodného jména vedlo Ferreirovou s Gomez- Palaciovou (1988) k tomu, že ve
svém mexickém výzkumu věnovaly tomuto materiálu speciální zkoušku. Kromě zvýšené
sociální motivace (umění podepsat se znamená ukázat, že jsem opustil vrstvu analfabetů) si
autorky uvědomovaly, že podpis znamená stabilní přiřazení mluvené a psané substance (víme,
že děti někdy čtou své znaky v závislosti na okolnostech a stejná slova zas zapisují různě), v
přesném pořadí a ještě konvenčními, tj. kulturně normovanými písmeny.
Některá očekávání se autorkám splnila, některá omezeně: jméno napomáhalo k určení
zvukové kvality, ale méně ke konceptuální analýze, sledované v psychogenetickém směru
hlavně prostřednictvím počtu znaků, odpovídajícího hláskám, fonémům- zde, ve zkoušce
jména, byl počet segmentů zjišťován tak, že děti četly úseky (začátek, prostředek nebo konec)
zápisu jména, jak jim je výzkumník ukazoval. Pro děti ale přitom jméno někdy vystupovalo
jako globální forma, kterou ovládaly zpaměti bez rozkládání. Často četly své jméno celé při
ukázání jedné části. Jindy také četly při fragmentu jména příbuzných a kamarádů nebo jména
zvířat; z materiálu nedokážeme odhadnout, zda zvířata (za podpory faktem, že také byli
uváděni příbuzní) odkazují k totemické funkci; jména blízkých a příbuzných však jistě vyjadřují
přinejmenším ono začlenění se do skupiny "svých", uklidňující sebeidentifikaci něčím, co se na
první pohled nejvíce podobá heraldickému znaku- obrázku, erbu. V jedné naší třídě se jedna
holčička podepsala zhruba AEN (Alenka) a pod tento nápis zařadila všechny své příbuzné,
nezávisle na znění jejich jmen.
160